Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Dawn se připravuje na výzkum planetky Ceres

Dawn se připravuje na výzkum planetky Ceres

Sonda Dawn se blíží k trpasličí planetě Ceres - kresba
Autor: NASA/JPL-Caltech

Kosmická sonda NASA s názvem Dawn zahájila závěrečnou fázi přibližování k trpasličí planetě Ceres, k největšímu tělesu pásu asteroidů, aby uskutečnila detailní průzkum tohoto doposud nezmapovaného tělesa.

Sonda napájená panely slunečních baterií dolétne k trpasličí planetě podle plánu v březnu 2015, kdy bude navedena na oběžnou dráhu kolem tělesa o průměru asi 950 km. Prostřednictvím iontových motorů bude její dráha v dubnu upravena na kruhovou ve vzdálenosti 13 500 kilometrů od povrchu planetky Ceres.

Po sedmiletém putování vesmírem na meziplanetární dráze navštíví sonda Dawn dvě nejhmotnější tělesa pásu asteroidů ve Sluneční soustavě. Po startu ze Země v roce 2007 byla sonda Dawn od července 2011 do září 2012 navedena na oběžnou dráhu kolem planetky Vesta, načež zahájila téměř tříletou cestu k trpasličí planetě Ceres.

Dawn se stane první kosmickou sondou, která prováděla z oběžné dráhy výzkum dvou různých těles Sluneční soustavy. Takovouto cestu by nebylo možné podniknout bez tří iontových motorů využívajících plynného xenonu jako pohonné látky.

Konvenční raketové motory používající jako palivo chemické látky poskytují velký tah, avšak iontové motory jsou mnohem účinnější. Poskytují sice mnohem nižší tah, ale mohou fungovat po dobu několika měsíců. Díky tomu sonda Dawn efektivně měnila svoji dráhu napříč Sluneční soustavou, čehož nejde při pohonu chemickým palivem dosáhnout.

Tah iontových motorů sondy Dawn byl přerušen na čtyři dny v září 2014, kdy byla sonda zasažena vysokoenergetickou částicí kosmického záření, čímž byl pohonný systém dočasně vyřazen z provozu. Podle upřesněného plánu bude sonda Dawn zachycena gravitací planetky 6. 3. 2015 a 23. dubna bude navedena na dráhu ve vzdálenosti 13 500 km od povrchu.

Sonda Dawn bude studovat trpasličí planetu z různých vzdáleností, zkoumat její vnitřní strukturu, povrchové složení a další vlastnosti povrchu.

Ceres na snímku z HST Autor: NASA/ESA/J. Parker
Ceres na snímku z HST
Autor: NASA/ESA/J. Parker
Vědci se domnívají, že se planetka Ceres zformovala podobně jako ostatní planety Sluneční soustavy, avšak nenabalila na sebe dostatečné množství materiálu, takže její průměr je „pouhých“ 950 km. Jak vyplývá ze snímků pořízených pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST, má táto trpasličí planeta kulový tvar.

Ceres se velice odlišuje od Vesty – prvního cíle sondy Dawn – která je kamenným tělesem pokrytým velkými impaktními krátery a má nepravidelný tvar. Vědci předpokládají, že povrch planetky Ceres je pokryt ledem, pod kterým se může vyskytovat oceán kapalné vody.

Od konce ledna 2015 pořizuje kamera na palubě sondy Dawn snímky povrchu trpasličí planety Ceres s vyšším rozlišením, než v uplynulých letech pořídil Hubblův kosmický dalekohled.

Během přibližovací fáze v únoru budou moci vědci blíže poznat, jaké typy geologických struktur se na Ceres nachází. Březen bude potom o další fázi přechodu na mapovací orbitu, kdy rozlišení bude asi 1,3 km/pixel. Mezitím bude možné snímat Ceres jako tenký srpek a to se může hodit pro případný objev slabé atmosféry z vodních par. Teprve v dubnu nastane samotná mapovací fáze s výše zmíněným rozlišením maximálně 1 km na obrazový bod.

NASA bude v roce 2015 zkoumat zblízka ještě jednu trpasličí planetu. V polovině července prolétne sonda New Horizons kolem Pluta a následně zamíří do oblasti Kuiperova pásu. Bude nasměrována k vybranému objektu této oblasti, kolem kterého prolétne někdy v roce 2020.

Zdroj: spaceflightnow.com
The Planetary Society
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Dawn, Ceres


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »