Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Kdo objevil planetu Uran?

Kdo objevil planetu Uran?

Planeta Uran na snímku z kosmické sondy Voyager 2
Autor: NASA/JPL-Caltech

Pokud máte opravdu dobrý zrak a můžete se v noci postavit na místo, kde neexistuje světelné znečištění, můžete být schopni spatřit planetu Uran i bez dalekohledu. Avšak nestačí jen správné pozorovací podmínky, ale musíte také přesně vědět, kterým směrem se dívat – v které části oblohy se planeta mezi hvězdami nachází. Několik tisíc roků učenci i astronomové pozorovali vesmír právě tak – pouhým okem. Mnozí z nich planetu Uran spatřili. Avšak vzhledem k tomu, že se jevila jako nepatrná malinká světelná tečka, všichni se domnívali, že se jedná o hvězdu.

Až koncem 18. století bylo zaznamenáno první pozorování, podle kterého byl Uran rozpoznán jako existující planeta. Došlo k tomu 13. března 1781, když britský astronom Sir William Herschel pozoroval planetu dalekohledem vlastní výroby. Od tohoto okamžiku byla planeta Uran uznávána jako sedmá planeta a jako třetí obří plynná planeta ve Sluneční soustavě.

Pozorování před 18. stoletím

Pro první zaznamenaný případ polohy Uranu vůči hvězdám noční oblohy, jak se domníváme, se musíme vrátit zpět v čase do období klasické antiky. V průběhu 2. století před naším letopočtem Hipparchos – řecký astronom, matematik a zakladatel trigonometrie – podle všeho zaznamenal planetu Uran ve svém katalogu hvězd (dokončeném v roce 129 před naším letopočtem).

Tento katalog hvězd byl později zahrnut do Ptolemaiova Almagestu, který se stal rozhodujícím zdrojem pro islámské astronomy a pro učence středověké Evropy po dobu více než tisíce roků. V průběhu 17. a 18. století byly provedeny četné záznamy o spatření Uranu astronomy, kteří jej rovněž katalogizovali jako hvězdu.

Jedním z nich byl anglický astronom John Flamsteed, který v roce 1690 pozoroval „objekt“ v šesti případech a katalogizoval jej jako hvězdu v souhvězdí Býka (Taurus) s označením 34 Tauri. V polovině 18. století francouzský astronom Pierre Lemonnier pořídil dvanáct záznamů pozorování a rovněž označil planetu Uran za hvězdu. Stalo se to dříve než 13. března 1781, kdy ji William Herschel pozoroval ze svého zahradního domu v Bathu, kdy byla prvně odhalena povaha objektu a určeno, že se jedná o novou planetu.

Herschelův objev

Porovnání velikosti Uranu a naší Země Autor: NASA
Porovnání velikosti Uranu a naší Země
Autor: NASA
V inkriminovaný večer – 13. března 1781 – William Herschel prováděl mapování oblohy pomocí svého dalekohledu: především hledal dvojhvězdy. Jeho první zpráva o objevu nového objektu byla zaznamenána 26. dubna 1781. Herschel jej nejprve vylíčil jako „mlhavou hvězdu nebo možná kometu“, ale později ustálil svůj názor na tom, že se jedná o kometu, protože se projevovala změnami své polohy mezi hvězdami.

Když Herschel prezentoval svůj objev v Královské společnosti (Royal Society), podporoval tuto teorii o kometě, avšak také ji přirovnával k planetě. Zpráva byla zaznamenána v časopise Journal of the Royal Society and Royal Astronomical Society při příležitosti jeho prezentace.

Zatímco Herschel se i nadále domníval, že to, co pozoroval, byla kometa, jeho objev podnítil debatu v astronomické společnosti o tom, co ve skutečnosti představovalo těleso pojmenované jako Uran. V té době astronomové jako Johann Elert Bode dospěli k závěru, že se jedná o planetu, a to na základě její téměř kruhové dráhy. V roce 1783 i samotný Herschel uznal, že se jedná o planetu.

Pojmenování

William Herschel Autor: wikipedia
William Herschel
Autor: wikipedia
Protože William Herschel žil v Anglii, původně chtěl nově objevenou planetu pojmenovat po svém mecenáši, králi Jiřím III. (King George III.). Přesněji řečeno chtěl ji pojmenovat Georgium Sidus (což je latinské označení pro „hvězda krále Jiřího“). Ačkoliv se jednalo o známé jméno ve Velké Británii, mezinárodní společnost astronomů tomu příliš nakloněna nebyla a chtěla pokračovat v historickém precedentu pojmenovávání planet podle starověkých řeckých a římských bohů.

V souladu s tímto požadavkem Johann Elert Bode navrhnul ve vědeckém pojednání z roku 1782 pojmenování Uran. Protože nová planeta byla objevena za drahou Jupitera a Saturna, její jméno se zdálo velmi vhodné. V následujícím století byla objevena planeta Neptun, poslední mezi osmi oficiálními planetami, které jsou v současné době uznávány Mezinárodní astronomickou unií IAU. A ve dvacátém století astronomové objevili Pluto a další planetky v místě Kuiperova pásu. Proces objevování planet trval dlouho a pravděpodobně bude pokračovat i nadále.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] universetoday.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: William herschel, Planeta Uran


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »