Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Skrytá pravda o konci světa odhalena

Skrytá pravda o konci světa odhalena

Pohled na východ Slunce z vesmíru. Autor: NASA.
Pohled na východ Slunce z vesmíru.
Autor: NASA.
S příchodem prosince se i přes rozsáhlé informace na serveru Astro.cz objevují nové a nové důvody k obavám z mystického data 21. 12. 2012. Řada i rozumných dospělých lidí je bere dost vážně a jsou znepokojeni. Někteří si už nyní balí své kufry na věčnost. Jak ale může tolik lidí takové fámy brát tak vážně?

Uvědomme si ale, že prokousat se tou záplavou technických astronomických údajů není práce na pět minut. Bez časově náročného studia literatury, která je často v angličtině, se v tom laik utopí. Cílem tohoto textu tedy není posmívat se něčím chybám, ale spíše pomoci lidem, jak se zorientovat.

Proč lidi děsit výmysly? Věřím, že lidé mají i tak svých problémů dost.

Scénář 1: Přepólování Země?

Magnetický pól na severu Země. Autor: Institut de Physique du Globe de Paris.
Magnetický pól na severu Země.
Autor: Institut de Physique du Globe de Paris.
Severní magnetický pól se pár let před VŘSR rozhodl, že když se jmenuje „severní“ měl by se přesunout z Kanady více k severu, jak se sluší. Pro orientaci: Bílá plocha v pravé části obrázku je Grónsko. Zdroj: http://www.ngdc.noaa.gov/geomag/GeomagneticPoles.shtml (kredit: Arnaud Chulliat (Institut de Physique du Globe de Paris)

Na různých esoterických stránkách na webu kolují nejrůznější fámy o tom, co nás prý čeká a nemine v prosinci 2012, kdy (podle některých datací) má skončit mayský kalendář. Jedna z verzí se zaobírá hrozbou, že severní a jižní magnetický pól Země si prohodí polohu a přitom dojde dočasně ke zhroucení geomagnetického pole Země.

Pan Jaroslav Krejčí v článku „Podle NASA v roce 2012 nic nehrozí - je to pravda nebo podvod?“ na webu Fenomen2012 klade znepokojivé otázky:

Proč geomagnetické pole Země slábne a magnetické póly se již řadu let stále rychleji vzdalují od svých původních pozic? Za posledních 150 let zesláblo (podle NASA) o 10 až 15%. Jak to půjde dál? Proč v roce 2009 detekujeme tolik změn v počasí a klimatu?…

Střídání magnetických pólů v dobách ledových. Autor: USGS.
Střídání magnetických pólů v dobách ledových.
Autor: USGS.
Tmavé úseky značí období, kdy severní magnetický pól byl na severu jako dnes. Stupnice je v milionech let. Zdroj: US. Geological Survey.Open-File Report 03-187: Preliminary Paleomagnetic Results from the Coyote Creek Outdoor Classroom Drill Hole, Santa Clara Valley, California. By Edward A. Mankinen and Carl M. Wentworth http://pubs.usgs.gov/of/2003/of03-187/ a http://pubs.usgs.gov/of/2003/of03-187/of03-187.pdf.

Faktem je, že magnetický pól stál celé 19. století na místě. V roce 1904 se z nějakého důvodu začal stěhovat a od té doby je v pohybu. Rok 2012 tu není žádným milníkem. Těžko se ale pól tímto tempem dostane za jediný rok na jižní polokouli, zvlášť když utíká k severu.

Severní a jižní magnetický pól si v dějinách už nesčetněkrát prohodily místo. Dnešní rozvržení je výsledkem poslední takové události před 780 tisíci lety (přechod zvaný Matuyama-Brunhess). Předtím byl severní magnetický pól na jihu. Tehdy naši planetu obýval Homo Erectus tedy Člověk vzpřímený (cca 1,8 milionu let až 300 tisíc let před námi). Přepólování bez úhony přežil a existoval dalšího půl milionu let. K žádnému masovému vymírání druhů v té době nedošlo. Očividně to konec světa nebyl.

Že se pól pohybuje, to neznamená nevyhnutelně, že se chystá prohození (reversal) severního a jižního pólu. Může jít jen o drobné cestování pólu (excursion). Zemská osa přece také neposedně cestuje (precese, Chandlerův pohyb), ale jen v určitém rozmezí odsud-podsud a zůstane na severní polokouli.

Dipólový moment (síla magnetického pole) posledních asi 1500 let klesá. Tímto tempem bychom se k nule dostali asi za dva tisíce let. Nikoli v roce 2012. Může jít ale jen o dočasný trend, který k nule nedojde. Před 6000 lety pole také sláblo, ale pak zase začalo sílit. Může jít o přírodní cyklus jako střídání ročních období.

Magnetické slábne už někdy od pádu říše římské. Autor: Alan Cox. Geomagnetic Reversals.
Magnetické slábne už někdy od pádu říše římské.
Autor: Alan Cox. Geomagnetic Reversals.
Magnetické slábne už někdy od pádu říše římské. Předtím sílilo – už od éry pyramid. Předtím klesalo jako dnes. Zdroj: Alan Cox. Geomagnetic Reversals (Science, leden 1969, vol. 163, No. 3864).

Na jiných esoterických stránkách se zase dočteme o jakémsi geomagnetickém cyklu 12 000 let. „Podle Patricka Geryla na Slunci při maximu aktivity v roce 2012 dojde k radikálním změnám v polaritě jeho magnetického pole, k nimž údajně dochází jednou za asi 12 000 let. Následně se uvolní velké množství hmoty, která naplno zasáhne Zemi a způsobí na ní razantní změny – mimo jiné i zhroucení našeho magnetického pole a převrácení pólů. V důsledku toho by mohlo dojít k přepólování mnohem rychleji – možná ze dne na den. Následky těchto dramatických změn by pak byly katastrofální.

Jenže žádný cyklus 12 000 let v přepólování znám není. Pouze víme o tzv. Gothenburském přepólování (Gothenburg excursion), ke kterému došlo před 12 000 lety. Navíc se netýká Slunce, nýbrž Země. A nebylo prohození (reversal) severního a jižního pólu, šlo jen o „excursion“, tedy severní pól neposedně poskakoval, ale zůstal na severní polokouli. O Gothenburském přepólování psal jako první v 70. letech známý dnešní klimaskeptik geolog Nils-Axel Mörner.

Tyto pokroucené astronomické zprávy mi připomínají jeden vtip.

„Proč se na tebe soused tak zlobí?“
„Ani nevím. Před lety jsem jel autem z práce a nechtěně jsem mu zajel jednu slepici.“
„A kvůli tomu tak vyvádí? To se mi nezdá. Není za tím něco víc?“
„No dobře. Nebyla to vlastně slepice, ale jeho syn. A nebylo to před lety, ale minulý týden. A nebylo to jednou, ale dvakrát. Ale jinak je to přesně tak, jak říkám.“

Další informace
[1] Často kladené dotazy o gemagnetismu na webu NOAA
[2] Alan Cox, Geomagnetic Reversals (Science, leden 1969, vol. 163, No. 3864) - PDF

Scénář 2: Srážka Země s planetou Nibiru?

Mayský kalendář (podle jedné z mnoha verzí) končí v prosinci 2012. Má se tehdy stát nějaká katastrofa? Podle některých názorů má přijít srážka Země s tajemnou planetou Nibiru. Píše o tom třeba článek „Planeta Nibiru: Šokující souvislosti naznačují, že situace by v roce 2012 mohla být vážná“ na webu zmenyklimatu.estranky.cz

Podle dosavadních znalostí se zdá, že Eris/Nibiru se k naší planetě přibližuje vždy jednou za 3600 let a jak se ukazuje je činitel poměrně masivních klimatických změn včetně globálního oteplování. Toto je možná jeden z argumentů těch, kteří hovoří o tom, že chování lidské civilizace není primárním zdrojem tohoto oteplování. To ovšem neznamená, že by se činnost člověka na tomto jevu nepodílela, ale prostě není tím hlavním činitelem. Jedním ze zastánců této teorie je i náš prezident Václav Klaus. Na druhé straně je ovšem zvláštní, že zástupci této hypotézy se nijak zvlášť nemají k tomu, aby detailně vysvětlili své přesvědčení?

Tak to je opravdu šokující. Takže on náš prezident prý odmítá lidskou vinu za oteplování, protože si myslí, že viníkem oteplování je temná planeta Nibiru? A já myslel, že to je kvůli daním, že nechce uhlíkovou daň.

Masová vymírání druhů se opakují každých cca 26 milionů let. Autor: David M. Raup & J. John Sepkoski.
Masová vymírání druhů se opakují každých cca 26 milionů let.
Autor: David M. Raup & J. John Sepkoski.
Masová vymírání druhů se opakují každých cca 26 milionů let. Zubatá s kosou vzkazuje jako Terminátor: I’ll be back. Zdroj: David M. Raup & J. John Sepkoski. "Periodicity of Extinctions in the Geologic Past". (Proc. Nati. Acad. Sci. USA,Vol. 81, pp. 801-805, February).

Záhada je, pokud má v prosinci udeřit planeta Nibiru, jak to, že ještě není vidět na obloze? Už musí být přece na dohled (psáno v říjnu 2012). To se přece nedá utajit. Amatérští astronomové by si všimli. Jedině, že by ta planeta byla průhledná.

S pozorováním Nibiru museli mít potíže už staří Sumerové. Na webu Matrix-2001.cz se tvrdí, že „Sumeřané dali této planetě jméno proto, že každých 3.630 roků planeta X překročí Zemský orbit." Jenže jak trefně poznamenal M. Šulc v článku „Planeta X a pomatená webová zpráva“, Sumerové Nibiru pozorovat nemohli. Jestliže Nibiru přilétá nyní a má-li periodu 3600 let, tak předchozí průlety byly 5230 a 1600 př.n.l. V prvním případě Sumerská říše JEŠTĚ neexistovala, v druhém UŽ neexistovala. Jedině snad, že by Sumerové pouhým okem (dalekohledy nebyly) dohlédli daleko za hranice Sluneční soustavy.

Existuje také alternativní verze příběhu, že Nibiru je prý totožná s trpasličí planetou Eris zvanou dříve Xena. Ta byla skutečně objevena na obloze a opravdu existuje. Eris má ale oběžnou periodu nikoli 3600 let, ale 557 let. Nibiru má být daleko větší než Země, kdežto Eris je trpasličí planeta. Ale hlavně, oběžná dráha Eris prochází daleko od Země. Eris se dostane pouze do vzdálenosti asi 5,6 miliard km od Země (asi 37 AU, tedy 37 krát vzdálenost Země-Slunce). Takže srážky v prosinci 2012 se báti netřeba. Je to asi tak pravděpodobné, jako že vám na hlavu spadne Neptun.

Planetu Nibiru si ovšem někteří lidé pletou s hypotetickou planetou Nemesis. Každých cca 26 milionů let se opakuje velké vymírání druhů. Všimli si toho badatelé Raup a Sepkoski v 80. letech.

Richard Muller pak navrhl hypotézu, že viníkem by mohla být hypotetická planeta Nemesis, která se pravidelně vrací. Jenže to bylo naposledy ve středním Miocénu před asi 11 miliony let. Takže do příští katastrofy nám zbývá asi 15 milionů let. To už je coby dup, začněte nakupovat zásoby a psychicky se připravte.

Ještě jinou variantou je, že prý se srazíme s dvojčetem naší Sluneční soustavy, které je z antihmoty. Autor s nickem „Zlate svetlo“ v článku „Proč při protnutí galaktického nulového bodu nastanou 3 dny temnoty“ na webu inner-light.ning.com uvádí:

„Toto sjednocení planetárních párových existencí nastane z důvodu, že se celá tato Sluneční soustava sjednotí se svou pravou, čili antihmotnou párovou Sluneční soustavou, která se k nám již blíží. Antihmotné projevy existencí jsou ty projevy existencí, které mají všechny polarity opačné než je tomu ve hmotných projevech existencí.“

Velice by mne zajímalo, odkud autor zjistil, že se k nám blíží antihmotová párová Sluneční soustava? Jak to, že není na nebi vidět, když se blíží? Je neviditelná? Pokud je neviditelná, jak o ní autoři vědí?

Pokud by se s námi střetla nějaká opačná Sluneční soustava z antihmoty, doufám, že jste pojištění. Nenastalo by totiž splynutí duší, ale výbuch (anihilace), protože částice hmoty a antihmoty vzájemně na sebe působí jako třaskavina.

Pokud se ale mýlím, a vám 21. prosince 2012 spadne na hlavu nějaká planeta nebo antihmota, napište...

Jsou tu samozřejmě i různé další scénáře. Například ona populární fáma že se v prosinci chystá průchod Země přes jakési „nulové pásmo“ Galaxie. Načež prý nastanou 4 dny temnoty. Ale o tom jsem už vše napsal v článku „Velké galaktické seřazení“.

Tolik tedy k některým „zaručeným“ zprávám o konci světa na internetu. Pokud jsem alespoň jednoho čtenáře uklidnil, je to pro mě patřičným zadostiučiněním za tento důkladný soupis. Těm ostatním přeji klidné a příjemné procitnutí do postapokalyptické éry po skončení světa ráno 22. prosince 2012.




O autorovi

Štítky: Konec světa


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »