Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nový cíl pro sondu New Horizons je možná dvojplanetkou

Nový cíl pro sondu New Horizons je možná dvojplanetkou

Možný vzhled cílového tělesa 2014 MU69 – dvojplanetka
Autor: NASA/Johns Hopkins University APL/SwRI/Alex Parker

Vědci z projektu New Horizons přemýšlejí o odpovědi na otázku, jak se vypořádat s novými daty shromážděnými o vzdáleném objektu Kuiperova pásu 2014 MU69, kolem nějž prolétne sonda NASA 1. 1. 2019. Při tomto průletu bude zkoumán nejvzdálenější objekt v historii kosmického výzkumu, který se nachází ve vzdálenosti přibližně 1,6 miliardy kilometrů za Plutem.

Pradávné těleso Kuiperova pásu, které se nachází ve vzdálenosti více než 6,5 miliardy kilometrů od Země, procházelo 17. 7. 2017 před jednou vzdálenou hvězdou. Několik pozemních teleskopů rozmístěných pod vedením vědeckého týmu sondy New Horizons v odlehlých částech Patagonie (Argentina), bylo ve správnou dobu na správném místě a mohly sledovat krátký stín planetky – při úkazu známém jako zákryt – a byly schopny zachytit důležitá data, která pomohou lépe naplánovat průlet sondy a určit velikost, tvar, dráhu a prostředí v okolí tělesa 2014 MU69.

Na základě nových pozorování tohoto zákrytu dospěli členové týmu k závěru, že těleso 2014 MU69 možná nebude osamělým sférickým objektem, ale domnívají se, že může jít o „mimořádně protáhlé těleso“ nebo dokonce o binární systém dvou blízkých objektů. Neobvyklý tvar mají podle názoru vědců dvě tělesa, která se mohou vzájemně obíhat blízko sebe nebo se dokonce navzájem dotýkat – což je známo jako těsné nebo dotykové binární systémy – ale může se také jednat o samostatné těleso s velkým odtrženým úlomkem.

Velikost tělesa 2014 MU69 nebo jeho složek rovněž mohla být určena na základě pořízených dat. Vypadá to tak, že těleso není delší než 30 kilometrů a v případě, že se jedná o binární útvar, jeho jednotlivé části mají průměry 15 až 20 kilometrů.

Možný vzhled cílového tělesa 2014 MU69 – jedno těleso Autor: NASA/Johns Hopkins University APL/SwRI/Alex Parker
Možný vzhled cílového tělesa 2014 MU69 – jedno těleso
Autor: NASA/Johns Hopkins University APL/SwRI/Alex Parker
Tento nový objev je prostě úžasný. Tvar tělesa 2014 MU69 je skutečně provokativní a může znamenat další prvenství pro sondu New Horizons týkající se výzkumu binárního tělesa v oblasti Kuiperova pásu,“ říká Alan Stern, hlavní vědecký pracovník mise ze Southwest Research Institute (SwRI) v Boulderu, Colorado. „Nemohu být šťastnější po vyhodnocení dat z pozorovaného zákrytu, které slibují doslova vědeckou žeň při průletu sondy kolem tělesa 2014 MU69.“

Zákryt pozorovaný 17. července 2017, který poskytnul tato zajímavá data, byl již třetím ambiciózním sledováním zákrytu hvězdy novým cílovým tělesem pro sondu New Horizons. Vědecký tým použil data z Hubbleova kosmického teleskopu HST a z družice Gaia provozované Evropskou kosmickou agenturou ESA k poskytnutí údajů k výpočtům a k velmi přenému určení místa, kam na zemský povrch dopadne stín tělesa 2014 MU69. „Obě tyto kosmické observatoře poskytly zásadní informace k úspěšnému průběhu celé pozorovací kampaně,“ dodává Alan Stern.

Marc Buie, spolupracující vědecký pracovník projektu New Horizons z SwRI, který byl vedoucím pozorovací kampaně, k tomu dodává: „Tyto strhující a téměř nepochopitelné výsledky jsou klíčové pro naplánování dalšího průběhu mise, ale také dodávají tajemství okolnímu prostředí cílového tělesa před přiblížením sondy New Horizons k tělesu 2014 MU69 v době, kdy do cíle zbývá méně než 17 měsíců cesty.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] pluto.jhuapl.edu
[2] universetoday.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: 2014 MU69, New horizons


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »