Nová kometa C/2020 F8 (SWAN)

Sonda SOHO je skutečný stařík, nacházející se mezi Zemí a Sluncem v okolí libračního centra L₁, asi 1,5 mil. km od nás. SOHO (Solar & Heliospheric Observatory) byla vypuštěna již v roce 1995  a je společným projektem evropské vesmírné agentury ESA a americké NASA. Přístroj SWAN (Solar Wind ANisotropies) se primárně zaměřuje na pozorování záře vodíku za Sluncem, vyvolané UV zářením ze Slunce. Díky tomu se dá pozorovat aktivita na odvrácené polokouli Slunce. Jako bonus ale můžeme vidět i komety jako pohybující se obláčky v zorném poli přístroje. Australan Michael Mattiazzo není žádný začátečník, prohlíží snímky SWANu pravidelně a z dosud známých 14 komet SWAN jich 8 objevil právě on.

Jak se říká, štěstí přeje připraveným. A Martin Mašek byl připraven velmi dobře. Chystal se totiž nasnímat přiletající sondu BepiColombo, která se následně prosmýkla kolem Země na své cestě k planetě Merkur. Kvůli tomu si ale musel přivstat, aby mohl naplánovat pozorování na robotickém dalekohledu FRAM (Fotometrický Robotický Atmosferický Monitor) v Argentině, poblíž města Malargüe. Tento dalekohled Fyzikálního ústavu akademie věd je jinak využíván k monitoringu stavu zemské atmosféry, což je hlavní účel, pro který je zde umístěn v rámci observatoře Pierra Augera (ta se zaměřuje na částice o vysokých energiích). Dalekohled FRAM má za úkol monitorovat stav atmosferické extinkce a ve volném strojovém čase jej mohou využít naši astronomové ke snímání zajímavých objektů, jako jsou proměnné hvězdy, planetky, komety, nebo třeba i kosmická sonda. Na jižní polokouli není tolik observatoří, které by byly tak operativní, jako je FRAM, a je to i Martinova zásluha, že se díky němu často setkáme s prvními snímky některých zajímavých objektů.

Když si tedy toho rána 10. dubna Martin všiml Mattiazzova hlášení, mohl díky časným hodinám jako první zamířit pozemský dalekohled správným směrem. Přesněji řečeno FRAM je osazen více přístroji, takže Martin mohl nejprve použít fotoobjektiv, který má širší zorné pole a díky tomu potenciální kometu nalezl. Poté ji fotografoval i samotným větším dalekohledem. Předběžná pozice, daná možnostmi přístroje SWAN na palubě kosmické sondy, nebyla totiž dostatečná, abyste si mohli říct, zamířím dalekohled přesně sem a ona tam bude. Nejistota určení byla několik úhlových stupňů. Bylo to takové hledání v předpokládaném místě a naštěstí se tam objevila. S výhodou se tady dal použít teleobjektiv se zorným polem 7×7°, protože z hlášení SWAN bylo jasné, že kometa je poměrně jasná (asi 10 mag). A skutečně, už na třech zkušebních expozicích se objevil poměrně jasný, pohybující se objekt. Pak už nebyl problém se na ni trefit i samotným 30cm dalekohledem FRAM, který má zorné pole jeden úhlový stupeň (jedná se o dalekohled Orion ODK 12" f6,8 s kamerou G4-16000). Astrometrická měření byla odeslána do Minor Planet Center.

Martinovo pozorování z 10. dubna pak pomohlo dalším astronomům se na kometu zaměřit. Martinovi se vzápěti podařilo dohledání archivních dat z přístrojů ve správě FZÚ, kometa byla nalezena na snímcích určených pro měření atmosferické extinkce z 9. a 7. dubna. První oficiální oznamení o objevu komety vyšlo 11. dubna v CBETu 4750 (Centrála pro astronomické telegramy při IAU). Trvalo pak ještě několik dní, než se nashromáždilo dost pozorování. Díky následným pozorováním z Austrálie a Jižní Ameriky mohla pak kometa dostat definitivní označení C/2020 F8 (SWAN), které bylo oznámeno v elektronickém cirkuláři MPC 2020-G94. 

O nové kometě můžeme nyní říci, že se z jižní oblohy vyhoupne na tu severní, ale nebude příliš příhodně viditelná, protože by měla být vidět nevysoko nad obzorem zhruba směrem na severovýchod (v době kdy bude Slunce 10° pod obzorem, měla by být kometa 10° nad obzorem). Současná jasnost komety je asi 8 - 9 mag a na snímcích ze světelných dalekohledů má slabý ohon. Je předčasné odhadovat, jak dobře by měla být viditelná. Kometa může být po náhlém zjasnění, a může zeslábnout. Zrovna tak může zjasnit na hodnoty kolem 6 - 4 mag, ale takto nízko nad obzorem na světlé obloze bude stejně obtížným objektem k pozorování.

Optimální doba viditelnosti může nastat v druhé polovině května. Mohla by tak doplnit, nebo nahradit jinou kometu, na kterou jsme se v květnu těšili, a sice C/2019 Y4 (ATLAS). Ta slibovala zajímavé představení, ale nakonec vzhledem k jejímu předčasnému rozpadu zeslábla a je vidět jen velkými triedry na tmavé obloze, nebo ještě lépe větším dalekohledem. Její osud je tedy nejistý a je dobré si ji prohlédnout ještě při dubnovém novu.

Naštěstí tu máme ještě tip na dvě jiné komety, které vypadají, že tu s námi ještě chvíli budou. Nejstabilnější je vývoj komety C/2017 T2 (PanSTARRS), která při stálé jasnosti kolem 8 mag dlouho setrvávala v Kasijopeji a i teď je poblíž nebeského W, ale už oficiálně v souhvězdí Žirafy, kam se mimochodem přestěhovala i slábnoucí C/2019 Y4 (ATLAS). Velmi pěkná je také jiná kometa ATLAS, a sice ta s označením C/2019 Y1, která nyní také vystoupala vysoko do Kasijopeje, kde je snadno viditelná při jasnosti asi 8 mag i triedrem.

Martinovi Maškovi děkuji za pomoc s přípravou článku a dodání obrázků. Snad nás tato kometka v květnu potěší.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Minor Planet Center