Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nová teorie původu mezihvězdného vetřelce ´Oumuamua

Nová teorie původu mezihvězdného vetřelce ´Oumuamua

Umělecké ztvárnění objektu ´Oumuamua
Autor: NASA/ESA/Hubble/ESO/M. Kornmesser

Astronomové z Yale University a California Institute of Technology (Caltech) prohlašují, že ´Oumuamua – nedávno objevený a velmi diskutovaný kus kosmického kamene – se dá nejlépe vysvětlit jako kometa neobvyklých vlastností. Těleso je rovněž označováno jako 1I/2017 U1. Přestože se objevilo mnoho různých vysvětlení jeho původu, v žádném případě není cizí kosmickou sondou, jak navrhovali někteří odborníci.

´Oumuamua je prvním makroskopickým objektem zcela jasně mezihvězdného původu, který byl pozorován ve Sluneční soustavě. Má značně protáhlý tvar, jeho délka byla odhadnuta na 275 metrů (jiné odhady uvádějí 100 až 800 metrů). Objekt cestoval mezihvězdným prostorem milióny roků před tím, než vstoupil do Sluneční soustavy.

Neznámý objekt pojmenovaný později ´Oumuamua objevili 19. 10. 2017 jako první astronomové z University of Hawaii, a to více než měsíc po jeho největším přiblížení ke Slunci. Jméno objektu znamená v havajštině „průzkumníka“ nebo „posla“, který k nám byl vyslán z dávné minulosti.

Chování objektu ´Oumuamua v následujících měsících astronomy docela zmátlo. Například vykazoval malé, avšak trvalé zrychlování, které nemohlo být vysvětleno jednoduše gravitačním působením Slunce. Když pozorování započala, byla vypracována řada nových klasifikací a revizí současných teorií: těleso bylo klasifikováno jako kometa, následně jako asteroid a nakonec bylo zjištěno, že se jedná o mezihvězdného návštěvníka. Teorie jeho původu zahrnují cokoliv od úlomku planetárního tělesa až po mezihvězdnou kosmickou loď.

Těleso samo o sobě zahrnuje řadu záhad,“ říká Darryl Seligman, postgraduální student a hlavní autor článku, který byl přijat k publikování v časopise Astrophysical Journal Letters. Darryl Seligman, Gregory Laughlin (profesor astronomie na Yale University) a profesor Konstantin Batygin z Caltech tvrdí, že objekt ´Oumuamua je urychlován docela pozemsky: dochází u něj k uvolňování plynů z nitra v důsledku zahřívání Sluncem.

Takovéto „odplynování“ nastává pravidelně u komet, poznamenávají astronomové. Když se kometa přiblíží ke Slunci a je jeho teplem zahřívána, dochází k výtryskům uvolněných plynů. Kometární ohony jsou vytvářeny proudem prachových částic obsažených ve výtryscích, které odrážejí sluneční záření.

Umělecké ztvárnění objektu ´Oumuamua Autor: ESO/M. Kornmesser
Umělecké ztvárnění objektu ´Oumuamua
Autor: ESO/M. Kornmesser
Nicméně ´Oumuamua nevykázala žádný důkaz přítomnosti ohonu. A nejen to, ´Omuamua také nevykazuje žádný náznak rotace, která by byla způsobena výtryskem plynů.

V modelu, který jsme navrhli pro těleso ´Oumuamua, není odplynování tělesa eruptivní z jednoho konkrétního místa na povrchu,“ říká Gregory Laughlin. „Místo toho se výtrysky vyskytují na různých místech povrchu – migrují – putují za teplem a závisí na směru ke Slunci.“

To by mohlo znamenat, že místo rotace jako u typické komety vykazuje těleso ´Omuamua kývavý pohyb jako kyvadlo, dodává Gregory Laughlin.

V současné době těleso ´Omuamua překročilo při vzdalování od Slunce dráhu planety Saturn; bude trvat více než 10 000 roků, než zcela opustí Sluneční soustavu.

Avšak podle astronomů vyplývá z objevu „vetřelce“ ´Omuamua, že každá blízká hvězda v naší Galaxii může takovéto těleso odvrhnout v průběhu procesu vzniku planet. Pokud je to pravda, tak nová generace pozemních dalekohledů, jako je například připravovaný LSST (Large Synoptic Survey Telescope), který bude postaven v Chile, může astronomům pomoci zjistit mnohem více informací o podobných objektech a procesech jejich vzniku.

Když budou LSST a další podobné dalekohledy fungovat společně, bude každý rok zaregistrováno velké množství těchto mezihvězdných cestovatelů,“ dodává Darryl Seligman.

Výzkum podpořil Astrobiologický institut NASA.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com
[2] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Mezihvězdné těleso, Sluneční soustava, `Oumuamua


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »