Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Kometa Wirtanen je už viditelná pouhýma očima

Kometa Wirtanen je už viditelná pouhýma očima

Kometa 46P Wirtanen zachycená teleskopicky 3. prosince 2018 na Bathurstské observatoři v Austrálii.
Autor: Ray Pickard.

Nejočekávanější kometární divadlo roku je prakticky za dveřmi a při dobrém počasí se podle vývoje z posledních dnů můžeme opravdu těšit na hodně. Kometa 46P Wirtanen, která v neděli 16. prosince učiní 10. nejbližší dokumentovaný kometární průlet kolem Země v historii lidstva (bude "jen" 30x dále než náš Měsíc, což je v kosmických měřítcích opravdu kousek), se již přehoupla nad hranici pozorovatelnosti pouhýma očima. Skutečně, vydáte-li se dostatečně daleko od přesvětlených měst a zorientujete se pomocí nějaké mapky, najdete bezbarvý mlhavý flíček viditelný zejména v první polovině noci mezi slabými hvězdami souhvězdí řeky Eridanus. Na fotografiích září nápadnou azurovo-zelenou barvou.

Kompozitní koláž porovnávající Měsíc se současnou úhlovou velikostí komety Wirtanen 2. proisince 2018. Autor: Mike Broussard
Kompozitní koláž porovnávající Měsíc se současnou úhlovou velikostí komety Wirtanen 2. proisince 2018.
Autor: Mike Broussard
Kometa Wirtanen se 16. prosince octne nejblíže k Zemi po 14. hodině, a to na vzdálenost asi 11,6 milionu kilometru. Jak se toho dne setmí, najdeme ji se pohybovat v nesmírně fotogenické oblasti souhvězdí Býka, nedaleko hvězdokupy Plejády, a podle odhadů by mohla dosáhnout až 3. magnitudy. Pozorovat se ji však vyplatí už od nyní do jejího maximálního příblížení, neboť právě v tomto období prakticky vůbec neruší Měsíc. Ten spěje do novu (nastane 7. prosince) a následně se začne objevovat na večerní obloze a dorůstat. V noci památného velkého přiblížení 16./17. prosince bude výrazně rušit ještě do čtvrt na dvě, takže kometa se bude dát velmi dobře pozorovat spíše až nad ránem v pondělí 17. prosince anebo v neděli ráno 16. prosince), kdy zapadá jen hodinu před svítáním.

Wirtanen je vskutku viditelná pouhýma očima, neboť její centrální část je poměrně kondenzovaná a úhlová velikost již přesáhla velikost Měsíce v úplňku. Musíte ale vycestovat daleko od velkých měst, neboť pořád jde o dost difúzní objekt. Pokud se vybavíte malým dalekohledem, například binokulárem, spatříte velmi nápadnou mlhavou oválnou skvrnu bez jakéhokoliv zjevného ohraničení. Nemá ani žádný výrazný ohon, neboť jádro komety má pouze 1,2 kilometru v průměru není tudíž zazásobeno velkým množstvím materiálu pro vytvoření dlouhého prašného chvostu.

Mapka pro nalezení komety Wirtanen. Autor: Astronomy Edinburgh.
Mapka pro nalezení komety Wirtanen.
Autor: Astronomy Edinburgh.

Ze všeho nejvíce je ale kometa nesmírně fotogenická. Už na krátkých několikasekundových expozicích při 25mm ohnisku se vyjímá jako maličká zelená skvrnka proti homogennímu hvězdnému pozadí, na větším ohnisku se pak její koma roztáhne velice pěkně, ideálně v kompozici s nějakými domy či stromy v popředí. Typickou zelenou barvu způsobují emise plynů v její komě (metan, dusíkové sloučeniny, uhlík) a koma svým rozměrem řádově mnohonásobně převyšuje velikost samotného jádra. Každým dnem se tedy můžeme těšit na úhlově výraznější kometu; v době maximálního přiblížení bude průměr komy přesahovat úhlový průměr Měsíce možná i několikrát. Teď už jen popřát co nejvíce jasných nocí. Hodně štěstí!

Kometa Wirtanen (skvrnka téměř uprostřed snímku) je na večerní obloze daleko od měst viditelná už i pouhýma očima. Autor: Chris Cook.
Kometa Wirtanen (skvrnka téměř uprostřed snímku) je na večerní obloze daleko od měst viditelná už i pouhýma očima.
Autor: Chris Cook.

Kometa Wirtnanen nad stromy ze španělského města Figueres. Autor: Juan Carlos Casado.
Kometa Wirtnanen nad stromy ze španělského města Figueres.
Autor: Juan Carlos Casado.

Kometa 46P Wirtnanen na dohled - detail Autor: Petr Horálek
Kometa 46P Wirtnanen na dohled - detail
Autor: Petr Horálek

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Těšte se na kometu Wirtanen!
[2] Celosvětová galerie (nejen) komety Wirtanen



O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Kometa Wirtanen


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »