Hayabusa 2 – odběr vzorků z asteroidu
Autor: JAXA
První japonská sonda Hayabusa byla přes četné potíže nakonec úspěšná. Technické problémy od selhání raketového motoru až po ztrátu komunikace znamenaly, že se kosmická sonda vrátila domů v pošramoceném stavu a mnohem později, než bylo původně plánováno. Přesto dopravila na Zemi několik drahocenných zrníček prachu z povrchu navštívené planetky Itokawa.
Podle plánu měla Hayabusa uskutečnit mnohem rozsáhlejší průzkum. Malý skákající robot s názvem MINERVA byl určen ke sběru dat o teplotě asteroidu a charakteru jeho povrchu, avšak vzhledem k tomu, že byl uvolněn od mateřské sondy v nesprávném okamžiku, odlétl nenávratně do kosmického prostoru.
Nová japonská sonda Hayabusa 2 bude studovat jiný typ asteroidu za účelem získání základních informací o původu života na Zemi, nalezení nejvhodnějších cílů pro těžbu kosmických nerostných surovin a k získání odpovědi na otázku, jak odklonit z kolizní dráhy asteroid hrozící srážkou se Zemí.
Průběh výzkumu planetky
Po příletu k cílové planetce (162173) 1999 JU3 zahájí sonda Hayabusa 2 její výzkum z oběžné dráhy, německý přistávací modul MASCOT bude odhozen k samostatnému letu. Oddělovací mechanismus nasměruje lander velikostí odpovídající rozměrům přepravky na pivo (hmotnost asi 10 kg) a vybavený čtyřmi vědeckými přístroji (hmotnost 3 kg), směrem k povrchu planetky.
Autor: Deutsches Zentrum für Luft- und Raumfahrt, DLR
Zatímco se bude Hayabusa 2 nacházet nad povrchem planetky, čtyři přístroje na landeru MASCOT budou zkoumat jeho vlastnosti. Radiometr bude měřit teplotu, magnetometr bude zkoumat magnetismus hornin a spektrometr bude analyzovat minerály a horniny na povrchu planetky. Čtvrtým přístrojem bude kamera, která bude pořizovat detailní snímky povrchu, na jejichž základě budou astronomové studovat vlastnosti, rozměry a tvar částic v povrchové vrstvě a mapovat oblast v okolí místa přistání. Měření uskutečněná robotem rovněž pomohou rozhodnout, které horniny budou odebrány a dopraveny na Zemi.
Materiál z doby vzniku Sluneční soustavy
O planetku 1999 JU3 mají astronomové mimořádný zájem, neboť je složena z materiálu starého 4,5 miliardy roků, který může být jen velmi málo přetvořen. „Výzkum uskutečněný ze Země rovněž ukazuje, že horniny na povrchu planetky mohly v minulosti přijít do kontaktu s vodou,“ říká Ralf Jaumann (DLR). „MASCOT uskuteční přesná měření povrchových hornin, která poskytnou srovnávací data a následně umožní odebrané vzorky materiálu dopravené na Zemi sondou Hayabusa 2 dát do správných souvislostí.“
Asteroid 1999 JU3 patří k typu planetek, které jsou nejrozšířenějším druhem mezi tzv. blízkozemními objekty, takže informace o jejich vlastnostech budou velmi důležité i v případě, že se některé z těchto těles dostane na kolizní dráhu se Zemí.
Autor: JAXA
Kromě německého landeru MASCOT bude součástí mise i japonský „přemísťovací“ modul MINERVA-2. V jeho vybavení budou kamery, teploměry apod.
Přenašeči života
Jestli všechno půjde hladce, MASCOT může poskytnout mnohem detailnější pohled na uhlíkatý asteroid, který je nejrozšířenějším typem horniny ve Sluneční soustavě. Někteří vědci argumentují, že tyto objekty byly zodpovědné za dopravu vody na planetu Zemi. Jiní se dokonce domnívají, že mohly na naši planetu naočkovat život.
Uhlíkaté asteroidy (planetky typu C) byly pravděpodobně kusem hmoty plné organických látek, vysvětluje Duncan Steel, Australian Centre for Astrobiology, Sydney. A pokud se dostaly do styku s vodou a byly vystaveny slunečnímu záření, byly zřejmě důležité pro vznik a vývoj života.
Mohou také mít praktický význam při budoucích kosmických výpravách a těžbě nerostných surovin ve vesmíru. „Když opustíme Zemi, asteroidy budou ve Sluneční soustavě nejdosažitelnějšími objekty ze všech,“ říká Duncan Steel. Asteroidy s vysokým obsahem uhlíku by mohly mít všechno potřebné k udržení života, jakož i přírodní minerály pro průmyslovou výrobu.
Notabene protože tyto asteroidy jsou ve Sluneční soustavě velmi rozšířené, získání více informací o jejich struktuře může být rozhodující k odklonění jakéhokoliv blížícího se tělesa, představujícího pro nás hrozbu, doplňuje Trevor Ireland.
Základní charakteristiky
Z pozemních výzkumů vyplývá, že planetka 1999 JU3 má přibližně sférický tvar o průměru 0,9 km, perioda její rotace činí 7,6 hodiny a má poměrně tmavý povrch. Patří mezi asteroidy typu C, tj. mezi uhlíkaté asteroidy s vysokým obsahem uhlíku.
Autor: JAXA
Zařízení pro odběr vzorků bude stejné konstrukce jako u první výpravy, bude jen minimálně upraveno. Místo vystřelení projektilu za účelem zvíření povrchového materiálu pro odběr bude z výšky 300 m shozen impaktor o hmotnosti přibližně 2 kg, který po pomalém sestupu narazí do povrchu planetky, vytvoří kráter o průměru asi 2 metry a rozptýlí částice povrchových a podpovrchových hornin (které nebyly ovlivněny kosmickým či slunečním zářením).
Časový harmonogram
Start: červenec 2014
Záložní termíny startu: prosinec 2014, červen 2015 a prosinec 2015 (v tomto případě s využitím gravitačního manévru při průletu kolem Země)
Přílet k planetce: červen 2018
Odběr vzorků: srpen 2019
Start směrem k Zemi: prosinec 2019
Přistání na Zemi: prosinec 2020
Zdroj: www.dlr.de a www.jspec.jaxa.jp
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí