Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Velký či malý Měsíc

Velký či malý Měsíc

Porovnání velikosti Měsíce v největším přiblížení a největší vzdálenosti od Země
Autor: Zdeněk Bardon

Obraz Měsíce na obloze je nedílnou součástí naší představy o nočním nebi. Astrofotografové jej proklínají, jiní astronomové čekají s okem přitisknutým k okuláru dalekohledu na krátery objevující se ve slunečním světle postupujícímu u měsíčního terminátoru. Zamilovaní si šeptají Máchovy verše z Máje "Ouplné lůny krásná tvář – tak bledě jasná, jasně bledá, ...". V každém případě nám zejména úplněk, jinak nepříliš prokreslený díky "en face" nemodelujícímu osvětlení, přináší zajímavé otázky. Je stále stejný, stejně velký, stejně jasný? Na fotografické měsíční kompozici Zdenka Bardona, jejíž vytvoření zabralo vlastně celý kalendářní rok, se na tyto otazníky podíváme podrobněji.

Tenký měsíční srpek Autor: Richard Kotrba
Tenký měsíční srpek
Autor: Richard Kotrba
Právě proto, že náš Měsíc (tedy ten na obloze) vídáme vlastně každý měsíc (zde míněn kalendářní), pokud tedy oblohu nepokrývají mraky, máme pocit, že jej velmi dobře známe. Vidíme ho zapadat jako uzoučký srpek, případně nám jako úplněk září nad hlavami po celou noc. Tu a tam tuto jistotu naruší měsíční zatmění, jindy například "superúplněk". A nebo také - mikroúplněk. O tom sice média, na rozdíl od superúplňku, tolik nemluví, ale i ten má své kouzlo. A o tato "kouzla" nám tentokrát tak trochu půjde.

I když se nám pojem superúplněk již poněkud vryl do mysli, jedná se pouze o lidové označení astronomicky definované události. Ostatně, jeho původní definice pochází z astrologie. Aby nastal, musí se Měsíc ve fázi úplňku na své dráze kolem Země nacházet v oblasti perigea. A opačně, tzv. mikroúplněk se musí odehrávat v oblasti apogea. Byť to zní možná komplikovaně, situace je poměrně jednoduchá, pokud se tedy dopustíme některých zjednodušení.

Porovnání velikosti Měsíce v největším přiblížení a největší vzdálenosti od Země Autor: Zdeněk Bardon
Porovnání velikosti Měsíce v největším přiblížení a největší vzdálenosti od Země
Autor: Zdeněk Bardon
Snad již ve školce se dozvíme, že Měsíc vlastně docela jednoduše obíhá kolem Země. I když ve skutečnosti, a to ještě zjednodušené, Země a Měsíc při vzájemném pohybu obíhají kolem společného těžiště zvaného barycentrum. A my si v ještě hrubším zjednodušení můžeme říci, že Měsíc obíhá okolo Země po eliptické dráze. Chceme-li být přesnější, s excentricitou 0,055. Tak se stává, že na své dráze je někdy Měsíc Zemi blíže a jindy dále. A rozdíl to není vůbec zanedbatelný. Pokud se Měsíc nachází v tzv. přízemí, a tedy v perigeu, je Zemi nejblíže, ve vzdálenosti až 356 400 km. V odzemí, tedy apogeu, pak je Měsíc ve vzdálenosti až 406 700 km. Rozdíl tedy činí přibližně 50 300 km, což již se na úhlovém rozměru měsíce na obloze, tedy jeho zdánlivé velikosti mezi hvězdami, určitě projeví. Jedná se totiž o změnu vzdálenosti cca 13%. Na zdánlivém průměru Měsíce to pak dělá přibližně 14%.

Porovnání velikosti Měsíce v největším přiblížení a největší vzdálenosti od Země Autor: Zdeněk Bardon
Porovnání velikosti Měsíce v největším přiblížení a největší vzdálenosti od Země
Autor: Zdeněk Bardon
Samozřejmě, pokud se nám změní úhlový průměr Měsíce na obloze, změní se vlastně i plocha, která odráží sluneční světlo od Měsíce k Zemi. A to s druhou mocninou. A tím se mění vlastně i jas Měsíce. A to přibližně o plných 40%. Jistou představu o změně plochy měsíčního disku na obloze během perigea a apogea Měsíce ukazuje i tento snímek Zdenka Bardona.

Na závěr článku ještě dvě poznámky. Údaje vzdáleností na snímcích se poněkud liší od hodnot perigea a apogea v článku. Důvod je jednoduchý. Ne každý superměsíc či mikroměsíc nastává přesně v okamžicích perigea a apogea, vždy se k němu však více či méně blíží.

Druhá poznámka se týká zmíněného jasu Měsíce. 40% změny je poměrně hodně. Jak to, že pokud vás na to nikdo neupozornil, že jste si toho nevšimli? A pokud ano, nebyla Vaše reakce typu "... nojo, vítí nějak víc ..."? Pomiňme nyní fakt, že posuzování jasu a velikosti Měsíce na obloze je více než na jeho skutečné úhlové velikosti závislé například na výšce nad obzorem, srovnáním s pozemskými předměty či dokonce i s místem pozorování. Ale kdo z nás si pamatuje, jak svítil Měsíc před rokem, neboť od Luně trvá přibližně 2 roky, než se v úplňku dostane od superměsíce k dalšímu.

Kompozice na snímku je tak trochu unikátní, protože právě v roce 2020 nastalo jak apogeum v období úplňku, tedy mikroúplněk, tak i perigeum v období úplňku, tedy superúplněk. Stejná situace, tím se myslí mikroúplněk a superúplněk v jednom kalendářním roce, nastane až za 26 let.




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: Zdeněk Bardon, Měsíc, Superúplněk


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »