Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Mezihvězdná kometa 2I/Borisov má neobvyklé složení

Mezihvězdná kometa 2I/Borisov má neobvyklé složení

Fotografii komety 2I/Borisov pořídil 9. 12. 2019 Hubbleův teleskop
Autor: NASA/ESA/Hubble/K. Meech, University of Hawaii/D. Jewitt, University of California, Los Angeles

Komety tráví většinu svého života ve velkých vzdálenostech od mateřských hvězd; během tohoto času zůstává složení jejich nitra relativně nezměněno. Pozorování komet mohou poskytnout přímý pohled na chemické složení, které získaly v průběhu svého zrodu v období formování planet. Na základě pozorování pomocí radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) a Hubbleova vesmírného teleskopu HST dva týmy astronomů zjistily, že plyny unikající z komety 2I/Borisov, první pozoruhodně aktivní mezihvězdné komety objevené ve Sluneční soustavě, obsahuje nezvykle vysoké množství oxidu uhelnatého.

To naznačuje, že kometa 2I/Borisov se mohla zformovat v okolí červeného trpaslíka, ačkoliv i jiné druhy hvězd přicházejí v úvahu; jinou možností je, že mezihvězdná kometa může být ve skutečnosti úlomek trpasličí exoplanety bohatý na oxid uhelnatý.

Kometu 2I/Borisov objevil 30. srpna 2019 Gennadij Borisov, astronom Krymské astrofyzikální observatoře v Nauchnij na Ukrajině. Později se ukázalo, že kometa obíhá po hyperbolické dráze, a tudíž má mezihvězdný původ, pravděpodobně ve směru od souhvězdí Kasiopeia.

Tato kometa je druhým mezihvězdným objektem objeveným ve Sluneční soustavě a ukázalo se, že kometě podobná aktivita od doby, co byla objevena, ukazuje na sublimaci ledů. Její jasnost a poloha na obloze umožnila její pozorování po dobu několika měsíců.

Tato situace je velmi odlišná od prvně objeveného mezihvězdného objektu s označením 1I/‘Oumuamua, který byl mnohem slabší a pro většinu observatoří byl pozorovatelný pouze po dobu několika týdnů. Navíc se ukázalo, že u něj nebyly detekovatelné žádné uvolněné plyny a prach.

Odplynování jádra 2I/Borisov dělá z komety těleso vhodné pro studium chemického složení těkavých látek původně uložených v kometárním jádru. „S mezihvězdnou kometou prolétající naší Sluneční soustavou jsme obdrželi vzorek hmoty obíhající kolem jiné hvězdy než Slunce,“ říká John Noonan, vědecký pracovník Lunar and Planetary Laboratory na University of Arizona.

John Noonan se svými spolupracovníky použil Hubbleův teleskop k pozorování komety 2I/Borisov v období od 11. prosince 2019 do 3. ledna 2020. Nezávisle na tom vědecký tým, který vedl Martin Cordiner z NASA’s Goddard Space Flight Center studoval kometu ve dnech 15. a 16. prosince 2019 pomocí radioteleskopu ALMA. Výsledky pozorování ukázaly, že koncentrace oxidu uhelnatého u komety 2I/Borisov je 9× až 26× vyšší, než je jeho průměrné zastoupení u komet Sluneční soustavy.

Velké zásoby oxidu uhelnatého u komety 2I/Borisov naznačují, že pochází z regionu formování planet, který měl velmi odlišné chemické vlastnosti než protoplanetární disk, z kterého se zformovala tělesa Sluneční soustavy,“ říká Dennis Bodewits, astrofyzik na Auburn University, který vedl výzkumný tým pozorovatelů komety pomocí HST.

Led oxidu uhelnatého je velmi těkavý. Nepotřebuje mnoho slunečního záření k zahřátí a k jeho přeměně na plyn, který pak uniká z kometárního jádra. Tato aktivita oxidu uhelnatého se vyskytuje i velmi daleko od Slunce, zhruba 17,7 miliardy kilometrů, což je více než dvojnásobek vzdálenosti Pluta. Naproti tomu voda zůstává v podobě ledu až dokud kometa nedosáhne vzdálenosti asi 320 miliónů kilometrů od Slunce, což je přibližně vzdálenost vnitřního okraje pásu asteroidů.

Nicméně měření komety 2I/Borisov pomocí HST ukazují, že nějaký led oxidu uhelnatého byl uzavřen uvnitř kometárního jádra, odhalený teprve když sluneční teplo odstranilo vrstvy vodního ledu.

Množství oxidu uhelnatého neklesalo podle očekávání tak, jak se kometa vzdalovala od Slunce. To znamená, že jsme viděli původní vrstvy komety, které skutečně odrážely, z čeho je toto těleso složeno,“ říká Dennis Bodewits.

Vysoký poměr oxidu uhelnatého vůči vodě naznačuje, že kometa 2I/Borisov k nám přilétla z velmi studené oblasti – studené jako oblast ve Sluneční soustavě nazvaná Kuiperův pás, kde je trpasličí planeta Pluto a další podobná tělesa.

Tým vědců předpokládá, že kometa 2I/Borisov může mít původ u některé z nejpočetnějšího typu hvězd v Mléčné dráze: u červeného trpaslíka. „Takové hvězdy mají právě tak nízké teploty a svítivosti, že u nich mohou vznikat komety s takovým chemickým složením, jaké bylo objeveno u objektu 2I/Borisov,“ říká John Noonan.

Podle astronomů provádějících pozorování pomocí radioteleskopu ALMA může být kometa 2I/Borisov fragmentem trpasličí exoplanety, která obsahovala velké množství oxidu uhelnatého v podpovrchové oblasti, bez ohledu na typ hvězdy, odkud pochází. Jestliže dojde ke kolizi objektu s jiným tělesem, fragment bohatý na oxid uhelnatý může být nasměrován na cestu do kosmického prostoru.

Avšak 2I/Borisov se mohla zkrátka zformovat jako kometa s vysokým obsahem oxidu uhelnatého. Eventuálně mohla mít nezvykle silnou vnější vrstvu, která izolovala zmrzlé plyny jako kyanovodík a vodní páru. Jak se více těkavý oxid uhelnatý odpařoval či odplynoval, mohl se zdát mnohem hojnější než ostatní kometární plyny.

Neobvyklé vlastnosti komety 2I/Borisov mohou také naznačovat širší rozmanitost oxidu uhelnatého v kometách ve Sluneční soustavě, než  jsme si doposud mysleli.

Výsledky výzkumu byly publikovány ve dvou článcích v časopise Nature Astronomy.

Další data poskytla ultrafialová družice NASA s názvem Neil Gehrels Swift Observatory. Sledovala uvolňování vody z jádra komety 2I/Borisov. V maximu aktivity kometa uvolňovala 30 litrů vody za sekundu. Předpokládá se, že během průletu Sluneční soustavou kometa uvolní do okolního prostoru celkem zhruba 230 miliónů litrů vody.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Radioteleskop ALMA, HST, Mezihvězdná kometa 2I/Borisov


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »