Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Neobvyklé pohledy na severní pól Saturnu

Neobvyklé pohledy na severní pól Saturnu

Pohled na Sluncem osvětlený severní pól planety Saturn
Autor: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute

Kosmická sonda NASA s názvem Cassini byla vypuštěna 15. 10. 1997 a po téměř sedmileté cestě byla 1. 7. 2004 navedena na oběžnou dráhu kolem planety Saturn. Za uplynulých téměř 13 let poslala na Zemi obrovské množství dat včetně impozantních snímků planety, jejích prstenců a měsíců. Dne 15. září 2017 bude podle plánu činnost sondy ukončena jejím řízeným zánikem v hustých vrstvách atmosféry planety Saturn. Připomeňme si některé fotografie – v poslední době se sonda „podívala“ například na okolí severního pólu Saturnu.

Na úvod se seznámíme s fotografií v úvodu článku, která je staršího data. Rotující vír v oblasti severního pólu planety Saturn se podobá hluboké červené růži obřích rozměrů obklopené zeleným listím. Obrázek je počítačově upraven a vyobrazen ve falešných barvách. Průměr tohoto „oka“ dosahuje úctyhodných 2 000 kilometrů a oblačnost se zde pohybuje rychlostí zhruba 150 metrů za sekundu.

Snímek je jeden z prvních pohledů na severní pól Saturnu osvětlený Sluncem, pořízených kamerou na palubě sondy Cassini. Když sonda přilétla do soustavy Saturnu v roce 2004, na severní polokouli panovala zima a severní pól byl ponořen do tmy (panovala zde polární noc). Severní pól Saturnu byl naposled osvětlen v roce 1981, kdy jej vyfotografovala sonda Voyager 2; geometrie průletu však neumožňovala pořídit detailní snímky. Tudíž není známo, jak dlouho je bouře na severním pólu Saturnu aktivní.

Publikovaný snímek byl pořízen úzkoúhlou kamerou na palubě sondy Cassini 27. 11. 2012 při použití spektrálních filtrů, které přednostně propouštějí vlnové délky blízkého infračerveného záření. Ve zhotovené kompozici je snímek na vlnových délkách kolem 890 nanometrů zobrazen modrou barvou, snímek na vlnových délkách kolem 728 nanometrů zobrazen zeleně a snímek na vlnové délce 752 nanometrů červeně. Červená barva představuje níže ležící oblaka a zelená naopak oblačnost vyšších pater.

Fotografii sonda pořídila ze vzdálenosti 419 000 kilometrů od Saturnu. Rozlišení originálního snímku je 2 kilometry/pixel.

Pohled na Sluncem osvětlený severní pól planety Saturn Autor: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute
Pohled na Sluncem osvětlený severní pól planety Saturn
Autor: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute
Severní pól planety Saturn se nachází uprostřed dalšího pohledu na severní polokouli. Kolem něj krouží oblaka hnaná silnými větry vanoucími na planetě. Kromě družiny měsíců obíhá kolem Saturnu nespočet malých částic vytvářejících prstenec planety.

Ačkoliv se póly Saturnu nacházejí uprostřed těchto pohybů, ne všechno kolem nich obíhá po kružnicích. Některé ze systémů, tzv. jet-streamů, jako je útvar v podobě hexagonu dobře viditelný na snímku, mají zvlněné nerovnoměrné tvary. Rovněž měsíce obíhají po eliptických oběžných drahách, některé jsou docela odlišné od kružnice.

Snímek představuje pohled směrem ke Sluncem osvětlené straně prstenců, z polohy přibližně 26° nad rovinou prstenců. Fotografie byla pořízena 2. 12. 2016 širokoúhlou kamerou na palubě sondy Cassini při použití spektrálních filtrů, které přednostně propouštějí vlnové délky blízkého infračerveného záření v okolí 890 nanometrů.

V okamžiku pořízení snímku se sonda Cassini nacházela ve vzdálenosti přibližně 996 000 kilometrů od Saturnu. Rozlišení originálního snímku je 60 kilometrů/pixel.

Pohled na Sluncem osvětlený severní pól planety Saturn Autor: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute
Pohled na Sluncem osvětlený severní pól planety Saturn
Autor: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute
I na dalším snímku Slunce osvětluje oblast kolem severního pólu Saturnu. Celý severní region se doslova koupe ve slunečním světle. Polární vír ve tvaru hexagonu (šestiúhelníku) je plně osvětlen. Na snímku se planeta jeví tmavší v oblastech, kde se vrstva oblačnosti nachází níže, jako například oblast uvnitř již zmiňovaného hexagonu. Odborníci na atmosféru planety Saturn při vysvětlení jevu dávají přednost střídání ročních období a příznivé geometrii sondy při výzkumu severní polokoule Saturnu v době blížícího se letního slunovratu.

Snímek zachycuje pohled směrem ke Sluncem osvětlené straně prstenců, z polohy přibližně 51° nad rovinou prstenců. Fotografie byla pořízena 9. 9. 2016 širokoúhlou kamerou na palubě sondy Cassini při použití spektrálních filtrů, které přednostně propouštějí vlnové délky  záření v okolí 728 nanometrů.

V okamžiku pořízení snímku se sonda Cassini nacházela ve vzdálenosti přibližně 1,2 miliónu kilometrů od Saturnu. Rozlišení originálního snímku je 74 kilometry/pixel.

Pohled na Sluncem osvětlený severní pól planety Saturn Autor: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute
Pohled na Sluncem osvětlený severní pól planety Saturn
Autor: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute
Turbulentní oblast nad regionem severního pólu planety Saturn zachycuje detailní snímek, který byl získán přibližně půl dne před prvním těsným průletem nad vnějším okrajem Saturnova hlavního prstence během předposlední fáze této úspěšné mise.

Pohled ukazuje část obřího víru ve tvaru šestiúhelníku (hexagonu) kolem severního pólu planety Saturn. Každá strana hexagonu je více než dvakrát větší než průměr Země. Bouře přibližně ve tvaru kruhu se nachází uprostřed šestiúhelníku, přesně na pólu planety.

Snímek byl pořízen 3. 12. 2016 širokoúhlou kamerou na palubě sondy Cassini ze vzdálenosti 390 000 kilometrů od planety Saturn. Rozlišení originálního snímku je 23 kilometry/pixel.

Mise kosmické sondy Cassini byla realizována ve spolupráci NASA, Evropské kosmické agentury ESA a Italské kosmické agentury. Bezesporu se jedná o jeden z nejúspěšnějších programů výzkumu těles Sluneční soustavy.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] saturn.jpl.nasa.gov
[2] saturn.jpl.nasa.gov
[3] saturn.jpl.nasa.gov
[4] saturn.jpl.nasa.gov

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Planeta Saturn, Sonda Cassini, Hexagon


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »