Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Meteority odhalily rodokmen Sluneční soustavy

Meteority odhalily rodokmen Sluneční soustavy

Oblast vzniku nové hvězdy
Oblast vzniku nové hvězdy
Infračervený snímek v úvodu článku zachycuje oblast studeného plynu (viz modrá barva) nahromaděného kolem hmotné hvězdy ukryté uprostřed snímku, jehož stáří bylo odhadnuto na několik miliónů roků. Hvězdy o hmotnosti srovnatelné se Sluncem vznikají právě z takovýchto oblaků chladného plynu o hmotnosti zhruba 1000 hmotností Slunce a zaplňujících prostor do vzdálenosti přibližně 32 světelných roků v okolí rodící se centrální hmotné hvězdy. Naše Slunce se zrodilo před 4,5 miliardami roků právě z takového oblaku společně s další stovkou sourozenců.

Vlastnosti hvězdného prostředí v místě zrodu naší Sluneční soustavy zatím příliš neznáme, protože Slunce společně s planetami vykonalo již zhruba 20 oběhů kolem středu Galaxie za dobu, která uplynula od jeho vzniku. Matthieu Gounelle z Laboratoire de Minéralogie et Cosmochimie du Muséum (Muséum national d'Histoire naturelle/CNRS) a Georges Meynet z Observatoire de Genève sestavili rodokmen Sluneční soustavy a objasnili původ radioaktivního hliníku Al-26, který byl přítomen ve vznikající planetární soustavě. Jejich závěry byly publikovány v časopise Astronomy & Astrophysics.

Hliník-26, radioaktivní izotop s poločasem rozpadu přibližně jeden milión roků, byl přítomen v některých meteoritech v podobě inkluzí z počáteční fáze vzniku Sluneční soustavy v době před 4,5 miliardami roků. Jeho přítomnost v rodící se Sluneční soustavě byla dlouho přisuzována supernovám, které explodovaly v blízkosti právě vznikající Sluneční soustavy. Avšak zjištění velmi ojedinělého spojení supernov a vznikajících hvězd vedlo k představě, že by při vzniku naší Sluneční soustavy musely existovat zcela specifické podmínky.

Meteorit NWA-3118
Meteorit NWA-3118
Na základě astronomických pozorování mladých hvězd a vypracovaných astrofyzikálních modelů oba autoři ukázali, že hliník-26 pochází s největší pravděpoodbností z hvězdného větru produkovaného hmotnou hvězdou, která se zrodila o několik miliónů roků dříve než Sluneční soustava. Taková hvězda nejen že syntetizovala izotop hliníku-26 nalezený v meteorických inkluzích, ale rovněž vedla ke vzniku Sluneční soustavy uvnitř obrovského množství plynného vodíku, z kterého se vytvořily hvězdy nové generace (včetně Slunce). Tato hmotná hvězda proto může být považována za mateřskou hvězdu Sluneční soustavy.

Autoři ukázali, že velmi hmotná rodičovská hvězda, pro kterou navrhli jméno Coatlicue (což je matka Slunce v aztécké kosmogonii), byla přibližně 30krát hmotnější než Slunce a vznikla společně s dalšími asi dvěma tisíci hvězd. Coatlicue ukončila svůj život výbuchem v podobě supernovy.

Slunce se pak zrodilo společně s několika stovkami sourozenců, jejichž chemické složení bylo identické. Tyto hvězdy měly hmotnosti srovnatelné se Sluncem, avšak neovlivňovaly vzájemně ani svůj vývoj, ani vývoj planet. Tito sourozenci Slunce jsou nyní rozptýlení napříč Galaxií a zdá se, že ani nemohou být vypátráni. Navrhované mechanismy patří mezi všeobecně přítomné procesy při vzniku hvězd, které naznačují, že zrození Sluneční soustavy nevyžadovalo specifické podmínky, jak se doposud předpokládalo. Četné hvězdy v naší Galaxii vznikly za podobných podmínek, z čehož vyplývá, že v tomto ohledu je Slunce všední hvězdou.

Zdroj: phys.org.news
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Slunce, Meteorit


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »