Částice z měsíce Dimorphos by mohly zasáhnout Zemi a Mars v příštím desetiletí
Autor: (c) NASA
Už to bude dva roky od chvíle, co se sonda DART (Double Asteroid Redirect Test) srazila s měsíčkem Dimorphos, který obíhá kolem většího asteroidu Didymos. Mise úspěšně demonstrovala strategii, při které bychom mohli odvrátit případné nebezpečné blízkozemní planetky. Přes to, že tato metoda může zabránit potenciální srážce asteroidu se Zemí, neznamená to, že se s ní nebo jinými tělesy nemohou srazit právě tyto malé částice, vzniklé srážkou se sondou.
V nedávné studii se mezinárodní tým vědců zabýval tím, zda by se tyto částice mohly v budoucnosti srazit se Zemí nebo Marsem v podobě meteorů, takže by vlastně vytvořily takový malý meteorický roj. Po sérii simulací a výpočtů došli k názoru, že tyto částice by se k Marsu, Zemi a Měsíci mohly v příštím desetiletí opravdu dostat.
Tým italských vědců z Polytechnického institutu v Miláně, které vedl Dr. Eloy Peña-Asensio, se zabýval daty mise DART a výsledky publikoval v časopisu The Planetary Science Journal. Pro tuto studii Peña-Asensio a jeho kolegové použili data z italského cubesatu pro fotografování asteroidů (LICIACube), který následoval sondu DART a zaznamenal srážku z bezpečné vzdálenosti, když prolétal kolem planetky Dimorphos, zatímco DART se s ní srazila. Tato data pomohla týmu vědců určit rychlosti a směry letu částic vytvořených srážkou. Rychlosti jsou různé, od desetin metru za sekundu až k hodnotám přibližně 500 m/s. Poté provedli simulace pomocí superpočítačů v NASA, aby spočítali trajektorie částic.
Autor: ASI/NASA/APL
Peña-Asensio mimo jiné uvedl, že ze simulace vyplývají nejen směr a rychlost letu částic, ale i velikost uvolněných zrn, která jsou v rozpětí 10 centimetrů až 30 mikrometrů. Spodní hranice je určena nejmenší možnou částicí, která je ještě schopna vyprodukovat meteor v zemské atmosféře, aby byl detekovatelný současnými technologiemi. Horní hranici určil fakt, že přístroje LICIACube byly schopny pozorovat pouze objekty v řádu centimetrů.
Toto vše poukazuje na to, že některé částice by se k Zemi a Marsu mohly dostat přibližně v příštích desetiletích. Částice, které odletěly od povrchu Dimorphosu rychlostí 500 m/s, se dostanou k Marsu přibližně v příštích 13 letech a kupříkladu částice, které by měly rychlost 1,5 km/s by se k Zemi dostaly přibližně do 7 let. Ve skutečnosti se zdá, že první takové úlomky můžeme jako meteory v zemské atmosféře očekávat až asi za 30 roků. Každopádně tyto částice nepředstavují pro Zemi žádné riziko. Jsou příliš malé a jen ty největší způsobí krásnou stopu meteoru v zemské atmosféře.
Ovšem příští výzkumy by mohly určit, zdali sonda DART (a celé lidstvo) vytvořila nový umělý meteorický roj. Během budoucích výzkumů Marsu bychom mohli vidět nějaké tyto meteory z měsíce Dimorphos a rozeznat je díky známé charakteristice těchto úlomků.
V říjnu 2024 by se k dvojplanetce Didymos-Dimorphos měla vydat další mise Evropské vesmírné agentury, sonda Hera. Ta by měla od prosince 2026 provést detailní průzkum měsíce Dimorphos a důsledků předchozí srážky se sondou DART. Každopádně se zdá, že tato metoda tzv. Planetary defense (obrany planety) byla úspěšná a mohla by být provedena opět v budoucnu.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Universe Today
O autorovi
Jakub Kuřák
Narodil se v roce 2008 na Liberecku, v současné době studuje na gymnáziu v Jablonci nad Nisou. Pracuje v planetáriu v liberecké iQLandii. Kromě astrofotografie se věnuje i fotografování sportovních akcí, především baseballu.
