HST pozoroval atmosférické změny na severní polokouli Saturnu
Autor: NASA/ESA/STScI/A. Simon/R. Roth
Astronomové použili Hubbleův vesmírný teleskop HST k pozorování Saturnu, druhé největší planety Sluneční soustavy, a to v letech 2018, 2019 a 2020 hned po tom, co na severní polokouli panovalo období kolem letního slunovratu. Tato pozorování jsou součástí programu OPAL (Outer Planets Atmospheres Legacy). Saturn je šestou planetou od Slunce a obíhá ve vzdálenosti 1,4 miliardy kilometrů. Jeden oběh vykoná za 29 pozemských roků. Za tu dobu se na jeho povrchu vystřídají roční období, přičemž jedno období trvá o něco déle než 7 roků.
Rotační osa Země je skloněna vzhledem ke Slunci (respektive k rovině ekliptiky) o úhel 23,5°, čímž se mění množství slunečního záření dopadajícího na jednotlivé hemisféry, jak se naše planeta neustále pohybuje po dráze kolem Slunce. Tyto variace v množství sluneční energie jsou tím, co zapříčiňuje pozorované změny ročních období.
Rotační osa Saturnu je rovněž nakloněna, a to o úhel 26,7°, takže sezónní změny na této vzdálené planetě v důsledku variací v množství dopadajícího slunečního záření mohou způsobovat určité pozorovatelné změny v atmosféře planety.
„Tyto malé změny z roku na rok v barvě Saturnových oblačných pásů jsou velmi fascinující,“ říká Amy Simonová, planetoložka na NASA’s Goddard Space Flight Center. „Jak se Saturn pohybuje směrem k podzimu na severní polokouli, vidíme měnící se polární a rovníkové regiony, avšak rovněž vidíme, že atmosféra se liší na mnohem kratších časových měřítkách.“
„Co jsme objevili, byly malé změny barvy z roku na rok, pravděpodobně související s výškou oblaků a s větry – není překvapením, že změny nejsou velké, protože jsme pozorování prováděli pouze na malém časovém úseku Saturnova roku.“
Nová data z Hubbleova teleskopu ukazují, že od roku 2018 do roku 2020 je oblast rovníku o 5 až 10 % jasnější a rychlost vanoucích větrů se změnila jen nepatrně.
V roce 2018 rychlost větru měřená poblíž rovníku byla kolem 1 600 km/h, tedy vyšší, než jakou naměřila sonda NASA s názvem Cassini v průběhu let 2004-2009, kdy se rychlost vanoucích větrů pohybovala kolem 1 300 km/h. V letech 2019 a 2020 se rychlost větrů znovu snížila na hodnoty naměřené sondou Cassini.
Rychlosti větrů na Saturnu se rovněž odlišují s výškou, takže změny v naměřených rychlostech mohou eventuálně znamenat, že oblaka byla v roce 2018 přibližně o 60 km hlouběji než ta, která měřila sonda Cassini v průběhu své mise.
Závěry práce byly publikovány v časopise Planetary Science Journal.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí
O autorovi
František Martinek
Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.
