Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Lávové tunely na Měsíci vedou k polárním oblastem s výskytem vody

Lávové tunely na Měsíci vedou k polárním oblastem s výskytem vody

Propadlý strop lávového tunelu na Měsíci
Autor: NASA/GSFC/Arizona State University

Astronomové se domnívají, že objevili lávové tunely v polárních oblastech Měsíce. Malé díry v okolí velkého kráteru v blízkosti severního pólu Měsíce mohou být „střešními okny“ vedoucími dolů do podzemní sítě lávových tunelů – tunely poskytují přístup k vodě ukryté v polárních oblastech Měsíce. Dnes v tunelech samozřejmě žádná láva není, i když ty se původně vytvořily na základě přítomnosti proudů lávy v dávné minulosti, kdy byl Měsíc ještě žhavý. Mohou však indikovat snadný přístup k vodním zdrojům, pokud se někdy vůbec rozhodneme vybudovat zde ve vzdálené budoucnosti obydlenou měsíční základnu.

Navzdory suchému a prašnému měsíčnímu povrchu se vědci domnívají, že Měsíc obsahuje velké množství vody zachycené v podobě zmrzlého vodního ledu v polárních oblastech. Tato nová pozorování uskutečněná pomocí sondy NASA s názvem Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO) ukázala, že voda může být mnohem přístupnější, než jsme dosud předpokládali.

Dostupné fotografie s největším rozlišením pro okolí kráteru Philolaus nedovolují tyto otvory identifikovat jako střešní okna na lávových tunelech se stoprocentní jistotou, avšak spatřili jsme dobré kandidáty podle jejich vzhledu a současně podle jejich velikosti, tvaru, světelných podmínek a geologického umístění,“ říká planetolog Pascal Lee, SETI Institute. Zmiňovaný kráter má průměr zhruba 70 km a pokud se zahloubáte do mapy, nově objevené otvory byly objeveny v oblasti 72,1°N, 32,4°W, asi 550 kilometrů od severního pólu Měsíce, na polokouli přivrácené k Zemi.

Samotné díry mají průměry mezi 15 a 30 metry a zřejmě mohou být vstupními otvory do zřícených stropů lávových tunelů. Toto nejsou první „propasti“, které byly na Měsíci objeveny, ale rozhodně jsou první spatřené v polárních oblastech Měsíce, blízko regionů, kde se může ukrývat vodní led. A co více, vzhledem k tomu, že kráter Philolaus je relativně mladý – byl vytvořen po dopadu velkého meteoritu zhruba před 1,1 miliardou roků – může poskytnout výzkumníkům Měsíce v této oblasti některé mimořádné pohledy na skutečnost, jak se Měsíc vyvíjel až do současné doby. Jako dodatečný bonus, při práci bagrů dobývajících led – buď ovládaných kosmonauty či pracující v automatickém režimu – byste měli velmi malebný výhled na naši planetu, zatímco byste pracovali.

Návrh základny na povrchu Měsíce Autor: ESA/Foster + Partners
Návrh základny na povrchu Měsíce
Autor: ESA/Foster + Partners
Místa přistání v rámci projektu Apollo byla situována do blízkosti měsíčního rovníku, takže Země byla pro astronauty téměř přímo nad hlavou,“ říká Pascal Lee. „Avšak ze stropního okna v kráteru Philolaus se Země vynoří jen těsně nad pohoří lemující okraj kráteru. Když bude naše planeta nejvýše nad horizontem, bude se nacházet jen nízko nad jihovýchodním obzorem.“

Existuje zde stále ještě mnoho „jestli“ a „kdyby“ – je potřeba vykonat mnoho dalších studií ke zjištění, zda se tady skutečně jedná o přístupy k lávovým tunelům, stejně tak se dostáváme k otázce, jestli vědci mají pravdu, pokud se týká přítomných zásob ledu – avšak jedná se o nadějná zjištění. A s obnovenými debatami o nových pilotovaných výpravách na Měsíc budou tato místa dobrým tipem na místo návštěvy a snad i pro vybudování trvale obydlené základny. To nám umožní prověřit rovněž postupy pro budoucí výzkum planet.

Výzkum lávových tunelů na Měsíci bude rovněž přípravou pro obdobné výzkumy lávových tunelů na planetě Mars,“ dodává Pascal Lee. „Na ní budeme muset počítat s rozšiřováním našeho průzkumu při pátrání po životě hluboko pod povrchem rudé planety, kde můžeme najít prostředí, které je teplejší, vlhčí a mnohem více chráněné než na povrchu.“

V uplynulých letech bylo objeveno více než 200 „děr“ do měsíčního povrchu, z nichž většina byla identifikována jako možná střešní okna, tj. vstupní otvory představující zřícené stropy dávno vytvořených lávových tunelů. Poslední objev je první, který se týká lávových tunelů v blízkosti polárních oblastí na povrchu Měsíce. A právě na tato místa by se měli vědci zaměřit při budoucích výzkumech.

Tento objev byl prezentován na workshopu NASA's Lunar Science for Landed Missions, který se konal v Ames Research Center, Kalifornie.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sciencealert.com
[2] universetoday.com
[3] tunisiesoir.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Voda na Měsíci, Lávové tunely, Měsíční základna, Měsíc Země


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »