Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  JWST objevil na Europě oxid uhličitý

JWST objevil na Europě oxid uhličitý

Měsíc Europa se na tomto snímku JWST (kamera NIRCam) jeví převážně modrý, což představuje kratší vlnové délky infračerveného záření. Jasná část odpovídá oblasti Powys Regio (vlevo) a Tara Regio (uprostřed a vpravo), kde bylo detekováno vyšší množství oxidu uhličitého.
Autor: NASA, ESA, CSA, G. Villanueva (NASA/GSFC), S. Trumbo (Cornell Univ.), A. Pagan (STScI)

Kamera NIRCam (Near Infrared Camera) z JWST pořídila zajímavý snímek povrchu Jupiterova měsíce Europa. A co je na tomto snímku nejzajímavější? JWST totiž společně s tímto snímkem i identifikoval na ledovém povrchu Europy oxid uhličitý, který pravděpodobně pochází z podpovrchového oceánu měsíce. 

Tento objev má velmi důležité důsledky pro průzkum možnosti obyvatelnosti oceánu Europy. Na prvním snímku je Europa zobrazena jako modrobílá koule, která může někomu trochu připomínat slavný snímek Země z vesmíru. Tato „koule“ s rozmazanými, difúzními okraji, má na většině severní polokoule směrem k našemu pohledu tmavší modré skvrny.

Na sérii obrázků vidíme snímky povrchu Europy z kamery NIRCam (Near Infrared Camera) a dále tři mapy dle měření přístroje NIRSpec/IFU (Near Infrared Spectrograph’s Integral Field Unit). Bílé pixely na třech kompozitních snímcích představují oxid uhličitý vyvržený z chaotické oblasti známé jako Tara Regio (uprostřed a vpravo) a částečně i z oblasti Powys Regio (vlevo). Na druhém a třetím obrázku vidíme krystalický oxid uhličitý, ale na čtvrtém je ve složitější amorfní podobě. Autor: NASA, ESA, CSA, G. Villanueva (NASA/GSFC), S. Trumbo (Cornell Univ.), A. Pagan (STScI)
Na sérii obrázků vidíme snímky povrchu Europy z kamery NIRCam (Near Infrared Camera) a dále tři mapy dle měření přístroje NIRSpec/IFU (Near Infrared Spectrograph’s Integral Field Unit). Bílé pixely na třech kompozitních snímcích představují oxid uhličitý vyvržený z chaotické oblasti známé jako Tara Regio (uprostřed a vpravo) a částečně i z oblasti Powys Regio (vlevo). Na druhém a třetím obrázku vidíme krystalický oxid uhličitý, ale na čtvrtém je ve složitější amorfní podobě.
Autor: NASA, ESA, CSA, G. Villanueva (NASA/GSFC), S. Trumbo (Cornell Univ.), A. Pagan (STScI)

A další snímek je složen z dat ze dvou přístrojů na JWST. Na prvním panelu je snímek, který jsme si už popsali a byl pořízen kamerou NIRCam (Near Infrared Camera) a na následujících třech panelech jsou mapy z dat z přístroje NIRSpec/IFU (Near Infrared Spectrograph's Integral Field Unit). Na mapách odpovídají bílé pixely právě oxidu uhličitému v rozsáhlé oblasti onoho narušeného chaotického terénu známého jako Tara Regio (uprostřed a vpravo) s dalšími koncentracemi v částech chaotické oblasti Powys Regio (vlevo). Druhý a třetí panel ukazují důkazy krystalického oxidu uhličitého, zatímco čtvrtý panel naznačuje složenou a amorfní formu oxidu uhličitého.

