Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Je na Marsu ropa? Byl zde život?

Je na Marsu ropa? Byl zde život?

Vědci se již většinově shodují v názoru, že v dávné minulosti planety se na severní polokouli nacházel obří oceán (modře).
Autor: Jan Kostelecký

Po opakovaných aplikacích gravitačních aspektů (deskriptorů, derivátů) gravitačního pole na nejrůznější struktury na Zemi i na Měsíci přichází tým českých vědců poprvé na světě s jejich použitím pro Mars. Až neuvěřitelnou aplikací je test možného výskytu uhlovodíků (populárně chápaných především jako „ropa“) zejména v nížinách hypotetického severního paleo-oceánu Marsu. Článek publikovaný v časopise IJA má světové prvenství ve způsobu, jakým se vyslovuje k tolik diskutovanému tématu o možném životu na Marsu.

Tisková zpráva Astronomického ústavu AV z 9. října 2023

Anomálie gravitačního pole jsou vyvolány nejrůznějšími strukturami na povrchu těles a pod ním s větší nebo menší hustotou, než má okolí. Tyto anomálie hledáme, protože mohou indikovat naleziště minerálů, podzemní vodu, paleo-jezera, uhlovodíky a další. Tradiční postup pomocí gravimetrů a tíhových anomálií nestačí k jejich kompletnímu popisu. Proto používáme celou sérii gravitačních aspektů odvozených z globálních modelů gravitačního pole tělesa na základě rozmanitých povrchových i družicových měření (viz např. Čs. čas. fyz. 70 (2020), str. 401-406). Znalost o gravitačním poli Země, Měsíce a Marsu je již pro takové analýzy dostatečná.

Jedním z gravitačních aspektů jsou „gravity strike angles“ zjednodušeně překládané do češtiny jako „úhly napětí“, obecně chaoticky neuspořádané. V místech s velkou porozitou čili nižší hustotou (včetně nalezišť ropy a plynů) a s působením určitých tlaků bývají úhly napětí jednostranně orientované (učesané), buď lineárně nebo kolem dokola útvaru, např. impaktního kráteru (vytvářejí „svatozář“). To je „markant“, který nás v detektivním pátrání vede.

Mars je poměrně malá planeta, a proto na počátku své existence vychladl dřív než Země. Jeho severní část byla pokryta poměrně hlubokým mořem, ve kterém se velice pravděpodobně vyskytovaly teplé podmořské prameny příznivé pro život. Představovaly zdroj energie zejména pro chemotrofní baktérie, jaké nalézáme v pozemských horkých pramenech nebo hluboko pod dnem oceánu. Vždy jsme geocentricky předpokládali, že Země je díky evoluci života jedinečná, ale pravděpodobně tento pohled můžeme obrátit a říct, že život je vlastnost hmoty a vzniká, kdykoliv má k tomu určité podmínky.

Důkazy nejstaršího života, ať už na Marsu nebo na Zemi, jsou málokdy jednoznačné. Různá kruhová, eliptická či koncentrická tělesa, která vypadají jako mikroorganismy, vznikají i mnoha anorganickými reakcemi, nicméně z Marsu je na základě detailních fotografií pořízených marťanskými vozítky popsáno hned několik typů organických struktur. Jiným možným dokladem jsou jemně vrstevnaté marťanské struktury blízké pozemským stromatolitům, tedy organismům, které poprvé ve větší míře vytvářely atmosféru s příměsí několika procent kyslíku.

Astrobiologové jsou celkem jednotní v názoru, že na Marsu se rozvíjel život, ale jak Mars rychle chladl, molekuly vody snáz opouštěly těleso s nižší gravitací. Oceán postupně mizel. Ale ještě před tím byly sedimenty s pozůstatky mrtvých těl mikroorganismů pohřbívány do větších hloubek a proměňovány tlakem i teplotou nitra planety či jejích sopek. Tak nějak podobně, dlouhodobou destilací planktonu za přítomnosti rozkládajících mikroorganismů a minerálních katalyzátorů vznikala na Zemi ropa. Nezůstávala na místě, ale podle tlakových a teplotních poměrů a v závislosti na porozitě hornin se ukládala až desítky kilometrů daleko od míst svého původu. Na ropu se můžeme dívat jako na chemofosílii. Nemá tvar bývalého živého těla, ale jeho látkové a zejména izotopové složení. Podobně i na Marsu bude jednodušší nalézt horniny, obvykle jinak celkem běžné pískovce, které budou obsahovat chemické stopy života než samotné zkameněliny.

Jak to může být na Marsu?

Část paleo-oceánu západně od sopky Elysium. Červeně označeny jsou plochy s nejvyšší mírou učesanosti strike angles (úhlů napětí). V této ukázce se dobře překrývají s lahary (porézním sopečným materiálem, elipsa) na západ od sopky. Topografie z družicového výškoměru MGS MOLA je ve formě 3D. Obrázek také ilustruje jinou (vyšší) míru učesanosti strike angles v nížině na severu a na vysočině na jihu. Autor: Jan Kostelecký
Část paleo-oceánu západně od sopky Elysium. Červeně označeny jsou plochy s nejvyšší mírou učesanosti strike angles (úhlů napětí). V této ukázce se dobře překrývají s lahary (porézním sopečným materiálem, elipsa) na západ od sopky. Topografie z družicového výškoměru MGS MOLA je ve formě 3D. Obrázek také ilustruje jinou (vyšší) míru učesanosti strike angles v nížině na severu a na vysočině na jihu.
Autor: Jan Kostelecký
Podobným způsobem jsme uvažovali i o Marsu, kde jsme se podle pozemských analogií snažili nalézt taková místa, kde je výskyt „ropy“ pravděpodobnější než jinde. Ovšem na Marsu je slovo ropa nutné nahradit slovem chemofosílie a maximálně počítat s indikativní příměsí uhlovodíků v porézních sedimentech ropných pastí.

Výsledky z rozboru drah umělých družic Marsu, především Mars Global Surveyor (MGS), poskytly detailní a věrohodné globální modely gravitačního pole Marsu spolu s podrobnou topografickou mapou celého Marsu z laserového výškoměru MOLA (Mars Orbiting Laser Altimeter, na téže družici). To jsou vstupní data pro naše analýzy.

Učesané strike angles (úhly napětí) se na Zemi, jak již víme, vyskytují mimo jiné v místech výskytu nalezišť podzemní vody, ropy a plynů. Podle analogie se Zemí jsme vytipovali (konkrétně v paleo-oceánu) rozsáhlá místa s nejvyšší mírou učesanosti jako místa se zvýšenou pravděpodobností nálezů uhlovodíků (červené plochy na obr. 2, jehož horní polovina ukazuje část paleo-oceánu). To je hlavní výsledek studie. Zájemce o kompletní sadu našich obrázků s vytipovanými oblastmi (označenými ovály) může čerpat z článku v IJA [2].

Máme silnou indicii, získanou velmi neotřelým způsobem, pro minulý život na Marsu. Život na Marsu tím ale dokázán není. Je třeba udělat vrt a radovat se, až když bude voda (potřebná pro trvalé lidské mise na Marsu) nebo ropa (zdroj energie) nalezena.

Článek publikovaný v časopise IJA má světové prvenství ve způsobu, jakým se vyslovuje k tolik diskutovanému tématu o možném životu na Marsu.

Více o našich pracích na: www.asu.cas.cz/~jklokocn

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] J. Klokočník, G. Kletetschka, J. Kostelecký, A. Bezděk, 2023. Gravity aspects for Mars, Icarus 406 (2023) 115729; Elsevier
[2] J. Klokočník, J. Kostelecký, A. Bezděk, V. Cílek, 2023. Hydrocarbons on Mars, Intrntl. J. Astrobiology (Cambridge Univ.Press); pp. 1 – 33



O autorovi

Štítky: Mars


20. vesmírný týden 2025

20. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 5. do 18. 5. 2025. Měsíc bude v úplňku a bude ubývat k poslední čtvrti. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je nízká a zmizela už i velká skvrna. Přistávací pouzdro Veněry, které zůstalo na oběžné dráze jako Kosmos 482, vstoupilo zpět do atmosféry 10. 5. nad Indickým oceánem. Před 20 lety byly objeveny pomocí HST měsíčky Pluta nazvané Nix a Hydra. Před 100 lety se narodila americká astronomka Nancy Grace Roman, jejíž jméno nese připravovaný vesmírný teleskop, ale nad jeho osudem se nyní trochu vznáší otazník, i když je prakticky hotový, protože Trump navrhuje přísné škrty.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »