Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Satelitné galaxie na okraji Mliečnej dráhy koexistujú s tmavou hmotou

Satelitné galaxie na okraji Mliečnej dráhy koexistujú s tmavou hmotou

Veľké Magellanovo mračno
Autor: ESA/NASA/Hubble

Výskumný tím na Rochester Institute of Technology nepripúšťa výzvu akceptovaného štandardného modelu vesmíru a teórie o tom, ako sa galaxie formujú, objasnením ich problematickej štruktúry. Rozsiahla štruktúra v oblasti pólov galaxie – rovina satelitných galaxií na póloch Mliečnej dráhy – sa totiž nachádza v centre roztržiek medzi vedcami, ktorí nesúhlasia s existenciou tmavej hmoty, neviditeľnej hmoty údajne tvoriacej 85% vesmíru.

Štúdia publikovaná v Monthly Notices for the Royal Astronomical Society podporuje štandardný kozmologický model alebo paradigmu chladnej tmavej hmoty poukázaním na to, že rozsiahla štruktúra v oblasti pólov galaxie má nestabilnú štruktúru.

Lipnicky a Chakrabarti analyzovali rozloženie trpasličích galaxií v okolí Mliečnej dráhy, ktoré tvoria rozsiahlu štruktúru v oblasti pólov galaxie a porovnali ho so simuláciou „chýbajúcich“ alebo trpasličých galaxií zahalených do tmavej hmoty v galaktickom hale.

Pomocou merania pohybu vedci vysledovali obežné dráhy satelitov Mliečnej cesty vrátením sa naspäť v čase. Ich simulácie odhalili rozsiahlu štruktúru v galaktických póloch, ktorá sa rozpadá a rozptyľuje, čo naznačuje, že nie je tak stará ako sa pôvodne myslelo a pravdepodobne sa sformovala neskôr. To znamená, že táto štruktúra môže byť akýmsi prechodným prvkom v jej vývoji. Autori zo štúdie odstránili satelity Leo I a Leo II, keď orbitálne analýzy zistili, že tieto satelity neboli súčasťou pôvodnej štruktúry v oblasti galaktických pólov, ale pradvepodobne boli dodatočne vytrhnuté z Mliečnej dráhy.

Oponujúci vedecký pohľad teda odmieta existenciu tmavej hmoty, a spochybňuje štandarný kozmologický model, ktorý prijíma ako rozsiahlu štruktúru na póloch Galaxie, tak aj skrytú tmavú hmotu. Štúdia Lipnického a Chakrabartiho podporuje koexistenciu týchto štruktúr a vyvracia výzvu akceptovaného štandardného modelu vesmíru. 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org



O autorovi

Viktória Zemančíková

Viktória Zemančíková

Mgr. Viktória Zemančíková, PhD. (*1990, Košice) je slovenská popularizátorka astronomie. Do hvězdné oblohy se zamilovala už jako malé dítě a vesmír je její celoživotní vášní. Je absolventka pomaturitního studia astronomie na Slovenskej ústrednej hvezdárni v Hurbanově a též pracovala na Hvězdárně a palnetáriu v Prešově. Vyjma hvězdnému nebi a vesmíru se věnovala filosofii a metodologii vědy v rámci doktorandského studia na Univerzitě Pavla Jozefa Šafárika v Košicích. Je autorkou astronomického kalendáře v časopise Quark a na stránkach Slovenského zväzu astronómov. Publikuje populárně-vedecké články na portálu www.pc.sk.

Štítky: Temná hmota, Spiral arm, Struktura ve vesmíru, Magellanic cloud


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa, která neměla být vidět

V elektronickém telegramu CBET 5698 ze dne 4.6.2026 přišla zpráva, že periodická kometa 220P/McNaught mezi 30. a 31. květnem zjasnila ze 17.5 magnitudy na 8.-9. Kometa se nacházela momentálně v souhvězdí Ryb, ráno na konci nautické noci byla ve výšce asi 8 stupňů nad obzorem. Obrázek je výsledkem pokusu ji za těchto podmínek zachytit, k velkému šumu přispěl ještě i Měsíc se 75% osvětleného povrchu, 46 stupňů východně od komety. Elongace přes 70 stupňů při nízké deklinaci komety a naopak vysoké u Slunce, je výhodou pro pozorovatele z jižních šířek. V levém dolním rohu je zmenšenina RAW originálu první šestisekundové expozice z celkového počtu 34, černým rámečkem jsou přibližně vyznačeny hranice detailního snímku. Je na ní vidět, že značnou část snímaného pole zabrala budova a stožár s umělým osvětlením tréninkového hřiště - bohužel rčení, že pod lampou je tma, tady nezabralo. Pro srovnání jsou označeny magnitudy tří blízkých hvězd.

Další informace »