Astronomové také pomocí Webba nalezli uhlík v již zmíněné chaotické oblasti Tara Regio a Powys Regio. Led na povrchu byl v těchto oblastech narušen a pravděpodobně zde relativně nedávno došlo k výměně materiálu mezi podpovrchovým oceánem a ledovým povrchem. Uhlík, univerzální stavební prvek života, jak ho známe, pravděpodobně vznikl v oceánu Europy. Tento objev naznačuje, že ve slaném podpovrchovém oceánu Europy by mohlo být potenciálně obyvatelné prostředí. Snímky z přístroje NIRSpec/IFU se zdají být pixelové a neostré, protože Europa na snímcích JWST zabírá plochu o rozměrech 10×10 pixelů.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] ESA (esawebb.org)



O autorovi

Zdeněk Jánský

Zdeněk Jánský

Narodil se roku 2011 v Hradci Králové a studuje na osmiletém gymnáziu Dr. Emila Holuba v Holicích. Zajímá ho převážně kosmonautika ale i astronomie, IT a fotografie – fotografuje především detailní makrofotografie hmyzu, krajinářskou astrofotografii a v poslední době ho fascinuje filmová fotografie. Dosahuje úspěchů v mnoha fotografických soutěžích. Je držitelem 3. místa v krajském kole Astronomické Olympiády kategorie GH 2024 v Pardubickém kraji. V roce 2025 se umístil na 5. místě v celostátním finále Astronomické olympiády rovněž kategorie GH. Na vesmíru obecně ho fascinuje jeho nikdy nekončící tajemství, která lidstvo nikdy všechna nepozná. Na kosmonautice ho fascinují neuvěřitelné technologie, které stále posouvají lidstvo dál. Je také redaktorem webu Kosmonautix.cz. Kromě tvorby článků se podílí i na obsahu pro Instagramový účet ČAS, spravuje oficiální profil webu Kosmonautix na sociální síti Threads a je členem administrátorského týmu Discord serveru AstroConnect a členem Astronomické společnosti v Hradci Králové (ASHK).

Štítky: Europa, Jwst


35. vesmírný týden 2025

35. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 8. do 31. 8. 2025. Měsíc po novu se koncem týdne objeví na večerní obloze. Ráno můžeme pozorovat všechny planety kromě Marsu. Aktivita Slunce se možná zvýší. SpaceX se chystá k 10. testu Super Heavy Starship. První stupeň Falconu 9 se chystá k 30. znovupoužití. Tato raketa má letos za sebou již více než 100 startů a v uplynulém týdnu vynesla i vojenský miniraketoplán X-37b a nákladní loď Dragon na misi CRS-33 k ISS. Před 50 lety zazářila v souhvězdí Labutě poměrně jasná nová hvězda, nova V1500 Cygni.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 1396 Sloní chobot

IC 1396 je veľká emisná hmlovina v súhvezdí Cefea. Nachádza sa pod spojnicou hviezd alfa a zéta Cephei a je v nej aj premenná hviezda Erakis. Hmlovina zaberá oblasť s priemerom niekoľko stoviek svetelných rokov a jej svetlo k nám letí asi 3 000 rokov. Na nočnej oblohe je jej zdanlivý priemer desaťkrát väčší ako priemer Mesiaca v splne, čo je 170´ (5°). Má celkovú magnitúdu 3,0, ale je taká roztiahnutá, že voľným okom nemáme šancu ju vidieť. Hmotnosť hmloviny je odhadovaná na 12 000 hmotností Slnka. Hmlovinu vzbudzuje k žiareniu najmä veľmi hmotná a veľmi mladá hviezda HD 206267 v strede oblasti. Hviezdu obklopujú ionizované mraky vytvárajúce okolo nej vo vzdialenosti 80 až 130 svetelných rokov prstencový útvar. Sú to zvyšky molekulárneho mraku, z ktorého sa zrodila hviezda HD 206267 a ďalšie hviezdy v tejto oblasti, ktoré spolu tvoria hviezdokopu s označením Tr37. Ďalej od centrálnej hviezdy sú pásma tmavého a chladného materiálu. Známou časťou hmloviny je obrovský tmavý molekulárny mrak pomenovaný hmlovina Sloní chobot. Jej tvar vymodeloval hviezdny vietor z HD 206267. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 65x120sec. R, 63x120sec. G, 52x120sec. B, 120x60sec. L, 186x600sec Halpha, 112x600sec.+18x900sec. O3, 144x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.6. až 23.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »