Nové snímky Pluta jako předehra k tomu nejlepšímu

Aktualizace 12. 9.: nové pohledy na celé Pluto, atmosféru bez kompresních artefaktů a měsíček Nix.

V galerii neupravených snímků ze sondy New Horizons se nyní nachází dvě mozaiky snímků ze vzdálenosti 400 a 200 tisíc km. Druhá jmenovaná má rozlišení asi 850 metrů na obrazový bod. Černobílá data z kamery LORRI obarvil Daniel Macháček barevnými daty uveřejněnými dříve z kamery MVIC. Obrázek je v úvodu článku. Doporučujeme jej přes pravé tlačítko myši zobrazit  v plné velikosti v novém panelu prohlížeče.

Dále NASA ve čtvrtek prezentovala dva pohledy na atmosféru Pluta, ovšem prezentovaný obrázek trpěl kompresí ve stinných částech, ačkoli v galerii surových dat žádná komprese vidět není. Kombinací surového obrázku vlevo a upraveného vpravo vznikl následující obrázek, na němž i v nezvýrazněném originálu můžeme pozorovat vrstvy v atmosféře Pluta.

Daniel Macháče obarvil také další, dosud nepublikovaný pohled na měsíček Nix. Nejde ještě o záběr z nejmenší vzdálenosti. Tyto snímky budou mít rozlišení 330 metrů na pixel, ale i zde už vidíme jeden výrazný kráter a také si lze povšimnout, že měsíc má vysokou odrazivost povrchu (je nápadně světlý).

Níže následují snímky z komentářem z pátku 11. 9. 2015.

Pravděpodobně jeden z nejpůsobivějších záběrů vůbec kdy publikovaných máme možnost vidět na níže uvedeném obrázku.

Je v něm zobrazena část povrchu, které dominuje světlá oblast přezdívaná Tombaugh Regio. Lidově je to ono známé „srdce“. Tentokrát ale jistě zaujme také množství kráterů ve spodní části snímku, navíc některé jsou zčásti zaplněny ledem. Levá dolní část snímku zobrazuje dosud v největším detailu rýhy táhnoucí se skrze pláně a vpravo dole zase poznáváme nám známé pohoří Norgay Montes, které bylo ukázáno jako vůbec první detailní snímek Pluta. Nahoře vidíme, jak polygonálně tvarovaná ledová pláň, přezdívaná Sputnik Planum, přechází do hrubě tvarovaných částí povrchu v jejím okolí. Tytéž útvary zobrazuje také mozaika uveřejněná níže. Rozlišení detailů na povrchu je 800 metrů na obrazový bod a snímek vznikl ze vzdálenosti 80 000 km.

Na dalším obrázku vidíme měsíc Charon. Tento snímek je nám už důvěrně známý, ovšem tentokrát není „poškozen“ kompresí. Vznikl ze vzdálenosti 470 000 km. Vidíme velkou rozdílnost povrchu měsíce Pluta, na kterém se střídají tektonické trhliny s relativně hladkým terénem, obklopeným níže položenými oblastmi vpravo. Dále tu je krátery hodně pokrytý povrch uprostřed a vlevo. Zajímavá je i různorodá odrazivost různých částí měsíce. Nechybí tmavé i světlé paprsky kolem kráterů a pozoruhodná tmavá polární oblast nahoře. Nejmenší detaily na snímku mají 4,6 km. 

Na závěr si můžeme prohlédnout svítání na Plutu. Vypadá to, že kamera New Horizons má ideální dynamický rozsah a že se můžeme těšit i na snímky s velmi slabým osvětlením, Takto byly například snímány při odletu některé části Pluta, které byly osvětleny světlem odraženým od Charona. Třeba se podaří pozorovat větší detaily, než ještě před příletem, kdy byly tyto oblasti nasvětleny Sluncem. Každopádně samotný fakt, že na Plutu vidíme krajinu za svítání ukazuje, že jeho řídká atmosféra dokáže do zastíněných oblastí dostat nějaké světelné paprsky.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA/New Horizons/poslední vědecké snímky
[2] Při další cestě do Kuiperova pásu ušetří New Horizons palivo
[3] Fotky Pluta pro Vás, pane Vítku!
[4] Aktuálně: Sonda New Horizons uspěla u Pluta