Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nové objevy podporují možnost existence života na Enceladu

Nové objevy podporují možnost existence života na Enceladu

Průřez měsícem Enceladus ukazuje přehled procesů modelovaných pracovníky SwRI pro Saturnův měsíc Enceladus
Autor: SwRI

Na základě dat ze sondy NASA s názvem Cassini vědci ze Southwest Research Institute (SwRI) modelovali chemické procesy v podpovrchovém oceánu Saturnova měsíce Enceladus. Ze studie vyplývá možnost, že rozmanitá metabolická nabídka může podporovat potenciální různorodost mikrobiálního společenství v oceánu kapalné vody pod ledovou kůrou tohoto satelitu.

Připojená ilustrace v úvodu článku představuje průřez měsícem Enceladus a ukazuje souhrn procesů, které vědci z SwRI modelovali na tomto Saturnově měsíci. Oxidanty se vytvářejí v povrchovém ledu, když jsou molekuly vody rozbíjeny zářením a mohou se spojovat s redukčním činidlem produkovaným hydrotermální aktivitou a dalšími reakcemi mezi vodou a horninou vytvářející energetický zdroj pro potenciální život v oceánu.

Dříve než sonda Cassini zanikla v atmosféře Saturnu v září 2017, studovala vzorky z výtrysků ledových zrníček a vodní páry unikající z prasklin v povrchovém ledu měsíce Enceladus. Vědci také objevili molekulární vodík jako potenciální zdroj potravy pro mikroorganismy. Nový článek byl publikován v časopise Icarus zkoumající další potenciální zdroje energie.

Detekce molekul vodíku (H2) ve výtryscích naznačuje, že zde existuje volná energie dostupná v oceánu na Enceladu,“ říká hlavní autorka článku Christine Ray, která pracuje na částečný úvazek na SwRI a usiluje o doktorát z fyziky na University of Texas at San Antonio. „Na Zemi aerobní, či kyslík dýchající tvorové, spotřebovávají energii v organické hmotě jako je glukóza a kyslík k vytvoření oxidu uhličitého a vody. Anaerobní mikroorganismy mohou metabolizovat vodík k vytvoření metanu.

Tyto procesy jsou rozhodující pro mnoho základních funkcí života včetně fotosyntézy a dýchání. Například vodík je zdrojem chemické energie podporující anaerobní mikroby, kteří žijí v pozemských oceánech v blízkosti hydrotermálních průduchů. Na dně pozemských oceánů vypouštějí hydrotermální průduchy horkou vodu bohatou na energii a minerály, která poskytuje unikátní ekosystémy hemžící se neobvyklými ale velmi prospívajícími tvory. Předešlé výzkumy nalezly přibývající důkazy hydrotermálních sopouchů a chemické nerovnováhy na Enceladu, která naznačuje obyvatelné podmínky v jeho podpovrchovém oceánu.

Přemýšleli jsme o tom, jestli i jiné typy metabolických pochodů mohou rovněž poskytovat zdroje energie uvnitř oceánu na Enceladu,“ říká Christine Ray. „Protože to by vyžadovalo odlišné soubory oxidantů, jaké jsme doposud nedetekovali ve výtryscích na Enceladu; provedli jsme chemické modelování za účelem určení, zda podmínky v oceánu a kamenném jádru mohou podporovat tyto chemické procesy.“

Autoři se například podívali na to, jak ionizující záření z vesmíru může vytvářet oxidanty O2 a H2O2 a jak abiotická chemie v oceánu a kamenném jádru může přispívat k chemické nerovnováze, která může podporovat metabolické procesy. Tým vědců zvažoval, zdali tyto oxidanty by mohly být akumulovány v průběhu času, když redukční činidla nejsou přítomna ve značném množství. Zvažovali rovněž, jak vodní redukční činidla nebo minerály mořského dna mohou přeměnit tyto oxidanty na sulfáty a oxidy železa.

Porovnávali jsme naše odhady volné energie v porovnání s ekosystémy na Zemi a určili jsme, že v souhrnu naše hodnoty pro aerobní a anaerobní metabolismus vyrovnávají nebo převyšují minimální požadavky,“ říká Christine Ray. „Tyto závěry naznačují, že produkce oxidantů a oxidační chemie by mohla přispívat k podporování možného života a metabolicky různorodého mikrobiálního společenství na Enceladu.“

Nyní, když jsme identifikovali potenciální potravinové zdroje pro mikroorganismy, další otázka zní, jaká je podstata složitých organismů, které se nacházejí v oceánu?“ říká Hunter Waite, spoluautor nového článku publikovaného online v časopisu Nature. „Tento nový článek je dalším krokem k pochopení, jak i malý měsíc může udržovat život způsobem, který zcela převyšuje naše očekávání.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Život na Enceladu, Saturnův měsíc Enceladus


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »