Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  HST pravděpodobně pozoruje gejzíry na Europě

HST pravděpodobně pozoruje gejzíry na Europě

Gejzíry na Europě v představě grafika
Autor: NASA

NASA prezentovala na pondělní tiskové konferenci pravděpodobnou existenci gejzírů tryskajících z povrchu Jupiterova měsíce Europa. Ukazují na to snímky Hubbleova vesmírného dalekohledu, na kterých jsou jasně patrné útvary, které se periodicky zjevují vždy v době, kdy je měsíc před diskem planety. Vědci se domnívají, že jde o vodní gejzíry, vznikající v místech, kde jsou na povrchu měsíce trhliny, kudy proniká voda z oceánu, který se pod ledem nachází. 

Podobně jako na obrázku na konci článku, který je složeninou snímku Europy z kosmické sondy Galileo a snímku HST, vědci předpokládají, že vlevo dole na snímku vidíme při okraji měsíce něco jako sloupy vodních par uvolněné z povrchu Europy. Výskyt těchto výtrysků se podařilo zachytit pravděpodobně na třech záběrech pořízených během 15 měsíců trvající kampaně. Dalekohled se na Europu díval vždy v době, kdy byla nejblíže Jupiteru a zároveň v době, kdy přecházela před jeho kotoučem. V ultrafialovém záření má Jupiter relaitivně uniformní vzhled a tak tyto výtrysky docela vynikly.

Představa možného vzniku gejzírů na Europě Autor: NASA
Představa možného vzniku gejzírů na Europě
Autor: NASA

Přirozeně je dobře známý fakt, že Europa má pod ledovou krustou mohutný vodní oceán, ale důkazy existence ledových gejzírů máme až nyní díky těmto pozorováním. Po měsíci Enceladus u Saturnu je to druhý případ přímého pozorování vodních gejzírů na ledovém měsíci velkých planet.

Na uvedeném faktu je pozoruhodné, že voda musí být nějak transportována skrze poměrně tlustou ledovou vrstvu na povrchu měsíce. Pro nás je zajímavé, že v místech, kde voda z Europy tryská, by bylo možné trhlinami spustit průzkumnou sondu, která by pomohla prozkoumat oceán, který by potenciálně mohl hostit život, pokud by se tam kdy v minulosti vyskytl.

Předpokládá se, že výtrysky sahají do výšek asi 200 km nad povrch měsíce, odkud materiál padá zase zpět na povrch. Vody je na Europě dostatek. Předpokládá se, že oceán zde obsahuje dvakrát více kapalné vody, než je jí v oceánech na Zemi. Tloušťka ledu nad touto kapalnou vodní vrstvou však zůstává otazníkem.

Pravděpodobné gejzíry na měsíci Europa z HST Autor: NASA/ESA/W. Sparks (STScI)/USGS Astrogeology Science Center
Pravděpodobné gejzíry na měsíci Europa z HST
Autor: NASA/ESA/W. Sparks (STScI)/USGS Astrogeology Science Center
Náznaky vodních gejzírů byly pozorovány již od roku 2012, ovšem ačkoli pomocí stejného přístroje, pozorovány byly dvěma různými metodami. Ovšem ukázalo se, že trvání těchto jevů bude jen krátké a že se vyskytují jen občasně. Například když jeden tým výtrysk pozoroval, tak druhý o týden později nic nezaznamenal.

Závěrem ještě připomeňme, že i přes poměrně jasné indicie ještě nejde o definitivní potvrzení. Pokud by se tak v budoucnu stalo, šlo by o druhé takové těleso ve sluneční soustavě, kde byly vodní gejzíry pozorovány (po zmíněném Enceladu u Saturnu). NASA věří, že za použití dalekohledu Jamese Webba, jehož start je v plánu v roce 2018, se podaří získat další detailní data. Kromě toho mají vědci jistě snazší roli při vyjednávání o peníze na případnou misi kosmické sondy k měsíci Europa.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA’s Hubble Spots Possible Water Plumes Erupting on Jupiter
[2] Nové možnosti výzkumu Jupiterova měsíce Europa
[3] Oceán na Saturnově měsíci Enceladus potvrzen
[4] Gejzíry na Enceladu
[5] Grafika z konference NASA k Europě



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Gejzíry, Měsíc Europa, Jupiter, NASA


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »