Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Astronomové detekovali přítomnost vodní páry na měsíci Europa

Astronomové detekovali přítomnost vodní páry na měsíci Europa

Představa oceánu na Jupiterově měsíci Europa
Autor: NASA/JPL-Caltech

Astronomům se vůbec poprvé podařilo detekovat vodní páru nad povrchem Jupiterova ledového měsíce Europa. Voda je tou nejdůležitější ingrediencí na seznamu látek, které umožňují přítomnost života. Umožňuje rozpouštění živin pro „stravování“ organismů, transport důležitých chemických látek uvnitř živých buněk a dovoluje těmto buňkám zbavovat se odpadu.

Planetologové již dříve získali důkazy, že kapalná voda je přítomna pod ledovým povrchem Europy a občas může vytrysknout do okolního prostoru v podobě velkých gejzírů. Avšak zatím astronomové nebyli schopni potvrdit přítomnost vody v těchto výtryscích přímým zjištěním samotných molekul vody.

Zásadní chemické prvky (jako je uhlík, vodík, kyslík, dusík, fosfor a síra) a zdroje energie jsou dva ze tří požadavků pro existenci života, které byly nalezeny v celé Sluneční soustavě,“ říká Lucas Paganini, vědecký pracovník NASA’s Goddard Space Flight Center and American University. „Avšak třetí ingredience – kapalná voda – byla velmi obtížně zjistitelná za hranicemi Země. Dokud astronomové ještě nedetekovali kapalnou vodu přímo, objevili další důležitou věc: vodu v podobě páry.“

Lucas Paganini se svými spolupracovníky detekoval dostatečné množství vody uvolňované měsícem Europa – přibližně 2 360 kg/s – což je množství, které by zaplnilo olympijský plavecký bazén během několika minut. Nicméně astronomové rovněž zjistili, že se voda sice objevuje poměrně vzácně, přinejmenším však v dostatečně velkém množství, aby ji bylo možné detekovat při pozorování ze Země.

Podle mne je zajímavé na tomto pozorování také to, že se jedná nejen o první přímou detekci vody nad povrchem měsíce Europa, ale také o nezbytné štěstí v tom, že její množství leží v mezích limitů našich detekčních metod,“ říká Lucas Paganini.

Gejzíry vodní páry na Europě v představě výtvarníka
Gejzíry vodní páry na Europě v představě výtvarníka
Vědci použili k pozorování spektrograf NIRSPEC, což je zařízení pro oblast blízkého infračerveného záření, které je nainstalováno na dalekohled Keck II na observatoři W. M. Keck Observatory, Mauna Kea, Havaj. Pomocí tohoto spektrografu bylo prováděno měření chemického složení atmosfér planet prostřednictvím infračerveného záření, které tyto atmosféry emitují nebo absorbují. Molekuly, jako například voda, emitují infračervené světlo na specifických frekvencích v důsledku interakce se slunečním zářením.

Astronomové prováděli pozorování během 17 nocí mezi roky 2016 a 2017, kdy detekovali slabé avšak nesporné signály přítomnosti vodní páry. Sledovali molekuly vody nad čelní polokoulí měsíce Europa, tj. nad polovinou satelitu, která vždycky směřovala ve směru oběhu kolem planety Jupiter.

První přímá identifikace vodní páry nad povrchem měsíce Europa je rozhodující pro potvrzení našich dřívějších detekcí různých druhů atomů a zvýrazňuje evidentní řídkost velkých výtrysků na tomto ledovém tělese,“ říká Lorenz Roth, astronom a fyzik na KTH Royal Institute of Technology.

Závěry studie byly publikovány v časopise Nature Astronomy.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] nasa.gov

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Vodní pára, Jupiterův měsíc Europa


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »