Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nové poznatky o slunečních skvrnách

Nové poznatky o slunečních skvrnách

Sluneční skvrny AR 2565 a AR2567.
Autor: Giuseppe Petricca

Aktivní oblast je označení oblasti na Slunci, v níž se vlivem silných lokálních magnetických polí projevuje výrazná sluneční činnost. Zpočátku zde vznikají flokulová pole, ve kterých se později objevují sluneční skvrny, krátce trvající protuberance, sluneční erupce, eruptivní protuberance, koronální kondenzace a další projevy sluneční činnosti.

Aktivní oblasti na Slunci se skládají ze slunečních skvrn, kolem těchto skvrn se pak nachází přilehlé oblasti s nižší intenzitou magnetického pole.

Tyto regiony jsou zdrojem sluneční aktivity, která ovládá kosmické počasí a způsobuje krásné jevy, mezi které patří například polární záře. V některých případech ale mohou poškodit satelity či energetické sítě. Aktivní oblasti na Slunci jsou výsledkem vysoké hustoty magnetického toku (svazku magnetických siločar) stoupajících z hlubin Slunce a pronikajících na povrch.

Tým složený z vědců z institutu Maxe Plancka pro sluneční výzkum (MPS), Univerzity Göttingen, NorthWest Research Associates a High Altitude Observatory of the National Center for Atmospheric Research (NCAR) ve státě Colorado nyní ukázal, že tato koncentrace magnetického toku se pohybuje vzhůru nitrem Slunce rychlostí menší než 150 m/s. To je mnohem pomaleji než se dosud předpokládalo podle současného platného modelu. Pro svou studii, která byla publikována v časopise Science Advances, porovnali vědci satelitní pozorování s počítačovou simulací.

Jasnou známkou koncentrace magnetického toku pronikajícího na povrch Slunce jsou oblasti s magnetickým polem opačné polarity, které jsou jasně viditelné na magnetických mapách poskytnutých HMI – Helioseismic and Magnetic Imager, tedy přístrojem umístěným na SDO – Solar Dynamics Observatory. Vědci použili tyto obrazy k identifikaci aktivních oblastí a určení okamžiku jejich vzniku.

Od vypuštění v roce 2010 poskytla sonda SDO téměř nepřetržitý proud dat. „Pro náš výzkum jsme potřebovali statisticky významný počet pozorování,“ vysvětluje hlavní autor studie Aaron Birch z MPS. „HMI je ideální pro náš účel, protože poskytuje obraz celého slunečního disku s vysokým rozlišením a to v podstatě nepřetržitě,“ dodává. Vzhledem k tomu, že v roce 2010 bylo tzv. sluneční minimum, během kterého se aktivní oblasti vyskytují méně častěji než je obvyklé, musel tým sbírat pozorování několik let.

Ale HMI neposkytuje pouze mapy magnetických polí, ale také obrázky slunečního povrchu ve viditelné části spektra. Tyto údaje jsou nezbytné pro měření horizontálního proudu kolem identifikovaných aktivních oblastí.

Tým měřil proudy plazmatu spojené se vznikajícími aktivními oblastmi pomocí dvou metod: sledovali změnu vzorů v malém rozsahu jasností a měřili šíření tlakových vln.

Simulace vzestupu koncentrace magnetického toku Autor: Matthias Rempel.
Simulace vzestupu koncentrace magnetického toku
Autor: Matthias Rempel.

Ve stejnou dobu prováděl spoluautor Matthias Rempel z observatoře High Altitude Observatory v Boulderu počítačové simulace na superpočítači NASA, které měly za cíl modelování zvýšené koncentrace magnetického toku stoupajícího nitrem Slunce a jeho interakci s magnetickým prouděním (konvekcí), což jsou turbulentní pohyby plazmatu pod povrchem Slunce. Tento typ simulace je výpočetně náročný a teprve nedávno se stal proveditelným díky vývoji výpočetní techniky.

Simulace ukázaly, že síla toku se zvyšuje s rychlostí koncentrace magnetického toku: materiál je tlačen do stran soustředěním magnetického toku pohybujícího se vzhůru.

Porovnáním počítačových simulací s pozorováním tým dokázal, že magnetický tok nemůže být rychlejší než lokální podpovrchová rychlost, což je asi 150 m/s v hloubce 20 000 km pod povrchem Slunce.

To je v protikladu k současnému nejlepšímu modelu vysvětlujícímu vznik aktivních oblastí, kde je předpovězena rychlost asi 500 m/s ve stejné hloubce. „Tento výsledek ukazuje, že převládající teoretické představy musí být upraveny tak, aby zahrnovaly vliv proudění (konvekce) ve slunečním nitru,“ uzavírá Birch. 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Phys.org
[2] Solar Dynamic Observatory - SDO
[3] Slunce aktuálně na Astro.cz

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

Sylvie Gorková

Sylvie Gorková

O astronomii se zajímá od svých 15 let. Pochází z Kroměříže. Zde se také na místní hvězdárně zapojila do aktivního pozorování meteorů. Je členkou Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH).V současné době pracuje jako odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí. Od roku 2012 publikuje články na stránkách SMPH, od roku 2014 pak také na astro.cz a na stránkách hvězdárny Valašské Meziříčí.

Štítky: Aktivita Slunce, Sluneční skvrna


22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »