Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Objasnění vzniku častých struktur na Europě nahrává mimozemskému životu
Jan Herzig Vytisknout článek

Objasnění vzniku častých struktur na Europě nahrává mimozemskému životu

Umělecká představa vodních kapes na Europě
Autor: Justice Blaine Wainwright

Jupiterův měsíc Europa je vědci považován za svět, na kterém by se z celé Sluneční soustavy, vyjma Země, mohl nejpravděpodobněji vyskytovat život. Pod ledovou krustou se zde totiž nachází oceán z kapalné vody. Problémem je však ona ledová krusta, která může být až desítky kilometrů silná a odběr vzorku tamější vody je tak z pohledu dnešních technologií zcela nereálný. Podle nové studie ale ani tato ledová krusta není zcela pasivní a nezajímavá, mohlo by se jednat o dynamickou strukturu s podmínkami vhodnými pro život.

Na povrchu Europy se nachází obrovské množství v podobě “dvojitých hřebenů”, které mají uprostřed rýhu. Vznik těchto struktur byl stále obestřen tajemstvím, v nedávné době se ale posunul o hodně dál. Takřka úplně stejné útvary, které se na Europě vyskytují v tak hojném počtu, nalezli vědci v Grónsku. Tyto struktury byly detailně prozkoumány radarem pronikajícím skrz led. Vzhledem k tomu, že se je podařilo nalézt v různé fázi jejich vývoje, mohli vědci popsat i jejich vznik. Pod povrchem těchto struktur by se mohly skrývat vodní “kapsy”. To zvyšuje pravděpodobnost nalezení života právě na tomto měsíci.

Dvojité hřebeny vznikly zamrznutím vody ve vodní kapse, která se postupně dostávala blíže a blíže k povrchu. Opakovaným zamrzáním a následným táním vody z ledových kapes pronikl led až na povrch, kde vytvořil pozorované struktury.

Protože se nachází blíže povrchu, dostávají se tam zajímavé látky z vesmíru - z jiných měsíců Jupiteru a vulkánů na Io. Tyto látky by mohly podpořit vznik a udržení života ve vodních kapsách”, řekl Dustin Schroeder, hlavní autor studie a docent geofyziky na Stanfordské univerzitě. “Pokud tyto struktury na Europě vznikly stejně jako v Grónsku, znamená to, že je tam všude voda.

Konkrétně na Zemi výzkumníci analyzovali, jak může růst a ústup ledových příkrovů v polárních regionech ovlivnit zvyšování mořské hladiny. Velká část této studované oblasti se nachází na pevnině, kde tok příkrovů podléhá složité hydrologii. Na měsíci Europa se ale na rozdíl od Země oceán nachází několik desítek kilometrů pod povrchem a podmínky v blízkosti povrchu jsou tak dosti odlišné. Autoři studie z Grónska tak byli značně překvapeni, když při přednášce o Europě zjistili, že jejich kolegové planetologové se zabývají stejnými útvary. “Pracovali jsme na něčem úplně odlišném souvisejícím s klimatickou změnou a jejím vlivem na povrch Grónska, když jsme spatřili tyto malé dvojité hřebeny a byli jsme schopni je vidět v různých stádiích jejich formace”, doplnil Schroeder. 

Vzápětí opravdu zjistili, že tyto neobvyklé malé útvary s profilem ve tvaru písmene M, jenž se nachází v Grónsku, by mohly být menší verzí struktur typických pro Europu. Na tomto vzdáleném světě vypadají jako rýhy tvořené po obou stranách hřebeny, které dosahují výšky okolo 300 metrů, a jsou odděleny skoro kilometr širokým údolím. Objeveny byly již v 90. letech sondou Galileo, dosud ale vědci netušili, jak vznikly.

V Grónsku se tento dvojitý hřeben vytvořil v místě, kde voda z povrchových jezer a potoků intenzivně stéká do blízkého povrchu a opakovaně zamrzá”, řekl Riley Culberg, spoluautor studie a student PhD. na Stanfordu. “Jedním ze způsobů, jak se podobné mělké vodní kapsy mohly zformovat na Europě, je možnost vytlačení vody z podpovrchového oceánu k povrchu prasklinami v ledové krustě.

Povrch Europy s výraznými dvojitými hřebeny vyfotografovaný sondou Galileo Autor: NASA/JPL
Povrch Europy s výraznými dvojitými hřebeny vyfotografovaný sondou Galileo
Autor: NASA/JPL
Spíše než jednotvárný kus ledu je tak ledová krusta, která tento měsíc pokrývá, ovlivňována rozmanitými hydrologickými a geologickými procesy. Existence pohyblivého ledového obalu Europy napomáhá obyvatelnosti tohoto světa. Usnadňuje totiž výměnu látek mezi podpovrchovým oceánem se živinami z blízkých kosmických těles. “Lidé studují tyto útvary na Europě více než 20 let, ale toto je poprvé, kdy jsme něco podobného viděli na Zemi,” řekl spoluautor studie Gregor Steinbrügge z JPL. “Udělali jsme velký krok k porozumění procesům, které řídí fyziku a dynamiku ledové obálky Europy.

Nyní objevené vodní kapsy se nachází k povrchu mnohem blíže než oceán. Mohly by se totiž vyskytovat zhruba 5 kilometrů pod povrchem, což je mnohem blíže než oceán, který je v začíná v hloubce 25-30 kilometrů. V takové hloubce by bylo zcela nemožné provést odběr vzorku kosmickou sondou, ale díky novému objevu vodních kapes je to mnohem reálnější. V následujících desetiletích bychom se tak mohli dočkat kosmické mise, jejíž cílem by byl odběr vzorku vody z Europy s cílem najít stopy života.

Už za dva roky se ale můžeme těšit na start mise Europa Clipper, která, jak název napovídá, bude zkoumat výhradně Europu. Průzkum bude provádět z oběžné dráhy, takže nebude schopna odběru vzorků. Bude ale vybavena ledem pronikajícím radarem, podobným jako byl využit v Grónsku, a získá tak mnoho dalších důležitých informací o tom, co se nachází pod povrchem tohoto vzdáleného světa.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] phys.org



O autorovi

Jan Herzig

Jan Herzig

Narodil se roku 2008 v Plzni, žije v Horšovském Týně. Studuje na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích. Vesmír ho uchvátil v 11 letech, nyní mu věnuje většinu svého času. Věnuje se teoretické i praktické astronomii. Na teoretické obdivuje možnost popsání vesmíru pomocí elegantních rovnic. V souvislosti s praktickou ho fascinuje pohled na vesmír vlastníma očima i svým dvaceticentimetrovým dalekohledem. Baví ho i popularizace astronomie a kosmonautiky, a to jak psaním článků, tak komentováním na youtube či v rádiu. V posledních třech letech se čtyřikrát umístil na vítězných pozicích ve finálových kolech Astronomické olympiády. Na XXVI. Mezinárodní astronomické olympiádě získal bronzovou medaili, na I. a II. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory zlatou medaili, ve druhém případě k tomu dosáhl na 1. místo v Evropě. Správce Instagramu ČAS.

Štítky: Pátrání po životě, Europa Clipper, Jupiterův měsíc Europa


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »