Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nová fotografie mezihvězdného návštěvníka Sluneční soustavy

Nová fotografie mezihvězdného návštěvníka Sluneční soustavy

Fotografie mezihvězdné komety 2I/Borisov, vpravo v měřítku kompozice se Zemí
Autor: Pieter van Dokkum, Cheng-Han Hsieh, Shany Danieli, Gregory Laughlin

Astronomové z Yale University Pieter van Dokkum, Cheng-Han Hsieh, Shany Danieli, a Gregory Laughlin pořídili 24. 11. 2019 nádherný nový snímek tělesa 2I/Borisov, což je první známá mezihvězdná kometa, která na své cestě zavítala do Sluneční soustavy. Fotografie byla pořízena pomocí přístroje Low Resolution Imaging Spectrometer (LRIS), což je zobrazovací spektroskop pro oblast viditelného světla umístěný na dalekohledu Keck o průměru 10 metrů na W. M. Keck Observatory, Mauna Kea, Havaj.

Kometu 2I/Borisov objevil 30. srpna 2019 ukrajinský amatérský astronom Gennadij Borisov. Těleso známé rovněž jako C/2019 Q4 vzniklo v planetární soustavě v okolí zatím neznámé hvězdy a bylo vyvrženo do mezihvězdného prostoru pravděpodobně jako důsledek blízkého přiblížení k planetě v mateřské soustavě.

Kometa 2I/Borisov získala výrazný vzhled krátce po tom, co začala reagovat na zahřívání Sluncem. Stále pokračuje ve vypařování během svého přibližování ke Slunci, uvolňuje plyny a jemný prach vytvářející komu a ohon komety. V současné době je její ohon dlouhý téměř 160 000 kilometrů, což je 14× více, než činí průměr Země, zatímco pevné jádro komety má průměr pouze 1,6 kilometru.

Mezihvězdný návštěvník 2I/Borisov, jak bylo vypočítáno, se nejblíže přiblíží ke Slunci 8. prosince 2019 na vzdálenost přibližně 293 milióny kilometrů. Od poloviny roku 2020 již bude na cestě zpět do mezihvězdného prostoru, kde bude putovat milióny roků, než se snad jednoho dne přiblíží k další hvězdě.

K dnešnímu dni astronomové detekovali několik klíčových molekul v oblasti komy v okolí komety 2I/Borisov včetně plynného kyanidu, oxidu uhličitého a vodní páry.

Mezihvězdné objekty jako 2I/Borisov jsou kosmickými artefakty, které představují zlatý důl informací o cizích planetárních soustavách,“ říká profesor Pieter van Dokkum z Yale University. „Můžeme tak studovat plyny a další materiály v okolí komety 2I/Borisov a charakterizovat její chemické složení a porovnat je s dalšími kometami ve Sluneční soustavě.“

Astronomové rovněž využili přístroj LRIS k pořízení spektra komety 2I/Borisov, díky kterému mohli odhalit doslova studnici informací týkajících se podstaty její mateřské planetární soustavy. V době pozorování byla kometa vzdálena od naší planety o něco více než dvojnásobek vzdálenosti Země od Slunce.

Astronomové jsou uchváceni průběhem návštěvy komety 2I/Borisov a využívají velké dalekohledy, jako je například Keckův teleskop, k získání detailních informací o stavebních blocích planet v jiné planetární soustavě, než je naše vlastní Sluneční soustava,“ říká profesor Gregory Laughlin.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Mezihvězdná kometa 2I/Borisov


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »