Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Arecibo se vrací do služby snímkem Phaetonu

Arecibo se vrací do služby snímkem Phaetonu

Planetka Phaeton radarem v Arecibu
Autor: Arecibo Observatory/NASA/NSF

Poté, co zasáhl Portoriko ničivý hurikán Maria, byla vážně poškozena i velká anténa 300m radioteleskopu Arecibo. Delší dobu to s radoteleskopem nevypadlo nejlépe. Uvažovalo se o jeho uzavření a hurikán se zdál být poslední kapkou. Naštěstí se našly zdroje nejen na opravu, ale i na další provoz a observatoř se naštěstí již koncem roku mohla opět zahledět do vesmíru. Právě včas, aby zaznamenala radarové odrazy od povrchu planetky Phaeton, zdrojového tělesa meteorického roje Geminid.

Těleso (3200) Phaeton je pozoruhodný objekt. Samozřejmě, není zcela neobvyklé, aby měla planetka takto výstřední dráhu, ale když je ještě navíc zdrojem meteoroidů v takovém množství, jaké vídáme u každoročního krásného roje Geminid, nabízí se, že jde o vyhaslou kometu. V prosinci 2017 došlo k výhodnému přiblížení planetky k Zemi, což umožnilo ji nejen osahat radarem, ale především byla snadno pozorovatelná i běžnými dalekohledy.

Obrázky pořízené radioteleskopem odhalily s největší dostupnou přesností, jaký je tvar a povrch planetky. Vidíme tak, že je téměř sférická a má poblíž rovníku prohlubeň o velikosti nejméně několika stovek metrů a tmavou skvrnu v oblasti jednoho z pólů. 

Planetka (3200) Phaeton na snímku pořízeném z radarových odrazů zachycených radioteleskopem Arecibo na ostrově Portoriko Autor: Arecibo Observatory/NASA/NSF
Planetka (3200) Phaeton na snímku pořízeném z radarových odrazů zachycených radioteleskopem Arecibo na ostrově Portoriko
Autor: Arecibo Observatory/NASA/NSF

Jak uvádí Patrick Taylor, vědec a šéf skupiny planetárního výzkumu v Arecibu, nová pozorování naznačují, že Phaeton je tvarem podobný asteroidu Bennu, který brzy navštíví sonda OSIRIS-REx, ale samozřejmě je mnohem větší (vešlo by se do ní více než 1 000 Bennů). Pokud jde o tmavou skvrnu, jde o místo s horší radarovou odrazivostí, např. kráter, nebo jinou nerovnost / prohlubeň.

Rozlišení na snímku je pro zajímavost 75 metrů na pixel. Díky tomu lze odvodit, že Phaeton má průměr asi 6 km, což je o kilometr více, než se dříve očekávalo. Tím pádem je díky své velikosti a tomu, jak blízko se dostává dráze Země, druhým největším potenciálně nebezpečným tělesem pro Zemi. Radar je výborným nástrojem vědců, kteří vedou program ochrany Země před nebezpečím z vesmíru, protože pomáhá určit tvar planetky, její velikost i to jak rotuje, jak hrubý má povrch, jaké útvary na povrchu a pomáhá určit přesněji dráhu ve Sluneční soustavě.

Arecibo po hurikánu Maria celkem obstálo, ale přišlo o zdroje elektřiny Autor: Arecibo Observatory/NASA/NSF
Arecibo po hurikánu Maria celkem obstálo, ale přišlo o zdroje elektřiny
Autor: Arecibo Observatory/NASA/NSF
„Arecibo hraje důležitou úlohu ve výzkumu potenciálně nebezpečných těles díky svým unikátním vlastnostem,“ říká Joan Schmelzová z USRA, zástupkyně šéfa observatoře Arecibo. „Pilně jsme pracovali na tom, aby se anténa vrátila co nejdříve opět do provozu po devastujícím hurikánu Maria.“ Může to vypadat, že Arecibo je v cestě hurikánům běžně, ale obvykle to bez problémů ustojí. Toto byl od roku 1928 nejsilnější hurikán, který Portoriko zasáhl. Klíčem k úspěšnému návratu byly nakonec zdroje energie. A to jak elektrická vedení, tak záložní generátory. 

Asteroid (3200) Phaethon byl objeven 11. října 1983 pomocí družicové observatoře Infrared Astronomical Satellite (IRAS). Arecibo provádělo pozorování planetky mezi 15. a 19. prosincem 2017. V době největšího přiblížení 16. prosince ve 13 hodin SEČ byla planetka 10,3 miliónů kilometerů od Země (asi 27× ze Země na Měsíc. Šlo o nejbližší průlet na dlouhá desetiletí. Blíže proletí až v roce 2093. Předchozí ještě bližší průlety nastaly v roce 1974 a 1931 (tehdy o polovinu blíže, než 2017), ale to ještě nebyl znám.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA/JPL
[2] Meteorický roj Geminidy
[3] Mateřské těleso Geminid na vlastní oči
[4] Phaeton z Jizerky a u M 34



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Arecibo, 3200 Phaeton


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »