Znovunalezená kometa s českou stopou
Kometa je tvor velice prchavý. V blízkosti Slunce se její jádro zahřeje a konečně může být nalezeno. Pak se ale vzdálí a na dlouhá léta zmizí z našeho dohledu. Ne vždy se pak při dalším návratu naskytnou ideální podmínky pro její znovunalezení a nebo není dostatečně dobře známa její dráha. A tady je prostor pro amatérské hvězdáře a další astronomy, kteří mohou za jistých podmínek předběhnout i velké automatické přehlídky oblohy a najít kometu, která je v ideálním případě přibližně v té části oblohy, kde astronom doufá, že by měla být. Je to činnost pro trpělivé, protože velké přehlídkové dalekohledy ve světě řadu takových těles spatří již dlouhé měsíce předtím, než jsou v dosahu menších dalekohledů. Jsou však místa na obloze, kam se tak dobře nepodívají a to především za soumraku nebo nízko nad obzorem. A tak je šance, že kometu znovunaleznete, mnohem větší.
A o to se pravidelně pokouší Martin Mašek, astronom žijící v Liberci, který však k této činnosti využívá volný pozorovací čas na robotických dalekohledech FRAM Fyzikálního ústavu AV ČR. Znovunález komety v jeho podání přichází po dlouhých devíti letech. A v poměrně překvapivé části oblohy.
Překvapením není fakt, že kometa se nacházela v době znovunálezu jinde, než říkal výpočet, to je po mnohaletém putování a nejistotách v efemeridě celkem běžné. Zaujal především fakt, že oblast s kometou se již nacházela v místech, která je pod dohledem přehlídek oblohy, jako je např. ATLAS v jižní Africe a v Chile. Martin totiž po kometě pátral nízko na obloze již v zimě a na jaře 2023. Na ranní obloze těsně před svítáním však nebyla úplně ideální průzračnost a také kometa byla zřejmě ještě slabá. Tím uplynulo okno, kdy šlo předběhnout velké přehlídkové dalekohledy a nyní se to povedlo v době, kdy je kometa v souhvězdí Tukana, v místě pozorování již více než 60° nad obzorem.
Kometa P/2004 V3 (Siding Spring) byla objevena 3. listopadu 2004 v rámci Siding Spring Survey v Austrálii při jasnosti 18,8 mag. Byla pozorována necelý rok do října 2005. To umožnilo relativně dobře určit její dráhu ve Sluneční soustavě. Martin Mašek tedy k hledání využil efemeridu, která byla spočtena na základě pozorování z let 2004 a 2005 a věřil, že kometu najde někde poblíž předpovězené pozice. To se nakonec po několikaměsíční snaze povedlo, kometa byla úspěšně nalezena na snímcích pořízených ze dvou nocí, konkrétně 18. a 19. července. Nacházela se 25 úhlových minut od předpovězené pozice (to je téměř průměr kotouče Měsíce na obloze). Martin svá měření pozic (astrometrie) komety zaslal do Minor Planet Center (mezinárodní centrála pro malá tělesa Sluneční soustavy) a CBAT (centrála pro astronomické telegramy Mezinárodní astronomické unie).
Na základě Martinových astrometrických měření bylo pozorované těleso skutečně ztotožněno s kometou P/2004 V3 (Sidding Spring). Známý japonský astronom a odborník na dráhy komet Syuichi Nakano na základě znovunálezových pozorování spočítal, že je potřeba udělat korekci času průchodu komety přísluním o 3,2 dne dříve, než udávala původní předpověď. Oficiální oznámení o znovunálezu vyšlo 27. 7. v cirkulářích MPC 2023-O89 a CBET 5282, kde ji bylo přiřazeno i nové označení P/2023 O1. V brzké době dostane i své definitivní očíslování, nejspíše 468P.
Jde o velký úspěch, vždyť i pro Martina jde o úspěšné znovunalezení komety po dlouhých devíti letech od podobného úspěchu s kometou 300P/Catalina. Martin tak má na svém kontě svůj 4. znovunález komety, předtím se mu ještě podařilo znovunalézt 260P/McNaught a 296P/Garradd. Komenta P/2004 V3 (Siding Spring), nyní také P/2023 O1, je velmi slabá (okolo 19,5 mag) a už o moc jasnější nebude. V současné době je pozorovatelná pouze hluboko na jižní obloze.
Dalekohled FRAM (Fotometrický Robotický Atmosferický Monitor) je 30cm ODK (Optimised Dall-Kirkham) vybavený CCD kamerou MII G4-16000. Na stejné montáži je spolu s dalekohledem umístěna i CCD G4-16000 na 300mm širokoúhlém teleobjektivu. FRAM slouží na astročásticové Observatoři Pierra Augera ke sledování stavu zemské atmosféry nad observatoří. Pomocí FRAMu se měří závislost extinkce (rozptyl světla v atmosféře) na vlnové délce. Dále se analyzuje stav atmosféry podél trajektorie pozoruhodných či anomálních spršek kosmického záření. Ve zbylém pozorovacím čase dalekohled sleduje různé astronomické cíle, většinou zajímavé zákrytové dvojhvězdy a vícehvězdy, blízkozemní planetky či komety.
Převzato: Astronomické události