Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nové modelování naznačuje, že Titan nemá podpovrchový oceán

Nové modelování naznačuje, že Titan nemá podpovrchový oceán

Složený snímek ukazuje infračervený pohled na Titan v nepravých barvách. Modrá barva na snímku představuje vlnové délky kolem 1,3 µm, zelená 2,0 µm a červená 5,0 µm. Pohled ve viditelných vlnových délkách by ukázal pouze zamlženou atmosféru Titanu.
Autor: NASA / JPL-Caltech / Space Science Institute

Data ze sondy Cassini původně vedla vědce k domněnce, že na Titanu existuje velký podzemní oceán složený z kapalné vody. Když však tým pod vedením Baptiste Journaux z Washingtonské univerzity vytvořil model měsíce s oceánem, výsledky nesouhlasily s fyzikálními vlastnostmi podle dat ze sondy. Místo oceánu, jaký známe na Zemi, se pravděpodobně jedná o něco podobnějšího arktickému mořskému ledu.

Titan je jediný svět kromě Země, o kterém je známo, že má na svém povrchu kapalinu. Teploty se zde pohybují kolem minus 183 stupňů Celsia a místo vody jsou zde jezera tvořena kapalným metanem, který zde také padá jako déšť.

Při oběhu kolem Saturnu vědci pozorovali, jak se Titan, pohybující se po eliptické dráze, natahuje a smršťuje v závislosti na jeho vzdálenosti od Saturnu. V roce 2008 navrhli, že Titan musí mít pod povrchem obrovský oceán, aby byly možné takové významné deformace.

Stupeň deformace závisí především na vnitřní struktuře Titanu a hluboký oceán by umožnil kůře více se prohýbat pod gravitačním působením Saturnu, než kdyby by byl Titan zcela zamrzlý.

„Deformace, kterou jsme zjistili během počáteční analýzy dat z mise Cassini, mohla být kompatibilní s globálním oceánem, ale nyní víme, že to není celý příběh,“ vysvětluje Baptiste Journaux. V nové studii pak ukazuje, že se musí vzít v úvahu ještě jeden prvek: načasování.

Dosavadní představa o struktuře Titanu Autor: A. D. Fortes/UCL/STFC (upraveno), volné dílo
Dosavadní představa o struktuře Titanu
Autor: A. D. Fortes/UCL/STFC (upraveno), volné dílo
Změna tvaru Titanu zaostává asi o 15 hodin za maximem gravitačního působení Saturnu. Měřením zpoždění vědci zjistili, kolik energie je potřeba k změně tvaru Titanu, což jim umožnilo vyvodit závěry o viskozitě jeho vnitřku. Množství energie ztracené nebo rozptýlené v Titanu bylo mnohem větší, než vědci očekávali v případě globálního oceánu.

„Nikdo nečekal tak silné rozptýlení energie uvnitř Titanu,“ řekl dr. Flavio Petricca, výzkumník v Jet Propulsion Laboratory NASA a spoluautor článku. „To byl jasný důkaz, že vnitřek Titanu se liší od toho, co bylo odvozeno z předchozích analýz.“

Model, který vědci nyní navrhují, obsahuje více rozbředlého sněhu a podstatně méně kapalné vody. Rozbředlý sníh je dostatečně hustý, aby vysvětlil zpoždění, ale stále obsahuje vodu, což umožňuje Titanu se při tahu deformovat.

„Musíme si uvědomit, že vodní vrstva na Titanu je tak hustá a tlak tak obrovský, že se tím mění fyzikální vlastnosti vody,“ řekl dr. Journaux. „Voda a led se chovají jinak než mořská voda zde na Zemi.“

Studie byla publikována v časopise Nature.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] www.sci.news



O autorovi

Pavel Hrdlička

Pavel Hrdlička

Vystudoval chemii na pražské VŠCHT, ale už během studia zjistil, že ho víc baví počítače než atomy. Před 30 lety se proto začal věnovat aplikačnímu softwaru. Začátkem 21. století působil jako redaktor, pak se vrátil k softwarové podpoře pro německý T-Systems a nakonec modeloval znečištění ovzduší v Českém hydrometeorologickém ústavu. Přispívá také do Wikipedie, kde se snaží přidávat fotky, vylepšovat články o biatlonu, hlodavcích a… o astronomii.

Štítky: Podpovrchový oceán, Měsíc Titan


22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »