Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Lávové tunely na Měsíci vedou k polárním oblastem s výskytem vody

Lávové tunely na Měsíci vedou k polárním oblastem s výskytem vody

Propadlý strop lávového tunelu na Měsíci
Autor: NASA/GSFC/Arizona State University

Astronomové se domnívají, že objevili lávové tunely v polárních oblastech Měsíce. Malé díry v okolí velkého kráteru v blízkosti severního pólu Měsíce mohou být „střešními okny“ vedoucími dolů do podzemní sítě lávových tunelů – tunely poskytují přístup k vodě ukryté v polárních oblastech Měsíce. Dnes v tunelech samozřejmě žádná láva není, i když ty se původně vytvořily na základě přítomnosti proudů lávy v dávné minulosti, kdy byl Měsíc ještě žhavý. Mohou však indikovat snadný přístup k vodním zdrojům, pokud se někdy vůbec rozhodneme vybudovat zde ve vzdálené budoucnosti obydlenou měsíční základnu.

Navzdory suchému a prašnému měsíčnímu povrchu se vědci domnívají, že Měsíc obsahuje velké množství vody zachycené v podobě zmrzlého vodního ledu v polárních oblastech. Tato nová pozorování uskutečněná pomocí sondy NASA s názvem Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO) ukázala, že voda může být mnohem přístupnější, než jsme dosud předpokládali.

Dostupné fotografie s největším rozlišením pro okolí kráteru Philolaus nedovolují tyto otvory identifikovat jako střešní okna na lávových tunelech se stoprocentní jistotou, avšak spatřili jsme dobré kandidáty podle jejich vzhledu a současně podle jejich velikosti, tvaru, světelných podmínek a geologického umístění,“ říká planetolog Pascal Lee, SETI Institute. Zmiňovaný kráter má průměr zhruba 70 km a pokud se zahloubáte do mapy, nově objevené otvory byly objeveny v oblasti 72,1°N, 32,4°W, asi 550 kilometrů od severního pólu Měsíce, na polokouli přivrácené k Zemi.

Samotné díry mají průměry mezi 15 a 30 metry a zřejmě mohou být vstupními otvory do zřícených stropů lávových tunelů. Toto nejsou první „propasti“, které byly na Měsíci objeveny, ale rozhodně jsou první spatřené v polárních oblastech Měsíce, blízko regionů, kde se může ukrývat vodní led. A co více, vzhledem k tomu, že kráter Philolaus je relativně mladý – byl vytvořen po dopadu velkého meteoritu zhruba před 1,1 miliardou roků – může poskytnout výzkumníkům Měsíce v této oblasti některé mimořádné pohledy na skutečnost, jak se Měsíc vyvíjel až do současné doby. Jako dodatečný bonus, při práci bagrů dobývajících led – buď ovládaných kosmonauty či pracující v automatickém režimu – byste měli velmi malebný výhled na naši planetu, zatímco byste pracovali.

Návrh základny na povrchu Měsíce Autor: ESA/Foster + Partners
Návrh základny na povrchu Měsíce
Autor: ESA/Foster + Partners
Místa přistání v rámci projektu Apollo byla situována do blízkosti měsíčního rovníku, takže Země byla pro astronauty téměř přímo nad hlavou,“ říká Pascal Lee. „Avšak ze stropního okna v kráteru Philolaus se Země vynoří jen těsně nad pohoří lemující okraj kráteru. Když bude naše planeta nejvýše nad horizontem, bude se nacházet jen nízko nad jihovýchodním obzorem.“

Existuje zde stále ještě mnoho „jestli“ a „kdyby“ – je potřeba vykonat mnoho dalších studií ke zjištění, zda se tady skutečně jedná o přístupy k lávovým tunelům, stejně tak se dostáváme k otázce, jestli vědci mají pravdu, pokud se týká přítomných zásob ledu – avšak jedná se o nadějná zjištění. A s obnovenými debatami o nových pilotovaných výpravách na Měsíc budou tato místa dobrým tipem na místo návštěvy a snad i pro vybudování trvale obydlené základny. To nám umožní prověřit rovněž postupy pro budoucí výzkum planet.

Výzkum lávových tunelů na Měsíci bude rovněž přípravou pro obdobné výzkumy lávových tunelů na planetě Mars,“ dodává Pascal Lee. „Na ní budeme muset počítat s rozšiřováním našeho průzkumu při pátrání po životě hluboko pod povrchem rudé planety, kde můžeme najít prostředí, které je teplejší, vlhčí a mnohem více chráněné než na povrchu.“

V uplynulých letech bylo objeveno více než 200 „děr“ do měsíčního povrchu, z nichž většina byla identifikována jako možná střešní okna, tj. vstupní otvory představující zřícené stropy dávno vytvořených lávových tunelů. Poslední objev je první, který se týká lávových tunelů v blízkosti polárních oblastí na povrchu Měsíce. A právě na tato místa by se měli vědci zaměřit při budoucích výzkumech.

Tento objev byl prezentován na workshopu NASA's Lunar Science for Landed Missions, který se konal v Ames Research Center, Kalifornie.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sciencealert.com
[2] universetoday.com
[3] tunisiesoir.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Voda na Měsíci, Lávové tunely, Měsíční základna, Měsíc Země


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »