Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nové výzkumy mění pohled astronomů na mladý Mars

Nové výzkumy mění pohled astronomů na mladý Mars

Rovnováha tepelné energie a teplota na Marsu. a) povrch bez ledu; b) 20 % povrchu pokryto ledem; c) 40 % povrchu pokryto ledem
Autor: Ramirez and Craddock (2018), Nature Geoscience

Klima mladé planety Mars je předmětem rozsáhlých diskusí astronomů. Zatímco dříve se předpokládalo, že na Marsu panovalo teplé a mokré klima podobně jako na Zemi, někteří astronomové se domnívali, že v raném období planety Mars existovalo do značné míry dlouhé zalednění. Z poslední studie, kterou vypracovali Ramses Ramirez z Earth-Life Science Institute (Tokyo Institute of Technology, Japonsko) a Robert Craddock z National Air and Space Museum's Center for Earth and Planetary Studies (Smithsonian Institution, USA), vyplývá, že povrchu mladého Marsu nedominoval led, ale planeta mohla být místo toho mírně teplá a mít sklon k častým dešťům. Pouze malá část povrchu mohla být pokryta vodním ledem.

Zatímco se vedou drobné diskuse o tom, zda se na Marsu dříve vyskytovala voda, úvahy týkající se toho, jak vypadalo klima na Marsu zhruba před 4 miliardami roků, trvají již několik desetiletí. Mars má překvapivě rozmanitý terén tvořený sítí údolí, vyschlých jezer a pravděpodobných břehů dávného oceánu. Všechny tyto pradávné říční útvary poskytují vodítko k závěru, že mladý Mars měl teplé a mokré klima, podobně jako Země.

Nicméně tato představa vzbudila určité pochybnosti. Zaprvé, množství energie vstupující do atmosféry v té době bylo posouzeno jako příliš nízké k podpoře teplého a vlhkého klimatu. Zadruhé, nedávné výzkumy klimatu svědčí o tom, že pradávné říční útvary na Marsu mohou být přisuzovány ledovému klimatu, kdy hodně rozšířený led podporoval ochlazování planety v důsledku odrazu slunečního záření. Občasná teplá období by aktivovala velká tání ledu a vznik řek jako jejich důsledek. Nicméně Ramses Ramirez a Robert Craddock se domnívají, že mladý Mars byl pravděpodobně teplý a mokrý, a ne příliš pokrytý ledem. Po pečlivé geologické a klimatologické analýze odhalili jen drobné důkazy rozšířeného zalednění.

Geomorfologické důkazy přítomnosti vody na mladém Marsu v porovnání se Zemí. a) Colorado River Canyon – Země; b) Nanedi Vallis – Mars; c) Grand Canyon – Země; d) říční systém – Mars Autor: Ramirez and Craddock (2018), Nature Geoscience
Geomorfologické důkazy přítomnosti vody na mladém Marsu v porovnání se Zemí. a) Colorado River Canyon – Země; b) Nanedi Vallis – Mars; c) Grand Canyon – Země; d) říční systém – Mars
Autor: Ramirez and Craddock (2018), Nature Geoscience
Jejich nedávno publikovaná studie v časopise Nature Geoscience prokázala, že vulkanická aktivita na relativně málo zaledněné planetě může vysvětlit fluviální útvary na povrchu Marsu. Vulkanické erupce uvolňující oxid uhličitý, vodík a metan mohou přispívat ke skleníkovému efektu, což střídavě může podporovat oteplování, vznik srážek (včetně deště) a vodních toků, které vyhloubily údolí a říční koryta. Nicméně toto klima nemohlo být tak teplé a vlhké jako na Zemi. Odhadované množství srážek bylo kolem 100 mm za rok (nebo méně), což se podobá pozemským polosuchým oblastem. Toto sušší klima napovídá, že malé množství depozitů ledu zde rovněž mohlo existovat, byť se mohlo jednat o tenké vrstvy náchylné k tání a přispívající k tvorbě fluviálních útvarů.

V budoucnu budou astronomové používat mnohem složitější počítačové modely k analýze a studiu svého modelu teplého a polosuchého klimatu na Marsu. Rovněž se zaměří na zjišťování, jaké klima panovalo před vytvářením fluviálních útvarů působením tekuté vody. To se týká zkoumání nejranější etapy vývoje Marsu, která je zatím tajemným obdobím, protože o něm zatím víme jen velmi málo.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Klima na Marsu, Planeta Mars


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »