Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Jak se daří na kometě?
Vít Straka Vytisknout článek

Jak se daří na kometě?

Animace modulu Philae na povrchu komety
Autor: wikipedia

Přinášíme vám čerstvé zprávy od komety Čurjumov-Gerasimenko o stavu a práci sondy Rosetta a modulu Philae, jenž minulý měsíc vstal z mrtvých.

Faktem, který poněkud smutně omezuje průběh mise, je neschopnost landeru Philae přímo komunikovat se Zemí, modul potřebuje mateřskou sondu Rosetta coby rádiovou přenosku. Zatím poslední kontakt s Philae díky ní mělo řídící středisko v Německu ve čtvrtek 9. července, od tohoto dne byly pokusy lander kontaktovat bohužel zatím neúspěšné.

V období po devátém červenci se Rosetta pohybovala v rovině terminátoru komety 67P/Čurjumov-Gerasimenko, vzdálené 150 až 180 kilometrů od povrchu jádra. Menší nepříjemnost nastala 10. července, kdy kometární prachové částice zmátly navigační senzory na palubě, které se normálně zaměřují na známé hvězdy, a bezpečnostní systém poslal Rosettu ještě o něco dále od komety. Vlasatice se totiž přibližuje ke Slunci (periheliem projde v polovině srpna) a její aktivita tudíž narůstá. Odlet do bezpečnější vzdálenosti měl samozřejmě negativní dopad na pokusy spojit se s Philae.

Fotografie komety 67P z 20. července, pořízená navigační kamerou Rosetty ze vzdálenosti 171 km Autor: ESA
Fotografie komety 67P z 20. července, pořízená navigační kamerou Rosetty ze vzdálenosti 171 km
Autor: ESA
Datový paket od Philae, zachycený 9. července a momentálně analyzovaný na Zemi, ukazuje nové skutečnosti, například změnu úhlu osvětlení solárních panelů Sluncem. Můžeme namítnout, že kometa se přibližuje ke Slunci a mění se roční období na jejím povrchu, nicméně letová kontrola příliš nevěří, že by to bylo jediné vysvětlení změn na solárních panelech. Spíše to vypadá, že Philae vykonalo na povrchu komety malý samovolný pohyb, možná následkem plynných výtrysků na aktivním kometárním jádru. Pokud by se lander skutečně na nerovném povrchu malinko pohnul, změnilo by se tím směrování jeho komunikační antény a ztížila by se práce pro sondu Rosetta při pokusech své „dítko“ kontaktovat.

Jak jsme psali, od 9. července byly dosavadní pokusy o kontakt mezi Rosettou a Philae neúspěšné.

„Philae evidentně stále funguje, protože nám posílá data, byť tak činí v nepravidelných a často překvapivých časových intervalech,“ komentuje situaci landeru Stephan Ulamec, manažer projektu Philae. „Už jsme se několikrát báli, že jsme jej ztratili, nicméně modul nás pak vždy vyvedl z omylu.“

Problémy jsou i s komunikačními systémy Philae, jeden ze dvou přijímačů je zřejmě poškozený, zlobí i jeden z páru vysílačů. Řídící středisko již poslalo na povrch komety příkaz používat pouze jeden prokazatelně fungující vysílač a nepřepínat periodicky mezi nimi, jak bylo původně v plánu.

Co se týče vědeckých aktivit landeru, ESA by je ráda obnovila pro začátek jednoduše: Philae má ve svém počítači předprogramovaný tzv. bezpečnostní blok. Pro vysvětlení zavzpomínejme na listopadové přistání na kometě.

Fotografie komety 67P pro změnu z povrchu Země - 2metrovým teleskopem z Liverpoolu 19. července 2015 Autor: ESA
Fotografie komety 67P pro změnu z povrchu Země - 2metrovým teleskopem z Liverpoolu 19. července 2015
Autor: ESA
Když se podíváme do původních plánů mise (které samozřejmě nepočítaly se skoky nad jádrem komety), baterie Philae byly před oddělením od Rosetty nabity skrze její veliké solární panely na cca 65 hodin práce. Zda bude lander fungovat déle, záleželo na dobití baterií skrze vlastní solární články přímo na kometě. Pokud by se toto nezdařilo (hříčkou osudu zdařilo, ale až za řadu měsíců), měly být nejdůležitější vědecké operace na povrchu komety splněny během prvních 65 hodin samostatné mise Philae, předprogramovaným příkazům říkala ESA „bezpečnostní blok“. Zahrnuje měření okolní teploty, magnetického pole, okolní plasmy a v neposlední řadě složení povrchu kometárního jádra. Tato měření skutečně proběhla mezi 12. a 14. listopadem 2014, než se lander na 7 měsíců odmlčel.

Evropská kosmická agentura momentálně připravuje k odeslání příkazovou sadu, která tento blok jednoduše aktivuje a základní měření se provedou znova na o poznání aktivnějším jádru komety. Pokud třeba nebude Philae reagovat okamžitě, může to znamenat, že zrovna dobíjí baterie. Bezpečnostní blok neobsahuje mechanické pohyby modulu.

V jaké přesně poloze a stavu se Philae nyní nachází je stále nedořešenou otázkou, čekáme a doufáme v další kontakt. Sonda Rosetta se stále snaží o spojení s výzkumníkem pod sebou, prioritou je však pro ni vlastní výzkum komety, hlavně jejích jižních partií, které Slunce začíná osvětlovat teprve v poslední době. Nemusíme zdůrazňovat, že vzrůstající aktivita komety je s blížícím se průchodem periheliem velmi vzrušující záležitostí a lidstvo má díky Rosettě poprvé v historii lístky do první řady.

Jelikož se Rosetta právě přesouvá „pod“ kometu kvůli průzkumu jižní části, bude na příští asi dva týdny mimo oblast, kde může uslyšet volání Philae.

Mise Rosetta má trvat do druhé poloviny příštího roku, kdy se letová kontrola možná pokusí měkce na kometu posadit i samotnou Rosettu. 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Status update mise Rosetta+Philae z 20. 7. 2015
[2] Video z řídícího centra Philae z 29. 7. 2015
[3] Popis modulu Philae na anglické Wikipedii



O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.

Štítky: Modul Philae, Kometa Churyumov-Gerasimenko, Sonda Rosetta


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »