Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Podpovrchový oceán na Ganymedu

Podpovrchový oceán na Ganymedu

Polární záře na Jupiterově měsíci Ganymed.
Autor: NASA, ESA, and G. Bacon (STScI)

Pozorování pomocí Hubblova kosmického teleskopu HST poskytla nejlepší důkazy existence podpovrchového oceánu slané vody na Ganymedu – největším měsíci planety Jupiter. Pravděpodobný oceán zřejmě obsahuje více vody než veškeré oceány a moře na naší planetě. Objevená kapalná voda má zásadní význam pro hledání obyvatelných světů mimo planetu Zemi a pro hledání života v podobě, jak ho známe na Zemi.

„Tento objev představuje významný milník, který je hlavní událostí, jaké jen může dosáhnout Hubblův teleskop,“ říká John Grunsfeld, asistent administrátora NASA. „Během uplynulých 25 let, co se HST nachází na oběžné dráze kolem Země, uskutečnil velké množství vědeckých objevů i v naší Sluneční soustavě. Hluboký oceán pod ledovou kůrou měsíce Ganymed otevírá vzrušující možnosti existence života mimo naši Zemi.“

Ganymed je největším měsícem ve Sluneční soustavě, a také jediným satelitem s vlastním magnetickým polem. Magnetické pole způsobuje polární záře, což jsou úzké pásy zářícího horkého ionizovaného plynu putujícího v oblastech mezi severním a jižním pólem měsíce. Protože se Ganymed nachází velice blízko Jupitera, je rovněž pevně zakotvený v magnetickém poli této planety. Když dochází v magnetickém poli Jupitera ke změnám, mění se rovněž polární záře na Ganymedu, posouvají se sem a tam.

Vnitřní struktura měsíce Ganymed. Autor: NASA, ESA, and G. Bacon (STScI)
Vnitřní struktura měsíce Ganymed.
Autor: NASA, ESA, and G. Bacon (STScI)
Na základě pozorování tohoto pohybu dvojice pásů polárních září byli vědci schopni určit, jak velké množství slané vody se nachází pod ledovou kůrou Ganymedu, ovlivňující jeho magnetické pole.

Skupina vědců, jejímž vedoucím byl Joachim Saur z univerzity v Kolíně (Německo), přišla s nápadem využít Hubblův kosmický teleskop k získání více informací o vnitřní struktuře měsíce Ganymed.

„Vždycky jsem přemýšlel, jak můžeme využít HST jiným způsobem,“ říká Joachim Saur. „Existuje možnost použít dalekohled k pozorování nitra planetárních těles? Pak mě to napadlo: Polární záře! Protože polární záře jsou řízeny magnetickým polem, tak pokud budeme pozorovat polární záře náležitým způsobem, můžeme zjistit něco o magnetickém poli. Pokud známe magnetické pole, pak se dozvíme i něco o vnitřní stavbě měsíce.“

Pokud je zde oceán slané vody přítomen, magnetické pole Jupitera bude vytvářet sekundární magnetické pole v oceánu, které bude ovlivňováno Jupiterovým polem. Toto „magnetické tření“ bude potlačovat vlnění polárních září. Oceán brání Jupiterovu magnetickému poli tak důrazně, že snižuje vlnění polárních září na dva stupně místo šesti stupňů, pokud by žádný oceán neexistoval.

Oscilace polárních září na Ganymedu. Autor: NASA, ESA, and G. Bacon (STScI)
Oscilace polárních září na Ganymedu.
Autor: NASA, ESA, and G. Bacon (STScI)
Vědci odhadují, že oceán je hluboký 100 kilometrů – 10× hlubší než pozemské oceány – a je ukryt pod převážně ledovou kůrou o tloušťce 150 kilometrů.

Vědci měli poprvé podezření na existenci oceánu na Ganymedu v 70. letech minulého století na základě modelů stavby tohoto velkého měsíce. Sonda NASA s názvem Galileo měřila magnetické pole v roce 2002 a poskytla první důkazy podporující toto podezření. Sonda Galileo pořídila krátké „momentky“ z měření magnetického pole ve dvacetiminutových intervalech, avšak její pozorování byla příliš krátká na to, aby jasně zachytila cyklické „houpání“ sekundárního magnetického pole Ganymeda.

Nová pozorování byla provedena v oboru ultrafialového záření a mohla být uskutečněna pouze pomocí kosmického dalekohledu nacházejícího se vysoko nad zemskou atmosférou, která zachycuje většinu přicházejícího ultrafialového světla.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] http://hubblesite.org/

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Měsíc Ganymed, HST


35. vesmírný týden 2025

35. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 8. do 31. 8. 2025. Měsíc po novu se koncem týdne objeví na večerní obloze. Ráno můžeme pozorovat všechny planety kromě Marsu. Aktivita Slunce se možná zvýší. SpaceX se chystá k 10. testu Super Heavy Starship. První stupeň Falconu 9 se chystá k 30. znovupoužití. Tato raketa má letos za sebou již více než 100 startů a v uplynulém týdnu vynesla i vojenský miniraketoplán X-37b a nákladní loď Dragon na misi CRS-33 k ISS. Před 50 lety zazářila v souhvězdí Labutě poměrně jasná nová hvězda, nova V1500 Cygni.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 1396 Sloní chobot

IC 1396 je veľká emisná hmlovina v súhvezdí Cefea. Nachádza sa pod spojnicou hviezd alfa a zéta Cephei a je v nej aj premenná hviezda Erakis. Hmlovina zaberá oblasť s priemerom niekoľko stoviek svetelných rokov a jej svetlo k nám letí asi 3 000 rokov. Na nočnej oblohe je jej zdanlivý priemer desaťkrát väčší ako priemer Mesiaca v splne, čo je 170´ (5°). Má celkovú magnitúdu 3,0, ale je taká roztiahnutá, že voľným okom nemáme šancu ju vidieť. Hmotnosť hmloviny je odhadovaná na 12 000 hmotností Slnka. Hmlovinu vzbudzuje k žiareniu najmä veľmi hmotná a veľmi mladá hviezda HD 206267 v strede oblasti. Hviezdu obklopujú ionizované mraky vytvárajúce okolo nej vo vzdialenosti 80 až 130 svetelných rokov prstencový útvar. Sú to zvyšky molekulárneho mraku, z ktorého sa zrodila hviezda HD 206267 a ďalšie hviezdy v tejto oblasti, ktoré spolu tvoria hviezdokopu s označením Tr37. Ďalej od centrálnej hviezdy sú pásma tmavého a chladného materiálu. Známou časťou hmloviny je obrovský tmavý molekulárny mrak pomenovaný hmlovina Sloní chobot. Jej tvar vymodeloval hviezdny vietor z HD 206267. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 65x120sec. R, 63x120sec. G, 52x120sec. B, 120x60sec. L, 186x600sec Halpha, 112x600sec.+18x900sec. O3, 144x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.6. až 23.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »