Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Na návštěvě u Merkuru – díl první
Petr Kubala Vytisknout článek

Na návštěvě u Merkuru – díl první

Rostoucí Merkur
Rostoucí Merkur
V pondělí 14. ledna 2008 se nejmenší planeta sluneční soustavy dočkala po dlouhých 33 letech návštěvy pozemského posla. Kosmická sonda MESSENGER prolétla pouhých 200 km nad povrchem Merkuru, aby pořídila fotografie oblastí, které lidské oko ještě nikdy nespatřilo. MESSENGER se k Merkuru letos vrátí ještě jednou v říjnu a poslední třetí krátkou návštěvu uskuteční v roce 2009. V březnu 2011 pak bude MESSENGER naveden na oběžnou dráhu kolem Merkuru a stane se tak jeho první umělou družicí. Na výběr těch nejlepších fotografií z historického průletu se podíváme v krátkém seriálu.


Merkuru na dohled
Merkuru na dohled
Merkuru na dohled: Jeden z prvních snímků Merkuru ze sondy MESSENGER byl pořízen 11. ledna 2008 ze vzdálenosti asi 1,7 milionů kilometrů pomocí přístroje MDIS (Mercury Dual Imaging Systém). Cílem pořízení fotografie z této vzdálenosti byla především optická navigace sondy.
Rostoucí Merkur
Rostoucí Merkur
Rostoucí Merkur: povedená přehlídka devíti snímků Merkuru, které byly pořízeny v době od 9. do 13. ledna 2008 ze vzdálenosti 2,7 milionů až 760 000 km od planety. Na fotografiích je velmi dobře patrné, jak se sonda k Merkuru přibližovala.
Po 33 letech
Po 33 letech
Po 33 letech: první fotografie Merkuru z blízka po 33 letech. Snímek polokoule, kterou Mariner 10 v 70. letech nezachytil, vznikl asi 80 minut po nejtěsnějším přiblížení sondy k povrchu Merkuru. V té době se MESSENGER nacházel už 27 000 km od planety. Na fotografii lze rozlišit detaily o velikosti asi 10 km. Fotografie byla pořízena přes jeden z filtrů, který je citlivý na světlo poblíž červeného konce spektra (750 nm).
Merkur pod drobnohledem
Merkur pod drobnohledem
Merkur pod drobnohledem: fotografie byla pořízena 14. ledna 2008 asi 37 minut po nejtěsnějším přiblížení k Merkuru. Rozlišení snímku je asi 360 metrů na pixel. Šířka oblasti, kterou fotografie zachycuje, je 370 km. Fotografie byla současně využita jako jeden ze snímků do velké mozaiky povrchu Merkuru.
Horizont
Horizont
Horizont: tento snímek je jeden z dalších, které byly použity do výsledné mozaiky Merkuru. Snímek byl pořízen asi 55 minut po nejtěsnějším přiblížení ze vzdálenosti 18 000 km.
Sopečná aktivita?
Sopečná aktivita?
Sopečná aktivita? Kráter v centru snímku má průměr přibližně 52 kilometrů. Zhroucení terénu uprostřed kráteru by mohlo naznačovat dávnou sopečnou aktivitu. Zachycená oblast se nachází na jižní polokouli v místech, které Mariner 10 při průletech v letech 1974 a 75 nevyfotografoval. Nejmenší krátery na snímku mají průměr jen asi 1,6 km. Fotografie byla pořízena ze vzdálenosti 19 300 km.
Merkur v barvách
Merkur v barvách
Merkur v barvách: historicky první barevný snímek Merkuru z blízka. Fotografie byla pořízena pomocí širokoúhlé kamery WAC za použití několika filtrů. Jedná se ovšem o falešné barvy, lidské oko by povrch Merkuru vidělo jinak. Snímek byl pořízen ze vzdálenosti asi 27 000 km přibližně 80 minut před nejtěsnějším přiblížením. Merkur má průměr asi 4 880 km. Na fotografii lze rozeznat detaily o velikosti přibližně 10 km.
Klíčové krátery
Klíčové krátery
Klíčové krátery: vědci byli na snímcích z MESSENGERu zvědavi především na krátery. Právě krátery totiž mohou napovědět mnoho o stáří povrchu nejmenší planety sluneční soustavy. Na Merkuru najdeme kráterů opravdu spoustu. K lepší představě nám může pomoci tento snímek. V oblasti o šířce 276 km napočítali vědci 763 kráterů (zelená barva) a 189 kopců (žlutá barva).
Známe z Měsíce
Známe z Měsíce
Známe z Měsíce: tato fotografie zachycuje oblast, kterou jsme na snímcích z Marineru 10 neviděli. Přesto je zdejší scenérie lidskému oku poměrně známá. Odkud? Přece z našeho Měsíce. Za povšimnutí stojí především jeden z kráterů, od kterého vedou jasně světlé paprsky. Přítomnost paprsků naznačuje, že kráter bude poměrně mladý.
Tucet od Merkuru
Tucet od Merkuru
Tucet od Merkuru: dvanáct snímků Merkuru, které začal MESSENGER pořizovat asi 100 minut po nejtěsnějším přiblížení a skončil přibližně 19 hodin poté. Horní levý snímek byl pořízen ze vzdálenosti asi 34 000 km a spodní pravý snímek ze vzdálenosti asi 400 000 km.


Související články:

Zdroj: http://messenger.jhuapl.edu/gallery/sciencePhotos




O autorovi



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »