Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  HST pořídil nádherné fotografie Jupitera a jeho měsíce Europa

HST pořídil nádherné fotografie Jupitera a jeho měsíce Europa

Snímek planety Jupiter pořídil HST dne 25. 8. 2020 v době, kdy byla planeta vzdálena od Země 653 milióny kilometrů
Autor: NASA/ESA/A. Simon, NASA’s Goddard Space Flight Center/M.H. Wong, University of California, Berkeley/

Dvě nové fotografie, které pořídil Hubbleův vesmírný teleskop HST, ukazují planetu Jupiter s jeho turbulentní atmosférou a obrovskými bouřemi. Na jednom snímku je rovněž zachycena Europa, jeden z tzv. galileovských měsíců Jupitera. Jasná, bílá, roztažená bouře pohybující se rychlostí 560 kilometrů za hodinu se objevila 18. 8. 2020 v oblasti středních severních šířek (na snímku vlevo nahoře v místě bílého pruhu). Snímek planety Jupiter pořídil HST dne 25. 8. 2020 v době, kdy byla planeta vzdálena od Země 653 milióny kilometrů.

Zatímco je pro bouře běžné vynořit se v těchto regionech, často i několik najednou, tato individuální porucha vypadá, že má další struktury ve své zadní části, což nebylo pozorováno u dřívějších bouří. Ve vleku za chocholem jsou malé levotočivé tmavé shluky, jichž jsme také nebyli v minulosti svědky.

To může být počátek dlouhodobé skvrny na severní polokouli, snad konkurent legendární Velké rudé skvrny (Great Red Spot), která dominuje jižní polokouli planety Jupiter,“ říkají astronomové z programu Outer Planets Atmospheres Legacy (OPAL).

Snímky z Hubbleova kosmického teleskopu ukázaly, že Velká rudá skvrna otáčející se zprava doleva na jižní polokouli planety, „vyorávající“ brázdu v oblacích před ní, vytváří kaskádu bílých a béžových „pentlí“. Systém obří bouře je v současné době výjimečně bohatý na červenou barvu, včetně jejího středu a nejokrajovějšího pásu, které se zdají být velmi červené.

Velká rudá skvrna nyní měří v průměru 15 800 kilometrů a stále se smršťuje, jak je známo na základě teleskopických pozorování uskutečněných od roku 1930, avšak rychlost smršťování se, jak se zdá, nyní zpomaluje.

Popis k obrázku vpravo:

Kombinovaný snímek planety Jupiter pořízený HST v oboru ultrafialového, viditelného a blízkého infračerveného záření Autor: NASA/ESA/A. Simon, NASA’s Goddard Space Flight Center/M.H. Wong, University of California, Berkeley/
Kombinovaný snímek planety Jupiter pořízený HST v oboru ultrafialového, viditelného a blízkého infračerveného záření
Autor: NASA/ESA/A. Simon, NASA’s Goddard Space Flight Center/M.H. Wong, University of California, Berkeley/
Snímek Jupitera při pozorování na více vlnových délkách (ultrafialové, viditelné a blízké infračervené záření), který pořídil Hubbleův vesmírný teleskop 25. 8. 2020, umožňuje astronomům docela nový pohled na tuto obří planetu. Snímek, který pořídil HST v blízké infračervené oblasti, kombinovaný s ultrafialovým pohledem, poskytuje unikátní panchromatický záběr nabízející nahlédnutí do atmosféry a ke studiu rozložení planetární mlhy a prachových částic. Doplnění obrázku z HST v oboru viditelného světla ukazuje proměnlivou strukturu oblaků. Na tomto snímku části Jupiterovy atmosféry, které se nacházejí ve vysokých výškách, především nad oběma póly, vypadají červeně jako důsledek přítomnosti atmosférických částic pohlcujících ultrafialové záření. Naopak modře zbarvené oblasti představují ultrafialové světlo odražené planetou. Nová bouře vlevo nahoře, která se rozpoutala 18. 8. 2020, upoutala pozornost astronomů na tomto snímku pořízeném v několika vlnových délkách. ´Shluky´ na konci bílého chocholu této bouře, jak se zdá, absorbují ultrafialové záření, podobně jako skvrny Great Red Spot a Red Spot Jr. dole pod středem snímku. To poskytuje vědcům mnohem více důkazů, že tato nová bouře může na Jupiteru setrvat déle než většina dříve pozorovaných jevů.

Astronomové si všimli, že ještě další útvary se změnily: například Oval BA přezdívaný Red Spot Jr., který se nachází těsně pod Velkou rudou skvrnou na těchto nových fotografiích. Před několika roky útvar Oval BA blednul k počátečnímu odstínu bílé po objevení se červeného odstínu v roce 2006. Nicméně nyní jádro této bouře zřejmě tmavne a nabývá načervenalého zbarvení. To může naznačovat, že skvrna Red Spot Jr. směřuje k navrácení do barevného podání více podobného u jejího většího protějšku.

Fotografie rovněž ukázaly, že Jupiter prochází procesem vyjasňování bílých oblaků ve vysokých výškách, zejména podél rovníku planety, které jsou zabaleny do oranžového uhlovodíkového smogu. Na úvodní fotografii je v levé části vidět také ledový měsíc Jupitera – Europa.

HST rovněž poskytnul pohled na planetu Jupiter v různých oborech elektromagnetického spektra, konkrétně v oboru ultrafialového, viditelného a blízkého infračerveného záření, což umožňuje astronomům zcela nový pohled na tuto obří planetu.

Teleskopická pozorování v oboru blízkého infračerveného záření kombinovaná s ultrafialovým pohledem poskytují unikátní panchromatický pohled umožňující náhled do různých výšek a na rozložení planetární mlhy a atmosférických částic.

Při doplnění snímku z HST v oboru viditelného světla se ukázaly nikdy předtím nepozorované změny ve struktuře oblačnosti.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: HST Hubble Space Telescope, Planeta Jupiter


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 410

IC 410 – Hmlovina žubrienok v súhvezdí Povozník Na snímke je zachytená emisná hmlovina IC 410, nachádzajúca sa v súhvezdí Povozník (Auriga) na zimnej oblohe severnej pologule. Na oblohe leží približne na súradniciach rektascenzia 5 h 22 min a deklinácia +33°, takže je dobre pozorovateľná najmä počas zimných mesiacov. Od Zeme je vzdialená približne 10 000 až 12 000 svetelných rokov a patrí medzi výrazné oblasti aktívnej tvorby hviezd v našej Galaxii. V jej vnútri sa nachádza mladá otvorená hviezdokopa NGC 1893, ktorej horúce mladé hviezdy intenzívnym žiarením ionizujú okolitý plyn a spôsobujú jeho charakteristické žiarenie. Jednou z najzaujímavejších častí tejto hmloviny sú útvary prezývané „žubrienky“ – husté prachoplynné globuly Sim 129 a Sim 130, ktoré majú pretiahnutý tvar s dlhými chvostami. Tieto štruktúry formuje silné ultrafialové žiarenie a hviezdny vietor z mladých hviezd v okolí. Každý z týchto útvarov má rozmery rádovo niekoľko svetelných rokov, takže ide o obrovské kozmické štruktúry. IC 410 je fascinujúcim príkladom oblasti, kde sa súčasne stretáva zrodenie nových hviezd, pôsobenie ich žiarenia na okolité prostredie aj tmavé pásy medzihviezdneho prachu, ktoré vytvárajú dramatický kontrast vnútri hmloviny. Práve táto kombinácia jemných emisných štruktúr, tmavých prachových oblastí a výrazných detailov robí z IC 410 jeden z najpôsobivejších objektov zimnej oblohy. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 70x180sec. R, 60x180sec. G, 60x180sec. B, 100x120sec. L, 105x600sec Halpha, 82x600sec SII, 74x600sec OIII, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 10.1. až 9.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »