Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Objasnění vzniku častých struktur na Europě nahrává mimozemskému životu
Jan Herzig Vytisknout článek

Objasnění vzniku častých struktur na Europě nahrává mimozemskému životu

Umělecká představa vodních kapes na Europě
Autor: Justice Blaine Wainwright

Jupiterův měsíc Europa je vědci považován za svět, na kterém by se z celé Sluneční soustavy, vyjma Země, mohl nejpravděpodobněji vyskytovat život. Pod ledovou krustou se zde totiž nachází oceán z kapalné vody. Problémem je však ona ledová krusta, která může být až desítky kilometrů silná a odběr vzorku tamější vody je tak z pohledu dnešních technologií zcela nereálný. Podle nové studie ale ani tato ledová krusta není zcela pasivní a nezajímavá, mohlo by se jednat o dynamickou strukturu s podmínkami vhodnými pro život.

Na povrchu Europy se nachází obrovské množství v podobě “dvojitých hřebenů”, které mají uprostřed rýhu. Vznik těchto struktur byl stále obestřen tajemstvím, v nedávné době se ale posunul o hodně dál. Takřka úplně stejné útvary, které se na Europě vyskytují v tak hojném počtu, nalezli vědci v Grónsku. Tyto struktury byly detailně prozkoumány radarem pronikajícím skrz led. Vzhledem k tomu, že se je podařilo nalézt v různé fázi jejich vývoje, mohli vědci popsat i jejich vznik. Pod povrchem těchto struktur by se mohly skrývat vodní “kapsy”. To zvyšuje pravděpodobnost nalezení života právě na tomto měsíci.

Dvojité hřebeny vznikly zamrznutím vody ve vodní kapse, která se postupně dostávala blíže a blíže k povrchu. Opakovaným zamrzáním a následným táním vody z ledových kapes pronikl led až na povrch, kde vytvořil pozorované struktury.

Protože se nachází blíže povrchu, dostávají se tam zajímavé látky z vesmíru - z jiných měsíců Jupiteru a vulkánů na Io. Tyto látky by mohly podpořit vznik a udržení života ve vodních kapsách”, řekl Dustin Schroeder, hlavní autor studie a docent geofyziky na Stanfordské univerzitě. “Pokud tyto struktury na Europě vznikly stejně jako v Grónsku, znamená to, že je tam všude voda.

Konkrétně na Zemi výzkumníci analyzovali, jak může růst a ústup ledových příkrovů v polárních regionech ovlivnit zvyšování mořské hladiny. Velká část této studované oblasti se nachází na pevnině, kde tok příkrovů podléhá složité hydrologii. Na měsíci Europa se ale na rozdíl od Země oceán nachází několik desítek kilometrů pod povrchem a podmínky v blízkosti povrchu jsou tak dosti odlišné. Autoři studie z Grónska tak byli značně překvapeni, když při přednášce o Europě zjistili, že jejich kolegové planetologové se zabývají stejnými útvary. “Pracovali jsme na něčem úplně odlišném souvisejícím s klimatickou změnou a jejím vlivem na povrch Grónska, když jsme spatřili tyto malé dvojité hřebeny a byli jsme schopni je vidět v různých stádiích jejich formace”, doplnil Schroeder. 

Vzápětí opravdu zjistili, že tyto neobvyklé malé útvary s profilem ve tvaru písmene M, jenž se nachází v Grónsku, by mohly být menší verzí struktur typických pro Europu. Na tomto vzdáleném světě vypadají jako rýhy tvořené po obou stranách hřebeny, které dosahují výšky okolo 300 metrů, a jsou odděleny skoro kilometr širokým údolím. Objeveny byly již v 90. letech sondou Galileo, dosud ale vědci netušili, jak vznikly.

V Grónsku se tento dvojitý hřeben vytvořil v místě, kde voda z povrchových jezer a potoků intenzivně stéká do blízkého povrchu a opakovaně zamrzá”, řekl Riley Culberg, spoluautor studie a student PhD. na Stanfordu. “Jedním ze způsobů, jak se podobné mělké vodní kapsy mohly zformovat na Europě, je možnost vytlačení vody z podpovrchového oceánu k povrchu prasklinami v ledové krustě.

Povrch Europy s výraznými dvojitými hřebeny vyfotografovaný sondou Galileo Autor: NASA/JPL
Povrch Europy s výraznými dvojitými hřebeny vyfotografovaný sondou Galileo
Autor: NASA/JPL
Spíše než jednotvárný kus ledu je tak ledová krusta, která tento měsíc pokrývá, ovlivňována rozmanitými hydrologickými a geologickými procesy. Existence pohyblivého ledového obalu Europy napomáhá obyvatelnosti tohoto světa. Usnadňuje totiž výměnu látek mezi podpovrchovým oceánem se živinami z blízkých kosmických těles. “Lidé studují tyto útvary na Europě více než 20 let, ale toto je poprvé, kdy jsme něco podobného viděli na Zemi,” řekl spoluautor studie Gregor Steinbrügge z JPL. “Udělali jsme velký krok k porozumění procesům, které řídí fyziku a dynamiku ledové obálky Europy.

Nyní objevené vodní kapsy se nachází k povrchu mnohem blíže než oceán. Mohly by se totiž vyskytovat zhruba 5 kilometrů pod povrchem, což je mnohem blíže než oceán, který je v začíná v hloubce 25-30 kilometrů. V takové hloubce by bylo zcela nemožné provést odběr vzorku kosmickou sondou, ale díky novému objevu vodních kapes je to mnohem reálnější. V následujících desetiletích bychom se tak mohli dočkat kosmické mise, jejíž cílem by byl odběr vzorku vody z Europy s cílem najít stopy života.

Už za dva roky se ale můžeme těšit na start mise Europa Clipper, která, jak název napovídá, bude zkoumat výhradně Europu. Průzkum bude provádět z oběžné dráhy, takže nebude schopna odběru vzorků. Bude ale vybavena ledem pronikajícím radarem, podobným jako byl využit v Grónsku, a získá tak mnoho dalších důležitých informací o tom, co se nachází pod povrchem tohoto vzdáleného světa.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] phys.org



O autorovi

Jan Herzig

Jan Herzig

Narodil se roku 2008 v Plzni, žije v Horšovském Týně. Studuje na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích. Vesmír ho uchvátil v 11 letech, nyní mu věnuje většinu svého času. Věnuje se teoretické i praktické astronomii. Na teoretické obdivuje možnost popsání vesmíru pomocí elegantních rovnic. V souvislosti s praktickou ho fascinuje pohled na vesmír vlastníma očima i svým dvaceticentimetrovým dalekohledem. Baví ho i popularizace astronomie a kosmonautiky, a to jak psaním článků, tak komentováním na youtube či v rádiu. V posledních třech letech se čtyřikrát umístil na vítězných pozicích ve finálových kolech Astronomické olympiády. Na XXVI. Mezinárodní astronomické olympiádě získal bronzovou medaili, na I. a II. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory zlatou medaili, ve druhém případě k tomu dosáhl na 1. místo v Evropě. Správce Instagramu ČAS.

Štítky: Pátrání po životě, Europa Clipper, Jupiterův měsíc Europa


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »