Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  HST pravděpodobně pozoruje gejzíry na Europě

HST pravděpodobně pozoruje gejzíry na Europě

Gejzíry na Europě v představě grafika
Autor: NASA

NASA prezentovala na pondělní tiskové konferenci pravděpodobnou existenci gejzírů tryskajících z povrchu Jupiterova měsíce Europa. Ukazují na to snímky Hubbleova vesmírného dalekohledu, na kterých jsou jasně patrné útvary, které se periodicky zjevují vždy v době, kdy je měsíc před diskem planety. Vědci se domnívají, že jde o vodní gejzíry, vznikající v místech, kde jsou na povrchu měsíce trhliny, kudy proniká voda z oceánu, který se pod ledem nachází. 

Podobně jako na obrázku na konci článku, který je složeninou snímku Europy z kosmické sondy Galileo a snímku HST, vědci předpokládají, že vlevo dole na snímku vidíme při okraji měsíce něco jako sloupy vodních par uvolněné z povrchu Europy. Výskyt těchto výtrysků se podařilo zachytit pravděpodobně na třech záběrech pořízených během 15 měsíců trvající kampaně. Dalekohled se na Europu díval vždy v době, kdy byla nejblíže Jupiteru a zároveň v době, kdy přecházela před jeho kotoučem. V ultrafialovém záření má Jupiter relaitivně uniformní vzhled a tak tyto výtrysky docela vynikly.

Představa možného vzniku gejzírů na Europě Autor: NASA
Představa možného vzniku gejzírů na Europě
Autor: NASA

Přirozeně je dobře známý fakt, že Europa má pod ledovou krustou mohutný vodní oceán, ale důkazy existence ledových gejzírů máme až nyní díky těmto pozorováním. Po měsíci Enceladus u Saturnu je to druhý případ přímého pozorování vodních gejzírů na ledovém měsíci velkých planet.

Na uvedeném faktu je pozoruhodné, že voda musí být nějak transportována skrze poměrně tlustou ledovou vrstvu na povrchu měsíce. Pro nás je zajímavé, že v místech, kde voda z Europy tryská, by bylo možné trhlinami spustit průzkumnou sondu, která by pomohla prozkoumat oceán, který by potenciálně mohl hostit život, pokud by se tam kdy v minulosti vyskytl.

Předpokládá se, že výtrysky sahají do výšek asi 200 km nad povrch měsíce, odkud materiál padá zase zpět na povrch. Vody je na Europě dostatek. Předpokládá se, že oceán zde obsahuje dvakrát více kapalné vody, než je jí v oceánech na Zemi. Tloušťka ledu nad touto kapalnou vodní vrstvou však zůstává otazníkem.

Pravděpodobné gejzíry na měsíci Europa z HST Autor: NASA/ESA/W. Sparks (STScI)/USGS Astrogeology Science Center
Pravděpodobné gejzíry na měsíci Europa z HST
Autor: NASA/ESA/W. Sparks (STScI)/USGS Astrogeology Science Center
Náznaky vodních gejzírů byly pozorovány již od roku 2012, ovšem ačkoli pomocí stejného přístroje, pozorovány byly dvěma různými metodami. Ovšem ukázalo se, že trvání těchto jevů bude jen krátké a že se vyskytují jen občasně. Například když jeden tým výtrysk pozoroval, tak druhý o týden později nic nezaznamenal.

Závěrem ještě připomeňme, že i přes poměrně jasné indicie ještě nejde o definitivní potvrzení. Pokud by se tak v budoucnu stalo, šlo by o druhé takové těleso ve sluneční soustavě, kde byly vodní gejzíry pozorovány (po zmíněném Enceladu u Saturnu). NASA věří, že za použití dalekohledu Jamese Webba, jehož start je v plánu v roce 2018, se podaří získat další detailní data. Kromě toho mají vědci jistě snazší roli při vyjednávání o peníze na případnou misi kosmické sondy k měsíci Europa.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA’s Hubble Spots Possible Water Plumes Erupting on Jupiter
[2] Nové možnosti výzkumu Jupiterova měsíce Europa
[3] Oceán na Saturnově měsíci Enceladus potvrzen
[4] Gejzíry na Enceladu
[5] Grafika z konference NASA k Europě



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Gejzíry, Měsíc Europa, Jupiter, NASA


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »