Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nové výzkumy mění pohled astronomů na mladý Mars

Nové výzkumy mění pohled astronomů na mladý Mars

Rovnováha tepelné energie a teplota na Marsu. a) povrch bez ledu; b) 20 % povrchu pokryto ledem; c) 40 % povrchu pokryto ledem
Autor: Ramirez and Craddock (2018), Nature Geoscience

Klima mladé planety Mars je předmětem rozsáhlých diskusí astronomů. Zatímco dříve se předpokládalo, že na Marsu panovalo teplé a mokré klima podobně jako na Zemi, někteří astronomové se domnívali, že v raném období planety Mars existovalo do značné míry dlouhé zalednění. Z poslední studie, kterou vypracovali Ramses Ramirez z Earth-Life Science Institute (Tokyo Institute of Technology, Japonsko) a Robert Craddock z National Air and Space Museum's Center for Earth and Planetary Studies (Smithsonian Institution, USA), vyplývá, že povrchu mladého Marsu nedominoval led, ale planeta mohla být místo toho mírně teplá a mít sklon k častým dešťům. Pouze malá část povrchu mohla být pokryta vodním ledem.

Zatímco se vedou drobné diskuse o tom, zda se na Marsu dříve vyskytovala voda, úvahy týkající se toho, jak vypadalo klima na Marsu zhruba před 4 miliardami roků, trvají již několik desetiletí. Mars má překvapivě rozmanitý terén tvořený sítí údolí, vyschlých jezer a pravděpodobných břehů dávného oceánu. Všechny tyto pradávné říční útvary poskytují vodítko k závěru, že mladý Mars měl teplé a mokré klima, podobně jako Země.

Nicméně tato představa vzbudila určité pochybnosti. Zaprvé, množství energie vstupující do atmosféry v té době bylo posouzeno jako příliš nízké k podpoře teplého a vlhkého klimatu. Zadruhé, nedávné výzkumy klimatu svědčí o tom, že pradávné říční útvary na Marsu mohou být přisuzovány ledovému klimatu, kdy hodně rozšířený led podporoval ochlazování planety v důsledku odrazu slunečního záření. Občasná teplá období by aktivovala velká tání ledu a vznik řek jako jejich důsledek. Nicméně Ramses Ramirez a Robert Craddock se domnívají, že mladý Mars byl pravděpodobně teplý a mokrý, a ne příliš pokrytý ledem. Po pečlivé geologické a klimatologické analýze odhalili jen drobné důkazy rozšířeného zalednění.

Geomorfologické důkazy přítomnosti vody na mladém Marsu v porovnání se Zemí. a) Colorado River Canyon – Země; b) Nanedi Vallis – Mars; c) Grand Canyon – Země; d) říční systém – Mars Autor: Ramirez and Craddock (2018), Nature Geoscience
Geomorfologické důkazy přítomnosti vody na mladém Marsu v porovnání se Zemí. a) Colorado River Canyon – Země; b) Nanedi Vallis – Mars; c) Grand Canyon – Země; d) říční systém – Mars
Autor: Ramirez and Craddock (2018), Nature Geoscience
Jejich nedávno publikovaná studie v časopise Nature Geoscience prokázala, že vulkanická aktivita na relativně málo zaledněné planetě může vysvětlit fluviální útvary na povrchu Marsu. Vulkanické erupce uvolňující oxid uhličitý, vodík a metan mohou přispívat ke skleníkovému efektu, což střídavě může podporovat oteplování, vznik srážek (včetně deště) a vodních toků, které vyhloubily údolí a říční koryta. Nicméně toto klima nemohlo být tak teplé a vlhké jako na Zemi. Odhadované množství srážek bylo kolem 100 mm za rok (nebo méně), což se podobá pozemským polosuchým oblastem. Toto sušší klima napovídá, že malé množství depozitů ledu zde rovněž mohlo existovat, byť se mohlo jednat o tenké vrstvy náchylné k tání a přispívající k tvorbě fluviálních útvarů.

V budoucnu budou astronomové používat mnohem složitější počítačové modely k analýze a studiu svého modelu teplého a polosuchého klimatu na Marsu. Rovněž se zaměří na zjišťování, jaké klima panovalo před vytvářením fluviálních útvarů působením tekuté vody. To se týká zkoumání nejranější etapy vývoje Marsu, která je zatím tajemným obdobím, protože o něm zatím víme jen velmi málo.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Klima na Marsu, Planeta Mars


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »