Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Kyslík v okolí komety 67P pochází z období před vznikem Sluneční soustavy

Kyslík v okolí komety 67P pochází z období před vznikem Sluneční soustavy

Pohled na kometu 67P kamerou sondy Rosetta
Autor: ESA

Astronomové zjistili, že molekulární kyslík v okolí jádra komety 67P/Churyumov-Gerasimenko není uvolňován z jejího povrchu, jak se někteří vědci domnívali, ale může pocházet z nitra kometárního jádra. Kosmická sonda Rosetta vypuštěná Evropskou kosmickou agenturou ESA doprovázela kometu 67P na její dráze kolem Slunce od srpna 2014 do září 2016. Během této doby vyslala k povrchu průzkumný modul Philae a nakonec zakončila svoji existenci pádem na povrch jádra komety.

Když se kometa nachází dostatečně blízko Slunce, led na jejím povrchu sublimuje – mění se z pevného skupenství na plynné – a vytváří plynnou atmosféru v okolí jádra, tzv. komu. Analýzou vzorků z komy prostřednictvím přístrojů na palubě sondy Rosetta bylo zjištěno, že obsahuje nejen vodu, oxid uhelnatý a oxid uhličitý, jak se předpokládalo, ale také molekulární kyslík.

Molekulární kyslík představuje dva atomy spojené dohromady a na Zemi je neodmyslitelnou součástí života, kde je vytvářen během fotosyntézy. Již dříve byl detekován v okolí některých ledových měsíců planety Jupiter, avšak nepředpokládalo se, že by mohl být nalezen v okolí komet.

Vědecký tým sondy Rosetta původně oznámil, že kyslík byl nejspíše uvolněn z hlavního tělesa komety – tedy z jejího jádra. To by znamenalo, že má primordiální původ – byl zde již přítomen ve sluneční mlhovině, z níž se na počátku vzniku naší Sluneční soustavy před 4,6 miliardami roků zformovaly i komety.

Jiná skupina vědců se nicméně domnívá, že by mohl být na kometách i jiný zdroj kyslíku. Objevili novou možnost produkce molekulárního kyslíku aktivovanou dopadem energetických iontů – elektricky nabitých molekul. Navrhli, že reakce s energetickými ionty na povrchu jádra komety 67P/Churyumov-Gerasimenko by mohly být náhradním zdrojem molekulárního kyslíku.

Nyní členové týmu kolem sondy Rosetta analyzovali data týkající se výskytu kyslíku na kometě 67P ve světle této nové teorie. V článku publikovaném v časopise Nature Communications pod vedením vědeckých pracovníků Imperial College London informovali, že navržený mechanismus vytváření kyslíku na povrchu jádra komety je sice možný, avšak není dostačující k vysvětlení pozorovaného množství kyslíku v komě obklopující jádro.

Série snímků komety 67P pořízených kosmickou sondou Rosetta Autor: ESA
Série snímků komety 67P pořízených kosmickou sondou Rosetta
Autor: ESA
Kevin Heritier, hlavní autor článku z Department of Physics na Imperial College London, říká: „První detekce molekulárního kyslíku v komě v okolí 67P byla velmi překvapující a vzrušující. Prověřovali jsme novou teorii produkce molekulárního kyslíku z povrchu při použití pozorování energetických iontů, tj. částic, které spouštějí povrchové procesy vedoucí k uvolňování molekulárního kyslíku. Zjistili jsme, že pozorované množství přítomných energetických iontů není dostačující k vytvoření odpovídajícího množství pozorovaného kyslíku v okolí komety.“

Spoluautorka článku Marina Galand z Department of Physics na Imperial College London a vědecká pracovnice plazmových experimentů na sondě Rosetta dodává: „Ke generování molekul kyslíku na povrchu jádra komety 67P může docházet, ale většina molekul kyslíku v oblasti komy není vytvářena tímto procesem.“

Nová analýza je v souladu s původním závěrem vědeckého týmu, že molekuly kyslíku nejspíše mají původ v primordiálním (prvotním) materiálu. Další teorie, které byly navrhovány, stále nemohou být vyloučeny. Avšak teorie s primordiálním původem kyslíku vysvětluje data pořízená sondou Rosetta zatím nejlépe.

To rovněž podporuje nedávné studie, které se zaměřily na výzkum vzniku molekulárního kyslíku v temných oblacích a na přítomnost molekul kyslíku v mladé Sluneční soustavě. V tomto modelu je molekulární kyslík zachytáván při zamrznutí do malých prachových zrníček. Tato zrníčka se pak soustřeďují do větších shluků materiálu, až nakonec vytvoří komety s pozorovaným kyslíkem v jejich jádru.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] imperial.ac.uk

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Primordiální kyslík, Sonda Rosetta, Kometa 67P/Churyumov-Gerasimenko


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »