Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nová teorie původu mezihvězdného vetřelce ´Oumuamua

Nová teorie původu mezihvězdného vetřelce ´Oumuamua

Umělecké ztvárnění objektu ´Oumuamua
Autor: NASA/ESA/Hubble/ESO/M. Kornmesser

Astronomové z Yale University a California Institute of Technology (Caltech) prohlašují, že ´Oumuamua – nedávno objevený a velmi diskutovaný kus kosmického kamene – se dá nejlépe vysvětlit jako kometa neobvyklých vlastností. Těleso je rovněž označováno jako 1I/2017 U1. Přestože se objevilo mnoho různých vysvětlení jeho původu, v žádném případě není cizí kosmickou sondou, jak navrhovali někteří odborníci.

´Oumuamua je prvním makroskopickým objektem zcela jasně mezihvězdného původu, který byl pozorován ve Sluneční soustavě. Má značně protáhlý tvar, jeho délka byla odhadnuta na 275 metrů (jiné odhady uvádějí 100 až 800 metrů). Objekt cestoval mezihvězdným prostorem milióny roků před tím, než vstoupil do Sluneční soustavy.

Neznámý objekt pojmenovaný později ´Oumuamua objevili 19. 10. 2017 jako první astronomové z University of Hawaii, a to více než měsíc po jeho největším přiblížení ke Slunci. Jméno objektu znamená v havajštině „průzkumníka“ nebo „posla“, který k nám byl vyslán z dávné minulosti.

Chování objektu ´Oumuamua v následujících měsících astronomy docela zmátlo. Například vykazoval malé, avšak trvalé zrychlování, které nemohlo být vysvětleno jednoduše gravitačním působením Slunce. Když pozorování započala, byla vypracována řada nových klasifikací a revizí současných teorií: těleso bylo klasifikováno jako kometa, následně jako asteroid a nakonec bylo zjištěno, že se jedná o mezihvězdného návštěvníka. Teorie jeho původu zahrnují cokoliv od úlomku planetárního tělesa až po mezihvězdnou kosmickou loď.

Těleso samo o sobě zahrnuje řadu záhad,“ říká Darryl Seligman, postgraduální student a hlavní autor článku, který byl přijat k publikování v časopise Astrophysical Journal Letters. Darryl Seligman, Gregory Laughlin (profesor astronomie na Yale University) a profesor Konstantin Batygin z Caltech tvrdí, že objekt ´Oumuamua je urychlován docela pozemsky: dochází u něj k uvolňování plynů z nitra v důsledku zahřívání Sluncem.

Takovéto „odplynování“ nastává pravidelně u komet, poznamenávají astronomové. Když se kometa přiblíží ke Slunci a je jeho teplem zahřívána, dochází k výtryskům uvolněných plynů. Kometární ohony jsou vytvářeny proudem prachových částic obsažených ve výtryscích, které odrážejí sluneční záření.

Umělecké ztvárnění objektu ´Oumuamua Autor: ESO/M. Kornmesser
Umělecké ztvárnění objektu ´Oumuamua
Autor: ESO/M. Kornmesser
Nicméně ´Oumuamua nevykázala žádný důkaz přítomnosti ohonu. A nejen to, ´Omuamua také nevykazuje žádný náznak rotace, která by byla způsobena výtryskem plynů.

V modelu, který jsme navrhli pro těleso ´Oumuamua, není odplynování tělesa eruptivní z jednoho konkrétního místa na povrchu,“ říká Gregory Laughlin. „Místo toho se výtrysky vyskytují na různých místech povrchu – migrují – putují za teplem a závisí na směru ke Slunci.“

To by mohlo znamenat, že místo rotace jako u typické komety vykazuje těleso ´Omuamua kývavý pohyb jako kyvadlo, dodává Gregory Laughlin.

V současné době těleso ´Omuamua překročilo při vzdalování od Slunce dráhu planety Saturn; bude trvat více než 10 000 roků, než zcela opustí Sluneční soustavu.

Avšak podle astronomů vyplývá z objevu „vetřelce“ ´Omuamua, že každá blízká hvězda v naší Galaxii může takovéto těleso odvrhnout v průběhu procesu vzniku planet. Pokud je to pravda, tak nová generace pozemních dalekohledů, jako je například připravovaný LSST (Large Synoptic Survey Telescope), který bude postaven v Chile, může astronomům pomoci zjistit mnohem více informací o podobných objektech a procesech jejich vzniku.

Když budou LSST a další podobné dalekohledy fungovat společně, bude každý rok zaregistrováno velké množství těchto mezihvězdných cestovatelů,“ dodává Darryl Seligman.

Výzkum podpořil Astrobiologický institut NASA.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com
[2] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Mezihvězdné těleso, Sluneční soustava, `Oumuamua


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »