Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Astronomové detekovali přítomnost vodní páry na měsíci Europa

Astronomové detekovali přítomnost vodní páry na měsíci Europa

Představa oceánu na Jupiterově měsíci Europa
Autor: NASA/JPL-Caltech

Astronomům se vůbec poprvé podařilo detekovat vodní páru nad povrchem Jupiterova ledového měsíce Europa. Voda je tou nejdůležitější ingrediencí na seznamu látek, které umožňují přítomnost života. Umožňuje rozpouštění živin pro „stravování“ organismů, transport důležitých chemických látek uvnitř živých buněk a dovoluje těmto buňkám zbavovat se odpadu.

Planetologové již dříve získali důkazy, že kapalná voda je přítomna pod ledovým povrchem Europy a občas může vytrysknout do okolního prostoru v podobě velkých gejzírů. Avšak zatím astronomové nebyli schopni potvrdit přítomnost vody v těchto výtryscích přímým zjištěním samotných molekul vody.

Zásadní chemické prvky (jako je uhlík, vodík, kyslík, dusík, fosfor a síra) a zdroje energie jsou dva ze tří požadavků pro existenci života, které byly nalezeny v celé Sluneční soustavě,“ říká Lucas Paganini, vědecký pracovník NASA’s Goddard Space Flight Center and American University. „Avšak třetí ingredience – kapalná voda – byla velmi obtížně zjistitelná za hranicemi Země. Dokud astronomové ještě nedetekovali kapalnou vodu přímo, objevili další důležitou věc: vodu v podobě páry.“

Lucas Paganini se svými spolupracovníky detekoval dostatečné množství vody uvolňované měsícem Europa – přibližně 2 360 kg/s – což je množství, které by zaplnilo olympijský plavecký bazén během několika minut. Nicméně astronomové rovněž zjistili, že se voda sice objevuje poměrně vzácně, přinejmenším však v dostatečně velkém množství, aby ji bylo možné detekovat při pozorování ze Země.

Podle mne je zajímavé na tomto pozorování také to, že se jedná nejen o první přímou detekci vody nad povrchem měsíce Europa, ale také o nezbytné štěstí v tom, že její množství leží v mezích limitů našich detekčních metod,“ říká Lucas Paganini.

Gejzíry vodní páry na Europě v představě výtvarníka
Gejzíry vodní páry na Europě v představě výtvarníka
Vědci použili k pozorování spektrograf NIRSPEC, což je zařízení pro oblast blízkého infračerveného záření, které je nainstalováno na dalekohled Keck II na observatoři W. M. Keck Observatory, Mauna Kea, Havaj. Pomocí tohoto spektrografu bylo prováděno měření chemického složení atmosfér planet prostřednictvím infračerveného záření, které tyto atmosféry emitují nebo absorbují. Molekuly, jako například voda, emitují infračervené světlo na specifických frekvencích v důsledku interakce se slunečním zářením.

Astronomové prováděli pozorování během 17 nocí mezi roky 2016 a 2017, kdy detekovali slabé avšak nesporné signály přítomnosti vodní páry. Sledovali molekuly vody nad čelní polokoulí měsíce Europa, tj. nad polovinou satelitu, která vždycky směřovala ve směru oběhu kolem planety Jupiter.

První přímá identifikace vodní páry nad povrchem měsíce Europa je rozhodující pro potvrzení našich dřívějších detekcí různých druhů atomů a zvýrazňuje evidentní řídkost velkých výtrysků na tomto ledovém tělese,“ říká Lorenz Roth, astronom a fyzik na KTH Royal Institute of Technology.

Závěry studie byly publikovány v časopise Nature Astronomy.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] nasa.gov

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Vodní pára, Jupiterův měsíc Europa


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »