Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Hluboko pod zemským povrchem se mohou ukrývat velké zásoby diamantů

Hluboko pod zemským povrchem se mohou ukrývat velké zásoby diamantů

Diamanty

Diamanty na vašem snubním prstýnku nejsou tak vzácné, jak byste se mohli domnívat. Na základě použití zvukových vln o velmi nízké frekvenci vědci odhalili zásoby diamantů rozložených hluboko pod zemským povrchem a množství těchto vzácných nerostů odhadli na více než jednu biliardu tun. Tyto údaje vyplývají z nové studie publikované týmem vědeckých pracovníků z MIT (Massachusetts Institute of Technology), Harvard University, University of California at Berkeley a mnoho dalších významných vědeckých institucí.

Ukazuje se, že diamanty možná nemusí být tak exotickými nerosty a na (geologickém) měřítku jsou poměrně běžné,“ říká Ulrich Faul, vědecký pracovník na Department of Earth, Atmospheric, and Planetary Sciences, MIT, který pomáhal vypracovat tuto studii. „Nemůžeme se k nim sice dostat, avšak nachází se tam mnohem více diamantů, než jsme se vůbec kdy domnívali.“

Diamanty se nacházejí ve vytvořených podpovrchových horninách nazvaných kratony, které obvykle tvoří jádro tektonických desek planety, z nichž mnohé přežily opakované spojování a dělení kontinentů. Podle zástupců MIT se mohou rozprostírat až do hloubky 322 km pod povrch Země v podobě „obráceného pohoří“ (sahajícího shora dolů), kde panují dostatečně vysoké teploty a tlaky pro jejich vznik. Výzkumníci odhadují, že spodní části těchto kratonů – jejich kořeny – mohou obsahovat jedno až dvě procenta diamantů.

Zvukové vlny pronikající skrz Zemi jsou používány k záznamu zemětřesení. Vědci také využívají seismická data k odhalení, z čeho jsou složeny nejhlubší části naší planety. Vykreslí přitom obraz, jak s největší pravděpodobností vypadají horniny uvnitř Země. Zvukové vlny putují prostředím rozdílnou rychlostí závisející na složení, teplotě a hustotě hornin a nerostů, přes které procházejí. To poskytuje vědcům metodu k určení, jaký typ horniny se pod zemským povrchem nachází, a to na základě porovnání rychlostí těchto zvukových vln, uvádějí pracovníci z MIT.

Vědci zjistili, že tyto zvukové vlny mají tendenci zvyšovat svoji rychlost, když procházejí přes kořeny kratonů – šíří se mnohem rychleji, než se doposud předpokládalo. Po provedení série experimentů v laboratořích, kde byly zvukové vlny posílány přes různé horniny, vědci zjistili, že pouze hornina obsahující 1 až 2 % diamantů mezi jinými složkami může umožňovat rychlosti zaznamenané při jejich šíření přes kořeny kratonů.

K odhadu celkové hmotnosti diamantů na Zemi odborníci předpokládali v kořenech kratonů 1 až 2 % diamantů a to zkombinovali s celkovým objemem kratonů nacházejících se na naší planetě. Předpokládané množství tak dosáhlo čísla 1016 tun diamantů, což více než 1000× převyšuje dosavadní odhady.

Prověřovali jsme nejrůznější možnosti ze všech možných variant a toto je jedna z těch, které zbyly jako přijatelné vysvětlení,“ říká Ulrich Faul. Předpokládané diamanty bohužel nelze těžit – leží v hloubce 145 až 241 kilometrů pod zemským povrchem, mnohem hlouběji, než sahají dosud nejhlubší uskutečněné vrty.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sciencealert.com
[2] news.mit.edu

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Země, Výskyt diamantů, Kratony, Diamanty


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »