HST detekoval vodní páru v atmosféře měsíce Ganymed
Autor: NASA/ESA/Hubble/J. daSilva
Jupiterův ledový satelit Ganymed je největším měsícem ve Sluneční soustavě. Vodní led na jeho povrchu je zmrazený v důsledku nízkých teplot až na −185 stupňů Celsia. Déšť nabitých částic ze Slunce (sluneční vítr) dostatečuje k tomu, že kolem pravého poledne na Ganymedu se led změní ve vodní páru. Důkazy o existenci slabé atmosféry tohoto měsíce tvořené vodní parou získali výzkumníci planet díky spektrům s vysokou citlivostí získaných pomocí Hubbleova vesmírného teleskopu (HST).
V roce 1998 spektrograf STIS na palubě Hubbleova teleskopu pořídil první ultrafialový snímek Ganymeda, který odhalil zvláštní struktury v pozorovaných emisích v atmosféře měsíce. Ganymed se chlubí aurorálními pásy, které se poněkud podobají aurorálním oválům pozorovaným na Zemi a dalších planetách s magnetickým polem. Tento snímek byl tudíž názorným důkazem, že měsíc má také permanentní magnetické pole.
Podobnosti mezi dvěma pozorováními v ultrafialovém oboru byly vysvětleny přítomností molekul kyslíku. Odlišnosti byly tenkrát připsány na vrub přítomnosti atomů kyslíku vytvářejících signál, který ovlivňuje jednu část UV záření více než ostatní.
„Atmosféra měsíce Ganymed je tvořena nabitými částicemi, které vznikají rozprášením a sublimací z jeho ledového povrchu,“ říká Lorenz Roth, vědecký pracovník na KTH Royal Institute of Technology. „Dřívější pozorování emise kyslíku v dalekém UV záření potvrdily existenci rozprášených molekul kyslíku jako součásti atmosféry, avšak očekávaná sublimovaná vodní složka zůstala neodhalená.“
Autor: NASA, ESA, Lorenz Roth (KTH)
K objasnění pomohlo autorům studie to, že měli možnost porovnat relativní rozložení polární záře na dvou fotografiích. Teplota na povrchu měsíce Ganymed se silně liší místo od místa. Během dne a kolem poledne může být v blízkosti rovníku dostatečně vysoká, aby ledový povrch uvolnil určité malé množství molekul vody. Ve skutečnosti vnímané rozdíly mezi snímky v oboru ultrafialového záření jsou přímo v korelaci s tím, kde by přítomnost vody byla v atmosféře měsíce očekávaná.
„Zpočátku byl pozorován pouze molekulární kyslík. Ten je vytvářen tak, že nabité částice erodují ledový povrch měsíce,“ říká Lorenz Roth. „Vodní pára, jejíž přítomnost byla nyní změřena, má původ v sublimaci ledu způsobené tepelným únikem vodní páry z teplých regionů pokrytých ledem.“
Výsledky byly publikovány v časopise Nature Astronomy.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] scitechdaily.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí
O autorovi
František Martinek
Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.
