Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Na povrchu Měsíce mohou být pozůstatky komet z cizích soustav

Na povrchu Měsíce mohou být pozůstatky komet z cizích soustav

Měsíc
Autor: Roskosmos/Oleg Artěmjev

Komety z jiných hvězdných soustav mohly dopadnout na povrch Měsíce a existuje určitá naděje, že jejich pozůstatky budou nalezeny v polárních oblastech souputníka naší planety. Alespoň to předpokládá Vladislav Ševčenko, doktor fyzikálně-matematických věd, vedoucí oddělení výzkumu Měsíce a planet Státního astronomického institutu im. P. K. Šternberga.

Část komet, které se nacházejí na periferii Sluneční soustavy, nemá sluneční původ, nýbrž k nám přiletěla z jiných hvězdných soustav... Takové komety mohly v dávné minulosti dopadnout i na povrch Měsíce. Není vyloučeno, že ve studených pastích polárních oblastí Měsíce (na dně kráterů) najdeme materiál ze vzdálených hvězdných soustav nacházejících se několik světelných roků daleko. Pokud bychom tam chtěli letět, pak je to otázka vzdálené budoucnosti. A tak najít na povrchu tělesa, které se nachází ve vzdálenosti pouhých tří dnů kosmického letu, materiál z jiné hvězdné soustavy – byl by to mimořádný objev současné vědy,“ prohlásil Vladislav Ševčenko v průběhu on-line konference, kterou pořádal deník „Rossija Segodnja“.

Luna Glob na povrchu Měsíce Autor: NPO Lavočkin
Luna Glob na povrchu Měsíce
Autor: NPO Lavočkin
Vladislav Ševčenko informoval, že kosmické lety automatů pro období nejbližších několika roků, zařazené do Federálního kosmického programu Ruska do roku 2025, budou zaměřeny na jižní polární oblasti Měsíce. Je to zejména proto, že tam byla objevena nízkoteplotní úložiště těkavých materiálů, které kdysi mohly dopadnout na povrch Měsíce při srážkách s objekty pocházejícími i z cizích hvězdných systémů.

Pro úplnost dodejme, že Rusko plánuje v příštích letech vypustit k Měsíci několik kosmických sond. Například start Luny 25 (Luna-Glob) je plánován na období 2018/19, Luna 27 (Luna-Resource 1) by měla startovat v letech 2021/22. V obou případech se počítá s přistáním v polárních oblastech v okolí jižního pólu Měsíce.

Vladislav Ševčenko rovněž uvedl, že v jiných oblastech Měsíce dochází k velkým změnám teploty. Ve dne se například rovníkové oblasti povrchu Měsíce zahřívají na teplotu +130 až +150 °C. V takových podmínkách se žádné těkavé materiály nemohou vyskytovat v povrchové vrstvě. Informace poskytla agentura RIA Novosti.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] novosti-kosmonavtiki.ru
[2] ria.ru/science

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Měsíc, Dráha komety, Kométy, Kometa 


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »