Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  HST pravděpodobně pozoruje gejzíry na Europě

HST pravděpodobně pozoruje gejzíry na Europě

Gejzíry na Europě v představě grafika
Autor: NASA

NASA prezentovala na pondělní tiskové konferenci pravděpodobnou existenci gejzírů tryskajících z povrchu Jupiterova měsíce Europa. Ukazují na to snímky Hubbleova vesmírného dalekohledu, na kterých jsou jasně patrné útvary, které se periodicky zjevují vždy v době, kdy je měsíc před diskem planety. Vědci se domnívají, že jde o vodní gejzíry, vznikající v místech, kde jsou na povrchu měsíce trhliny, kudy proniká voda z oceánu, který se pod ledem nachází. 

Podobně jako na obrázku na konci článku, který je složeninou snímku Europy z kosmické sondy Galileo a snímku HST, vědci předpokládají, že vlevo dole na snímku vidíme při okraji měsíce něco jako sloupy vodních par uvolněné z povrchu Europy. Výskyt těchto výtrysků se podařilo zachytit pravděpodobně na třech záběrech pořízených během 15 měsíců trvající kampaně. Dalekohled se na Europu díval vždy v době, kdy byla nejblíže Jupiteru a zároveň v době, kdy přecházela před jeho kotoučem. V ultrafialovém záření má Jupiter relaitivně uniformní vzhled a tak tyto výtrysky docela vynikly.

Představa možného vzniku gejzírů na Europě Autor: NASA
Představa možného vzniku gejzírů na Europě
Autor: NASA

Přirozeně je dobře známý fakt, že Europa má pod ledovou krustou mohutný vodní oceán, ale důkazy existence ledových gejzírů máme až nyní díky těmto pozorováním. Po měsíci Enceladus u Saturnu je to druhý případ přímého pozorování vodních gejzírů na ledovém měsíci velkých planet.

Na uvedeném faktu je pozoruhodné, že voda musí být nějak transportována skrze poměrně tlustou ledovou vrstvu na povrchu měsíce. Pro nás je zajímavé, že v místech, kde voda z Europy tryská, by bylo možné trhlinami spustit průzkumnou sondu, která by pomohla prozkoumat oceán, který by potenciálně mohl hostit život, pokud by se tam kdy v minulosti vyskytl.

Předpokládá se, že výtrysky sahají do výšek asi 200 km nad povrch měsíce, odkud materiál padá zase zpět na povrch. Vody je na Europě dostatek. Předpokládá se, že oceán zde obsahuje dvakrát více kapalné vody, než je jí v oceánech na Zemi. Tloušťka ledu nad touto kapalnou vodní vrstvou však zůstává otazníkem.

Pravděpodobné gejzíry na měsíci Europa z HST Autor: NASA/ESA/W. Sparks (STScI)/USGS Astrogeology Science Center
Pravděpodobné gejzíry na měsíci Europa z HST
Autor: NASA/ESA/W. Sparks (STScI)/USGS Astrogeology Science Center
Náznaky vodních gejzírů byly pozorovány již od roku 2012, ovšem ačkoli pomocí stejného přístroje, pozorovány byly dvěma různými metodami. Ovšem ukázalo se, že trvání těchto jevů bude jen krátké a že se vyskytují jen občasně. Například když jeden tým výtrysk pozoroval, tak druhý o týden později nic nezaznamenal.

Závěrem ještě připomeňme, že i přes poměrně jasné indicie ještě nejde o definitivní potvrzení. Pokud by se tak v budoucnu stalo, šlo by o druhé takové těleso ve sluneční soustavě, kde byly vodní gejzíry pozorovány (po zmíněném Enceladu u Saturnu). NASA věří, že za použití dalekohledu Jamese Webba, jehož start je v plánu v roce 2018, se podaří získat další detailní data. Kromě toho mají vědci jistě snazší roli při vyjednávání o peníze na případnou misi kosmické sondy k měsíci Europa.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA’s Hubble Spots Possible Water Plumes Erupting on Jupiter
[2] Nové možnosti výzkumu Jupiterova měsíce Europa
[3] Oceán na Saturnově měsíci Enceladus potvrzen
[4] Gejzíry na Enceladu
[5] Grafika z konference NASA k Europě



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Gejzíry, Měsíc Europa, Jupiter, NASA


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »