Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Příběh Orionu po 84 letech a jistě i po dalším půlroce …

Příběh Orionu po 84 letech a jistě i po dalším půlroce …

Mléčná dráha
Autor: Zdeněk Bardon

Co má společného souhvězdí Orion, Hradec Králové, Úpice, Chile a objektivy Zeiss? Na první pohled toho mnoho není, ale je tomu opravdu tak? O tom jsme se mohli přesvědčit 21. dubna na sobotní podvečerní přednášce Zdenka Bardona, člena Východočeské pobočky České astronomické společnosti a spolupracovníka Hvězdárny v Úpici. A protože byl sál planetária v Hradci Králové, kde se přednáška konala, vyprodán během 3 dnů, určitě se dočkáme v dohledné době opakování. Na co se můžeme těšit?

mlhovina Amerika Autor: Zdenek Bardon
mlhovina Amerika
Autor: Zdenek Bardon

Celá přednáška byla vlastně příběhem s nosnou linkou v postavě do nedávné doby zapomenutého českého astrofotografa a nadšeného astronomického amatéra, nositele prestižní Nušlovy ceny České astronomické společnosti z roku 1942, Jindřicha Zemana z Hradce Králové. Jeho plně funkční dalekohled, stále se nacházející na úpické hvězdárně …. Ale to už prozrazujeme příliš. Druhou nosnou vlnou byl fakt, že všechny snímky, ať ty předválečné, tak ty nejmodernější, které se v přednášce objevily, byly pořízeny právě objektivy Zeiss.

84 let Autor: Zdeněk Bardon, Jindřich Zeman
84 let
Autor: Zdeněk Bardon, Jindřich Zeman

Přednáška se přenesla od historického úvodu do technické části věnované základům astrofotografie, základům tak jednoduchým, že jistě neodradily žádného neastronoma od namíření fotoaparátu k nebesům. Nebudeme prozrazovat snad příliš, když napíšeme, že se na plátně objevila i zajímavá kompozice snímků téhož astronomického tématu, které oddělovalo plných 84 let.

La Silla Autor: Zdeněk Bardon
La Silla
Autor: Zdeněk Bardon

Právě tento obrázek nás přenesl do doby, kterou nazýváme „moderní“, což alespoň pro stav fotografické a výpočetní techniky docela určitě platí. Ve druhé části přednášky jsem se přenesli převážně na observatoř La Silla v dalekém Chile a to zejména pod její úchvatnou a temnou noční oblohu. Poněkud neočekávaně jsme mohli zjistit, že i moderní snímky oblohy mohou mít svůj příběh.

Slunce Autor: Zdeněk Bardon
Slunce
Autor: Zdeněk Bardon

Samozřejmě došlo i na snímky úplného zatmění Slunce, vždyť v loňském roce proběhlo jedno z těch delších a dostupnějších, jehož oblast pozorovatelnosti procházel Severní Amerikou. Zde jsme mohli pozorovat, jak se ze surových nezpracovaných obrázků pod kouzelnou matematického mága prof. Druckmullera z VUT Brno vynoří úžasná spleť struktur ve sluneční atmosféře. Došlo i na amatéry dosažitelné snímky sluneční chromosféry, třeba i s Merkurem, přecházejícím před slunečním diskem.

HaP HK Autor: Zdeněk Bardon
HaP HK
Autor: Zdeněk Bardon

Přednáška Zdenka Bardona postupně přešla v představení historie firmy Zeiss, jejíž zástupci přivezli sadu těch astronomicky nejzajímavějších k vyzkoušení a „osahání“.
Potěšující skutečností byl fakt, že se na přednášku, která se konala pod záštitou hejtmana Královéhradeckého kraje a jejímž cílem bylo i upozornit na astronomické tradice a současnost východočeského regionu, přišli podívat i zástupci zřizovatele obou východočeských hvězdáren – úpické a královéhradecké, jmenujme snad za všechny náměstkyni hejtmana Mgr. Martinu Berdychovou, včetně dalších lidí, kteří stáli za zrodem nového planetária v Hradci Králové.

HaP HK_1 Autor: Zdeněk Bardon
HaP HK_1
Autor: Zdeněk Bardon

Akci poctil svou návštěvou i dr. Pavel Ambrož, sluneční fyzik z observatoře v Ondřejově, předseda České astronomické společnosti prof. Petr Heinzel z Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově i její místopředseda Pavel Suchan, který navíc celou akci zahájil.

Takže, za půl roku opět s „Příběhem Oriona po 84 a půl letech“ …




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: Zdeněk Bardon


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »