< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Další znovunalezené komety s českou stopou
Martin Gembec Vytisknout článek

Další znovunalezené komety s českou stopou

Kometa 487P/Siding Spring 3. 11. 2024
Autor: M. Jäger a E. Prosperi

Rok 2024 byl po delší odmlce úspěšný pro českého astronoma Martina Maška z Liberce, který opět dokázal jako první znovunalézt dvě komety Jupiterovy rodiny komet, což poté vedlo k upřesnění jejich drah a definitivnímu označení. Nález takové komety je věc nejistá, protože dráha je známa pouze přibližně a kometa se klidně může nacházet trochu jinde na obloze. A ne při každém dalším návratu ke Slunci mohou být vhodné podmínky k jejímu pozorování. Právě to je dobrá příležitost i pro amatérské astronomy, kteří někdy dokáží předběhnout i velké prohlídky oblohy.

O znovunálezy komet se pravidelně pokouší Martin Mašek, který využívá volný pozorovací čas na robotických dalekohledech FRAM Fyzikálního ústavu AV ČR. Úspěchy nejsou příliš časté. Například v roce 2023 šlo o znovunález po devíti letech. Ale rok 2024 byl v tomto ohledu mimořádný. Podařilo se to rovnou ve dvou případech. Nově díky tomu dostaly definitivní označení komety 487P/Siding Spring a 493P/LONEOS.

Kometa 487P/Siding Spring byla objevena 17. října 2012 v rámci Siding Spring Survey v Austrálii a dostala tehdy označení P/2012 US27 (Siding Spring). Jde o kometu Jupiterovy rodiny s oběžnou dobou 11,74 roku. Martin Mašek se tedy mohl zaměřit na oblast na obloze, kde se kometa měla při dalším návratu ke Slunci nacházet a ve dnech 5. a 6. července 2024 se mu podařilo předpokládané těleso nalézt jako těleso asi 19 mag pomocí jednoho z dalekohledů FRAM na observatoři Pierra Augera v Argentině. Svá měření poslal do Minor Planet Center (Mezinárodní centrály pro malá tělesa Sluneční soustavy) a CBAT (Centrály pro astronomické telegramy Mezinárodní astronomické unie). Ta 26. 7. 2024 vydala cirkulář s oznámením znovuobjevu komety. Uvedena je zde jako P/2012 US27 = P/2024 N5 (Siding Spring). 

Dráha komety 487P/Siding Spring ve Sluneční soustavě Autor: NASA/JPL/Horizons
Dráha komety 487P/Siding Spring ve Sluneční soustavě
Autor: NASA/JPL/Horizons

Martinův znovunález komety ještě před vydáním cirkuláře potvrdili známí pozorovatelé komet Alan Hale (12. 7. pomocí vzdáleně ovládaného dalekohledu na Cerro Tololo v Chile) a John Drummond (16. 7. z Possum Observatory v Austrálii). Kometa byla slabá, ale na podzim roku 2024 vytvořila i krátký ohon.

Kometa 493P/LONEOS na znovuobjevovém snímku z dalekohledu FRAM na ostrově La Palma na Kanárských ostrovech 30. 8. 2024 Autor: FRAM, Martin Mašek
Kometa 493P/LONEOS na znovuobjevovém snímku z dalekohledu FRAM na ostrově La Palma na Kanárských ostrovech 30. 8. 2024
Autor: FRAM, Martin Mašek
Kometa 493P/LONEOS byla objevena 30. 9. 2005 přehlídkou oblohy LONEOS (Lowell Observatory Near-Earth Object Search ve Flagstaffu v Arizoně v USA) a dostala označení P/2005 SB216. Jde o krátkoperiodickou kometu Jupiterovy rodiny a příští návrat byl spočítán za 19,2 roku na začátku roku 2026. 

Vzhledem k tomu, že již letos začala kometa projevovat mírnou aktivitu, podařilo se ji Martinovi znovuobjevit v létě na snímcích z observatoře FRAM na ostrově La Palma na Kanárských ostrovech. V cirkuláři MPC z 5. 9. 2024 stojí, že znovuobjevové snímky pořídil Martin Mašek ve čtyřech po sobě jdoucích nocech 30. 8. až 2. 9. 2024. Kometu nezávisle pozoroval 2. 9. také M. Kelly pomocí observatoře ZTF (Zwicky Transient Facility) na Mount Palomaru v Kalifornii v USA. 

Dráha komety 493P/LONEOS ve Sluneční soustavě Autor: NASA/JPL/Horizons
Dráha komety 493P/LONEOS ve Sluneční soustavě
Autor: NASA/JPL/Horizons

Kometa později dostala definitivní označení 493P/LONEOS a Martin Mašek tak shodou okolností zaznamenal hned dva znovuobjevy komet v jednom roce, což je opravdu mimořádný počin. Celkově má pečlivý pozorovatel na svém kontě celkem 6 znovunálezů periodických komet (260P, 296P, 300P, 468P, 487P a 493P).

Dalekohled FRAM na Observatoří Pierra Augera v Argentině. Autor: Jan Ebr, FZU
Dalekohled FRAM na Observatoří Pierra Augera v Argentině.
Autor: Jan Ebr, FZU
Dalekohledy FRAM (Fotometrický Robotický Atmosferický Monitor) jsou robotické dalekohledy Fyzikálního ústavu AV ČR. Ty slouží ke sledování stavu zemské atmosféry nad observatořemi a se měří závislost extinkce (rozptyl světla v atmosféře) na vlnové délce. Dále se analyzuje stav atmosféry podél trajektorie pozoruhodných či anomálních spršek kosmického záření. Ve zbylém pozorovacím čase dalekohledy sledují různé astronomické cíle, většinou zajímavé zákrytové dvojhvězdy a vícehvězdy, blízkozemní planetky či komety.

Dva FRAMy jsou umístěné na astročásticové Observatoři Pierra Augera. Jedním z nich je 30cm ODK (Optimised Dall-Kirkham) vybavený CCD kamerou MII G4-16000. Na stejné montáži je spolu s dalekohledem umístěna i CCD G4-16000 na 300mm širokoúhlém teleobjektivu.
Tři FRAMy fungují v rámci projektu Cherenkov Telescope Array (CTA), jeden na ostrově La Palma a dva Chile. Jeden z nich je tvořen 25cm SCT se CCD kamerou MII G2-1000 BI, se kterým byla znovunalezena kometa 493P/LONEOS.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Znovunalezená kometa s českou stopou
[2] Třístá periodická kometa
[3] Kometa 487P/Siding Spring na webu Seiichi Yoshidy
[4] Kometa 493P/LONEOS na webu Seiichi Yoshidy
[5] Cirkulář MPC oznamující definitivní označení komet 487P a 493P



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Další články autora (1 114)

Štítky: 493P, 487P, Dalekohled FRAM, Znovunalezená kometa

36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »