Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Existence ledu na planetě Merkur potvrzena

Existence ledu na planetě Merkur potvrzena

Severní pól Merkuru s vyznačeným výskytem vodního ledu Autor: NASA
Severní pól Merkuru s vyznačeným výskytem vodního ledu
Autor: NASA
Nová pozorování, která uskutečnila kosmická sonda NASA s názvem MESSENGER, poskytla přesvědčivou podporu pro dlouho navrhovanou hypotézu, že se na planetě Merkur může vyskytovat voda v podobě ledu a další zmrzlé těkavé látky v oblastech, které jsou trvale ponořeny do stínu, tj. na dně kráterů v polárních oblastech.

Tyto závěry dosvědčují tři nezávislé způsoby výzkumu: změření přebytku vodíku v oblasti severního pólu planety Merkur pomocí přístroje Neutron Spectrometer na palubě sondy MESSENGER; změření odrazivosti depozitů v polárních oblastech Merkuru v oboru blízkého infračerveného záření pomocí přístroje Mercury Laser Altimeter (MLA) a detailní modelování povrchu a povrchové teploty v oblasti severního pólu planety, k čemuž byla využita aktuální topografie povrchu Merkuru určená pomocí přístroje MLA.

Polární oblasti Merkuru - Slunce je velmi nízko nad obzorem Autor: NASA
Polární oblasti Merkuru - Slunce je velmi nízko nad obzorem
Autor: NASA
Vzhledem k dané blízkosti vůči Slunci se nezdá být Merkur vhodným místem k pátrání po přítomnosti ledu. Avšak sklon rotační osy Merkuru je téměř nulový – méně než jeden stupeň – čímž v polárních oblastech planety existují místa, kam nikdy nesvítí Slunce (a teploty zde proto mohou klesat až na -190 °C). Astronomové již desítky let předpokládají, že se zde může nacházet vodní led a jiné těkavé látky ve zmrzlém stavu, uvězněné v polárních oblastech planety.

Tato představa byla přijata již v roce 1991, kdy největší pozemní radioteleskop v Arecibu (Puerto Rico, průměr 305 m) zachytil nezvykle silné radarové ozvěny z okolí pólů planety Merkur – byly zde nalezeny skvrny, které odrážejí rádiové vlny způsobem, jaký bychom očekávali právě v případě přítomnosti vodního ledu. Většina těchto skvrn souhlasí s polohou velkých impaktních kráterů, které vyfotografovala již v 70. letech minulého století americká kosmická sonda Mariner 10. Protože sonda zmapovala pouze asi 50 % povrchu planety, planetologům chyběla kompletní mapa oblastí kolem pólů k vzájemnému porovnání snímků.

Přílet sondy MESSENGER změnil tuto situaci, když pomocí kamery Dual Imaging System pořídila v roce 2011 a počátkem letošního roku nové snímky polárních oblastí a potvrdilo se tak, že jasné skvrny pozorované pomocí radaru jak v okolí severního, tak i v okolí jižního pólu, se nacházejí na povrchu ukrytém v permanentním stínu, což potvrzuje jejich soulad s teorií předpokládané přítomnosti vodního ledu.

Neutronový spektroskop na palubě sondy byl použit k měření průměrné koncentrace vodíku v blízkosti jasných radarových skvrn. Objem vodního ledu byl odvozen na základě množství zjištěného vodíku. „Informace o počtu neutronů naznačují, že jasné radarové skvrny v oblastech pólů planety Merkur představují na vodík bohaté vrstvy více než desítky centimetrů tlusté ukryté pod povrchovou vrstvou 10 až 20 cm silnou, která obsahuje menší množství vodíku,“ říká David Lawrence (Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory), hlavní autor jednoho článku. „Ukryté vrstvy měly obsah vodíku téměř odpovídající jeho množství v čistém vodním ledu.“

Severní pól Merkuru - červeně jsou vyznačeny oblasti v trvalém stínu Autor: NASA
Severní pól Merkuru - červeně jsou vyznačeny oblasti v trvalém stínu
Autor: NASA
Data z dalšího přístroje sondy MESSENGER, kterým je laserový výškoměr (Mercury Laser Altimeter, MLA) – který vystřelil více než 10 miliónů pulsů k povrchu Merkuru za účelem vytvoření detailní topografické mapy planety – potvrdila výsledky z radarového průzkumu a měření pomocí neutronového spektrometru, jak upřesňuje Gregory Neumann (NASA Goddard Space Flight Center). Ve druhém článku Gregory Neumann se svými spolupracovníky informují, že první měření zastíněných polárních oblastí pomocí MLA odhalila na základě pozorování v oboru blízkého infračerveného záření tmavé a světlé usazeniny v okolí severního pólu Merkuru.

Závěry pozorování naznačují, že v polárních oblastech Merkuru se může nacházet 100 miliard až 1 bilión tun vodního ledu, který byl na planetu dopraven při dopadech komet a planetek, jež se sem dostaly z vnějších oblastí Sluneční soustavy.

Všechna uskutečněná pozorování potvrzují přítomnost ledu v polárních oblastech planety Merkur, která obíhá kolem Slunce nejblíže ze všech. „Avšak nová pozorování vyvolala i nové otázky,“ říká Sean Solomon (Columbia University's Lamont-Doherty Earth Observatory). „Může se tmavý materiál v objevených depozitech skládat ponejvíce z organického materiálu? Jaký typ chemických reakcí vedl k vytvoření tohoto materiálu? Existují na Merkuru (na povrchu či pod povrchem) i jiné oblasti, kde by mohla existovat kapalná voda a organické látky? Pouze další detailní výzkumy mohou vést k odpovědím na tyto otázky.“

Na publikovaných mapách (viz obrázky) okolí severního pólu planety Merkur jsou červenou barvou vyznačena místa, která se permanentně nacházejí ve stínu a žlutá barva představuje oblasti s výskytem ledu.

Zdroj: www.nasa.gov a www.spaceflightnow.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Vodní led, Messenger, Merkur


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 410

IC 410 – Hmlovina žubrienok v súhvezdí Povozník Na snímke je zachytená emisná hmlovina IC 410, nachádzajúca sa v súhvezdí Povozník (Auriga) na zimnej oblohe severnej pologule. Na oblohe leží približne na súradniciach rektascenzia 5 h 22 min a deklinácia +33°, takže je dobre pozorovateľná najmä počas zimných mesiacov. Od Zeme je vzdialená približne 10 000 až 12 000 svetelných rokov a patrí medzi výrazné oblasti aktívnej tvorby hviezd v našej Galaxii. V jej vnútri sa nachádza mladá otvorená hviezdokopa NGC 1893, ktorej horúce mladé hviezdy intenzívnym žiarením ionizujú okolitý plyn a spôsobujú jeho charakteristické žiarenie. Jednou z najzaujímavejších častí tejto hmloviny sú útvary prezývané „žubrienky“ – husté prachoplynné globuly Sim 129 a Sim 130, ktoré majú pretiahnutý tvar s dlhými chvostami. Tieto štruktúry formuje silné ultrafialové žiarenie a hviezdny vietor z mladých hviezd v okolí. Každý z týchto útvarov má rozmery rádovo niekoľko svetelných rokov, takže ide o obrovské kozmické štruktúry. IC 410 je fascinujúcim príkladom oblasti, kde sa súčasne stretáva zrodenie nových hviezd, pôsobenie ich žiarenia na okolité prostredie aj tmavé pásy medzihviezdneho prachu, ktoré vytvárajú dramatický kontrast vnútri hmloviny. Práve táto kombinácia jemných emisných štruktúr, tmavých prachových oblastí a výrazných detailov robí z IC 410 jeden z najpôsobivejších objektov zimnej oblohy. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 70x180sec. R, 60x180sec. G, 60x180sec. B, 100x120sec. L, 105x600sec Halpha, 82x600sec SII, 74x600sec OIII, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 10.1. až 9.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »