Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Největší jezero na Titanu je hluboké více než 300 metrů

Největší jezero na Titanu je hluboké více než 300 metrů

Umělecké ztvárnění povrchu jezera Kraken Mare na povrchu Saturnova měsíce Titan
Autor: NASA/John Glenn Research Center

Hluboko pod plynnou atmosférou obklopující největší Saturnův měsíc Titan se rozkládá Kraken Mare, jezero (nebo spíše moře) kapalného metanu. Astronomové z Cornell University odhadli, že toto jezero je ve svém středu přinejmenším 300 metrů hluboké – což je dostatečný prostor pro potenciální průzkum pomocí robotické ponorky.

Následně po prozkoumání dat z posledního průletu sondy Cassini kolem Titanu astronomové detailně popsali svůj objev v článku: „The Bathymetry of Moray Sinus at Titan's Kraken Mare,“ který byl publikován v časopise Journal of Geophysical Research.

Hloubka a složení jednotlivých jezer na Titanu již byly změřeny, s výjimkou největšího jezera Titanu – Kraken Mare – které je největší a zahrnuje 80 % kapalných uhlovodíků na povrchu měsíce,“ říká hlavní autor článku Valerio Poggiali, vědecký pracovník na Cornell Center for Astrophysics and Planetary Science (CCAPS).

Miliardy kilometrů od Země je mrazivý Titan zahalen do zlatě zbarvené mlhy plynného dusíku. Avšak podíváme-li se pod oblačnost, krajina na povrchu měsíce má Zemi podobný vzhled s řekami kapalného metanu, které ústí do jezer a moří.

Data pro tento objev byla shromážděna při průletu T104 sondy Cassini kolem Titanu dne 21. 8. 2014. Radar na palubě sondy zkoumal Ligeia Mare – menší jezero v severním polárním regionu Titanu – a hledal záhadně mizející a znovu se objevující magický ostrov „Magic Island“.

Zatímco sonda Cassini prolétala rychlostí 21 000 km/h téměř 970 km nad povrchem Titanu, sonda využila svůj radarový výškoměr k měření hloubky jezera Kraken Mare a Moray Sinus, ústí řeky nacházející se na severním okraji jezera. Astronomové Cornell University spolu s inženýry Jet Propulsion Laboratory, NASA, pochopili, jak poznat hloubku jezera a moře zaznamenáním rozdílu času návratu signálu odraženého od kapalného povrchu a následně od dna jezera, stejně tak i složení jezera na základě zjištění množství energie radarového signálu absorbovaného v průběhu průchodu kapalinou.

To značí, že záliv Moray Sinus je hluboký zhruba 84 metry, je tedy mělčí, než hloubka centrální oblasti Kraken Mare, které je příliš hluboké, než aby je mohl radar sondy vůbec změřit. Kupodivu ve složení kapaliny, zejména směsi etanu a metanu, byl metan hlavní složkou, podobně jako při složení blízkého Ligeia Mare, druhého největšího jezera na Titanu.

Dříve vědci spekulovali, že Kraken Mare může být mnohem bohatší na etan, jelikož jeho velikost a rozloha je vůči povrchu položena níže. Zjištění, že složení kapaliny není významně odlišné od jiných jezer na severu, je důležitým objevem, který pomůže v hodnotících modelech hydrologických systémů na Titanu i na Zemi.

Kromě hloubky má Kraken Mare rovněž nedozírnou rozlohu – jeho plocha dosahuje téměř všech pěti pozemských Velkých jezer (Great Lakes) dohromady.

Titan představuje model životního prostředí pravděpodobné atmosféry na Zemi, jak asi vypadala ve svém raném v období, říká Valerio Poggiali.

Jednou záhadou je původ kapalného metanu. Sluneční záření dopadající na Titan – přestože je zhruba 1000krát méně intenzivní než na Zemi – neustále přeměňuje metan v atmosféře na etan. V průběhu zhruba 10 miliónů roků dlouhé periody by tento proces zcela vyprázdnil zásoby metanu na povrchu Titanu, dodává Valerio Poggiali.

Ve vzdálené budoucnosti robotické ponorky – pravděpodobně bez mechanického motoru – možná navštíví a budou křižovat podpovrchové prostory Kraken Mare.

Díky našim měřením,“ dodává Valerio Poggiali, „vědci nyní mohou odvodit hustotu kapalného metanu s vysokou přesností, následně lépe kalibrovat sonary na palubě plavidla a porozumět existujícím proudům v moři.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Sonda Cassini, Kraken Mare, Saturnův měsíc Titan


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »