Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  JWST objevil na Europě oxid uhličitý

JWST objevil na Europě oxid uhličitý

Měsíc Europa se na tomto snímku JWST (kamera NIRCam) jeví převážně modrý, což představuje kratší vlnové délky infračerveného záření. Jasná část odpovídá oblasti Powys Regio (vlevo) a Tara Regio (uprostřed a vpravo), kde bylo detekováno vyšší množství oxidu uhličitého.
Autor: NASA, ESA, CSA, G. Villanueva (NASA/GSFC), S. Trumbo (Cornell Univ.), A. Pagan (STScI)

Kamera NIRCam (Near Infrared Camera) z JWST pořídila zajímavý snímek povrchu Jupiterova měsíce Europa. A co je na tomto snímku nejzajímavější? JWST totiž společně s tímto snímkem i identifikoval na ledovém povrchu Europy oxid uhličitý, který pravděpodobně pochází z podpovrchového oceánu měsíce. 

Tento objev má velmi důležité důsledky pro průzkum možnosti obyvatelnosti oceánu Europy. Na prvním snímku je Europa zobrazena jako modrobílá koule, která může někomu trochu připomínat slavný snímek Země z vesmíru. Tato „koule“ s rozmazanými, difúzními okraji, má na většině severní polokoule směrem k našemu pohledu tmavší modré skvrny.

Na sérii obrázků vidíme snímky povrchu Europy z kamery NIRCam (Near Infrared Camera) a dále tři mapy dle měření přístroje NIRSpec/IFU (Near Infrared Spectrograph’s Integral Field Unit). Bílé pixely na třech kompozitních snímcích představují oxid uhličitý vyvržený z chaotické oblasti známé jako Tara Regio (uprostřed a vpravo) a částečně i z oblasti Powys Regio (vlevo). Na druhém a třetím obrázku vidíme krystalický oxid uhličitý, ale na čtvrtém je ve složitější amorfní podobě. Autor: NASA, ESA, CSA, G. Villanueva (NASA/GSFC), S. Trumbo (Cornell Univ.), A. Pagan (STScI)
Na sérii obrázků vidíme snímky povrchu Europy z kamery NIRCam (Near Infrared Camera) a dále tři mapy dle měření přístroje NIRSpec/IFU (Near Infrared Spectrograph’s Integral Field Unit). Bílé pixely na třech kompozitních snímcích představují oxid uhličitý vyvržený z chaotické oblasti známé jako Tara Regio (uprostřed a vpravo) a částečně i z oblasti Powys Regio (vlevo). Na druhém a třetím obrázku vidíme krystalický oxid uhličitý, ale na čtvrtém je ve složitější amorfní podobě.
Autor: NASA, ESA, CSA, G. Villanueva (NASA/GSFC), S. Trumbo (Cornell Univ.), A. Pagan (STScI)

A další snímek je složen z dat ze dvou přístrojů na JWST. Na prvním panelu je snímek, který jsme si už popsali a byl pořízen kamerou NIRCam (Near Infrared Camera) a na následujících třech panelech jsou mapy z dat z přístroje NIRSpec/IFU (Near Infrared Spectrograph's Integral Field Unit). Na mapách odpovídají bílé pixely právě oxidu uhličitému v rozsáhlé oblasti onoho narušeného chaotického terénu známého jako Tara Regio (uprostřed a vpravo) s dalšími koncentracemi v částech chaotické oblasti Powys Regio (vlevo). Druhý a třetí panel ukazují důkazy krystalického oxidu uhličitého, zatímco čtvrtý panel naznačuje složenou a amorfní formu oxidu uhličitého.

Astronomové také pomocí Webba nalezli uhlík v již zmíněné chaotické oblasti Tara Regio a Powys Regio. Led na povrchu byl v těchto oblastech narušen a pravděpodobně zde relativně nedávno došlo k výměně materiálu mezi podpovrchovým oceánem a ledovým povrchem. Uhlík, univerzální stavební prvek života, jak ho známe, pravděpodobně vznikl v oceánu Europy. Tento objev naznačuje, že ve slaném podpovrchovém oceánu Europy by mohlo být potenciálně obyvatelné prostředí. Snímky z přístroje NIRSpec/IFU se zdají být pixelové a neostré, protože Europa na snímcích JWST zabírá plochu o rozměrech 10×10 pixelů.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] ESA (esawebb.org)



O autorovi

Zdeněk Jánský

Zdeněk Jánský

Narodil se roku 2011 v Hradci Králové a studuje na osmiletém gymnáziu Dr. Emila Holuba v Holicích. Zajímá ho převážně kosmonautika, astronomie a fotografie – fotografuje především detailní makrofotografie hmyzu, ale sem tam vyfotí i krajinu, přírodu nebo astrofotografii. Je držitelem 3. místa v celostátní fotografické soutěži o cenu Františka Kupky v Opočně a 3. místa v krajském kole Astronomické Olympiády kategorie GH 2024 v Pardubickém kraji. Na vesmíru obecně ho fascinuje jeho nikdy nekončící tajemství, která lidstvo nikdy všechna nepozná. Na kosmonautice ho fascinují neuvěřitelné technologie, které stále posouvají lidstvo dál. Navštěvuje také astronomický kroužek na Hvězdárně v Hradci Králové, kde měl svou první veřejnou přednášku – na téma Super Heavy Starship. Kromě tvorby článků se podílí i na obsahu pro Instagramový účet ČAS, spravuje oficiální profil webu Kosmonautix na sociální síti Threads a je členem administrátorského týmu Discord serveru AstroConnect, jehož cílem je inspirovat mladé k zájmu o astronomii.

Štítky: Europa, Jwst


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »