Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Prosinec 2012 – Velké galaktické seřazení?

Prosinec 2012 – Velké galaktické seřazení?

Pohled na střed naší Galaxie Autor: Petr Skala
Pohled na střed naší Galaxie
Autor: Petr Skala
Přijdou 4 dny temnoty a kvílení astronomů. Smícháme střed Galaxie, souhvězdí Střelce, galaktický rovník, nulovou rovinu galaxie, zvěrokruh, precesi, protřepeme a podáváme jako guláš.

Na jaře 2012 v pořadu Karla Šípa „Všechnopárty“ jsem se osobně zaručil, že 21. prosince 2012 nepřijde konec světa. Čas se mi už kvapem krátí. Mým klidem nedávno ale otřásla závažná zpráva, kterou nemohu ignorovat. Krve by se ve mně nedořezal.

Karolina „Aluška“ Loskotová nedávno 2. listopadu 2012 vydala závažné prohlášení. V článku „Velmi důležité – připravte se na období 21-24.prosince“ píše, že přijdou 4 dny temnoty a chaosu, protože projdeme přes galaktické nulové pásmo.

„Milí čtenáři, mám pro vás dnes velice závažné a důležité sdělení. Na úvod je potřeba zdůraznit, že tento text k nám přišel z Ruska. Byl rozeslán vládám všech států a ruský parlament přesně tohle oficiálně rozebíral tři dny… Ruský parlament by se asi těžko tři dny bavil o nesmyslu… Nechci šířit falešné ani poplašné zprávy, jsem jeden z posledních lidí, kteří by podléhali panice, nebo emocím, ale moje intuice mi hlasitě velí se připravit, takže už skupuji potraviny a vše, co bude potřeba…“

Jenom mi trochu schází uvedení zdroje. Proč tu není odkaz na stenografický záznam z jednání ruského parlamentu? Den a číslo zasedání. To ale nevadí. Zprávu totiž máme potvrzenou z nezávislého zdroje. Jedna paní povídala.

Co že se to v prosinci 2012 stane? Anonymní jasnovidka, jejíž jméno ani kontakt nejsou uvedeny, prý řekla: „Šialenstvo bude, lebo 95% ludi nebude pripravených na 4 dni temna ani zásobami, ani psychicky, ani nebudu všetci vtedy pri sebe.“

Což ale zní jako běžná vánoční nákupní horečka.

Co se ale myslí tím průchodem přes galaktickou nulovou rovinou? Mluví se o galaktickém seřazení. Už staří Mayové to prý věděli.

Jaroslav Krejčí v článku „Platónský rok a Precese zemské osy“ (Gnosis.cz) píše:

Podle astronomických výpočtů bude totiž den 21. 12. 2012 mimořádně výjimečný - Země, Slunce a 26 000 světelných let vzdálený střed naší Galaxie budou ležet společně v přesné linii. Na tento jev jasně odkazovali i Mayové i další kultury a proroci a výpočty profesionálních astronomů to jasně potvrzují. Jen se moc nepřipouští možnost, že toto Galaktické sladění, k němuž rovněž dochází jen jednou za 26 000 let (to je ale zajímavé číslo), by mohl mít nějaký dopad na Zemi.

Jana Petrová v článku „Slunce, Sgr A - galaktický střed a Země. Rok: 2012, prosinec“ obdobně uvádí: „Od 21.12.2012 bude celá sluneční soustava zaujímat polohu "pod" galaktickým rovníkem (tedy každopádně z jeho "druhé strany", na kterou tím dnem přechází), kam se nepodívala už celých 26000 let. Pamětníci této situace tedy mezi námi nejsou, a dokonce v žádných záznamech ji nemůžeme vyhledat.“

To bude trochu problém. Slunce se nemůže podívat na druhou stranu galaktického rovníku (galactic equator), i kdyby chtělo. Protože je vždy na něm. Galaktický rovník (bráno z pohledu Slunce, nikoli Země) je imaginární rovina protínající Slunce a střed galaxie (černá díra Sagittarius A).

Země, to je něco jiného. Země, jak si tak obíhá kolem Slunce, skrze galaktický rovník vskutku prolétá. Tehdy je Slunce, Země a střed Galaxie v jedné rovině. Jsem si ale jist, že pamětníci existují, protože se to děje dvakrát ročně, vždy za slunovratu. 

Zakopaný pes bude v tom, že mnozí si galaktický rovník (galactic equator) pletou s rovinou galaxie (galactic plane). Vysvětlují to třeba stránky 2012hoax.org

Naše galaxie (Mléčná dráha) má podobu plochého disku. Naše Slunce jak obíhá kolem středu Galaxie (jeden oběh asi 230 milionů let), tak občas vypluje nad rovinu tohoto disku a jindy je zase pod rovinou. Jako když ryba vyskakuje nad hladinu. Průchod Země skrze tuto rovinu opravdu je vzácná událost, ale v prosinci 2012 k ní určitě nedojde. Protože jsme od této roviny desítky světelných let daleko a vzdalujeme se od ní. Naposledy jsme ji protnuli před asi 3 miliony let. A příště ji protneme až asi za 30 milionů let.

Klobouk dolů, že tohoto omylu si nakonec všiml a uznal ho i esoterik Krejčí (článek „Galaktické seřazení 21. 12. 2012“)

Severní pól mezi hvězdami opisuje kružnici každých 26 000 let. Autor: Wikimedia Commons
Severní pól mezi hvězdami opisuje kružnici každých 26 000 let.
Autor: Wikimedia Commons
Ale jak souvisí galaxie s číslovkou 26 000? Od středu naší Galaxie jsme vzdáleni zhruba asi 26 000 světelných roků. Takže podíváte-li se tam dalekohledem, vidíte, jak vypadal střed Galaxie před 26 000 lety na konci minulé doby ledové.

Jakousi shodou okolností také precese trvá cca 26 tisíc let. To ale není obíhání ničeho kolem ničeho. Precese je pouze cyklus kolísání náklonu zemské osy. Vzájemné postavení Země, Slunce a středu galaxie se tím nijak nemění. Má to jen ten vliv, že se astrologům rozsype horoskop, jinak nic.

Když se stavěly pyramidy, severní pól směřoval k hvězdě Thuban v souhvězdí Draka. Díky precesi se ale situace změnila. Dnes severní pól Země směřuje k polárce (Polaris 2000 AD). Ke středu Galaxie (Střelec) ale osa Země nesměřuje nikdy. Celou kružnici opíšeme za 26 tisíc let.

Díky precesi se posouvá například i jarní slunovrat (precession of equinoxes). 20. března je Slunce v souhvězdí Ryb. Před 2000 lety to ale byl Beran a za dalších pár staletí to bude Vodnář. Pokud se hipíci a stoupenci New Age hnutí domnívají, že věk Vodnáře už přichází dnes (20. či 21. století), to se pletou. Ten přijde až někdy kolem 2600 n.l. Přesné datum ovšem závisí na tom, kde na nebi nakreslíte hranice souhvězdí Vodnáře. Čili je to čistě náhodné datum – závisí na tom, jak se dohodneme.

Slunce v souhvězdí Ryb Autor: http://www.livescience.com
Slunce v souhvězdí Ryb
Autor: http://www.livescience.com
Precese ale také způsobila pěkný trapas astrologům. Nejste totiž narozen/narozena v tom znamení zvěrokruhu, co si myslíte. Pokud jste se narodili mezi 21. březnem a 19. dubnem, říkáte si, že jste Skopec/Beran (Aries), že? Ale nejste. V tomto období Slunce neprochází souhvězdím Berana. Tak tomu bylo před 2500 lety, kdy astrologie vznikala. Díky precesi se vše posunulo. Dnes je v tuto část roku Slunce v souhvězdí Ryb. Astrologové si toho nevšimli. Místo aby sledovali skutečné dění na nebi, řídí se bez přemýšlení zastaralými poučkami ze zaprášených knih.

Skutečný horoskop (ekliptika – dráha kudy Slunce prochází po nebi, kterým souhvězdím):

Kozoroh – 20. leden – 16. únor
Vodnář – 16. únor až 11. březen
Ryby – 11. březen až 18. duben
Beran – 18. duben – 13. květen
Býk – 13. květen – 21. červen
Blíženci – 21. červen – 20. červenec
Rak – 20. červenec – 10. srpen
Lev – 10. srpen – 16. září
Panna – 16. září – 30. říjen
Váhy – 30. říjen – 23. listopad
Štír – 23. listopad – 29. listopad.
Hadonoš – 29. listopad – 17. prosinec
(Hadonoše staří Babyloňané ignorovali, protože chtěli mít 12 znamení jako je 12 měsíců v roce)
Střelec – 17. prosinec – 20. leden
(Z ČR není Střelec dobře vidět, nachází se nízko nad horizontem. I v pravé poledne je v tuto část roku Slunce jen nízko nad obzorem.)

Souvisí tedy vůbec Galaxie nějak s 21. prosincem? Slunce prochází souhvězdím Střelce 17. prosince -  20. ledna. Když o zimním slunovratu zvednete hlavu a podíváte se na Slunce, tak za ním kdesi vzadu je souhvězdí Střelce a střed galaxie Mléčná dráha. Jenže tak je tomu ale už stovky, ba tisíce let a v prosinci 2012 se na tom nic nemění. Ze souhvězdí Střelce 21. prosinec vypadne až za řadu staletí.

21. prosince 2012 je prostě jen slunovrat jako každý rok.




O autorovi

Štítky: Naše Galaxie, Konec světa


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »