Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nový model nitra planety Saturn – tlustá vrstva héliového deště může ovlivňovat magnetické pole planety

Nový model nitra planety Saturn – tlustá vrstva héliového deště může ovlivňovat magnetické pole planety

Siločáry magnetického pole planety Saturn pozorované na povrchu
Autor: Ankit Barik/Johns Hopkins University

Výzkumníci modelovali podmínky nezbytné pro unikátní magnetické pole Saturnu. Nové simulace uskutečněné na Johns Hopkins University poskytují netušený pohled do nitra planety Saturn, z kterých vyplývá, že tlustá vrstva héliového deště by mohla ovlivňovat magnetické pole planety.

Modely publikované nedávno v časopise AGU Advances rovněž naznačují, že nitro planety Saturn může charakterizovat oblast s vysokou teplotou v rovníkovém regionu, oblast s nízkou teplotou ve vysokých šířkách a nahoře s vrstvou héliového deště. Je velmi obtížné studovat vnitřní struktury velkých plynných planet a toto úsilí vložit do zmapování neviditelných regionů Saturnu.

Na základě studia, jak se Saturn zformoval a jak se během času vyvíjel, se můžeme dozvědět mnoho informací o vzniku dalších planet podobných Saturnu ve Sluneční soustavě, ale i za jejími hranicemi,“ říká spoluautorka studie Sabine Stanleyová, planetoložka na Johns Hopkins University.

Vzhledem k magnetickému poli se Saturn odlišuje od planet naší Sluneční soustavy, protože jeho magnetické pole se zdá být téměř dokonale symetrické kolem rotační osy planety. Detailní měření magnetického pole shromážděná sondou NASA s názvem Cassini, která obíhala dlouhou dobu kolem Saturnu, poskytla příležitost lépe porozumět hlubokému nitru planety, kde je magnetické pole generováno, říká hlavní autor článku Chi Yan pracující na Johns Hopkins University.

Nitro Saturnu se stabilní rozvrstvenou héliovou nerozpustnou vrstvou (Helium Insoluble Layer – HIL) Autor: Yi Zheng (HEMI/MICA Extreme Arts Program)
Nitro Saturnu se stabilní rozvrstvenou héliovou nerozpustnou vrstvou (Helium Insoluble Layer – HIL)
Autor: Yi Zheng (HEMI/MICA Extreme Arts Program)
Vložením dat shromážděných sondou Cassini do výkonných počítačových simulací použitých ke studiu počasí a klimatu prozkoumali Chi Yan a Sabine Stanleyová, jaké ingredience jsou nezbytné k vytvoření dynama – mechanismu elektromagnetické konverze – které by mohlo vysvětlit magnetické pole Saturnu.

Jedna věc, kterou jsme objevili, bylo, jak citlivý byl model na specifické podmínky, jako je například teplota,“ říká Sabine Stanleyová, která je také profesorkou na Johns Hopkins in the Department of Earth & Planetary Sciences and the Space Exploration Sector of the Applied Physics Lab. „A to znamená, že máme vskutku zajímavou sondu do hlubokého nitra planety Saturn, až do hloubky 20 000 kilometrů. V podstatě se jedná o jakýsi druh rentgenového pohledu.“

Překvapivě simulace, které uskutečnili Chi Yan a Sabine Stanleyová, naznačují, že nepatrná hodnota asymetrie osy by mohla ve skutečnosti existovat blízko Saturnova severního a jižního pólu. „Přestože pozorování máme ze Saturnova pohledu perfektně symetrická, v našich počítačových simulacích můžeme zcela podrobně zkoumat jeho magnetické pole,“ dodává Sabine Stanleyová.

Přímá pozorování na pólech by byla nezbytná k potvrzení této skutečnosti, avšak zjištění by mohlo mít význam také pro pochopení dalších problémů, které doslova trápí astronomy již celá desetiletí: například jak měřit rychlost rotace Saturnu, nebo, řečeno jinými slovy, délku dne na planetě.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Héliový déšť, Magnetické pole, Planeta Saturn


13. vesmírný týden 2026

13. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 23. 3. do 29. 3. 2026. Měsíc bude v první čtvrti, projde kolem Jupiteru a na konci týdně zakryje hvězdu Regulus. Večer je už dobře vidět Venuše, Jupiter a Uran. Ráno je extrémně nízko Merkur. Aktivita Slunce byla lehce zvýšená, ale polární záři zatím zakryly mraky. Večer sledujeme zajímavou kometu MAPS, ráno rychle zjasňující R3 PanSTARRS. NASA nechala vyvézt raketu SLS a proběhnou přípravy na pokus o start mise Artemis II 1. dubna. Testuje se nová verze nosiče Super Heavy. K ISS vyrazil nákladní Progress MS-33 z opravené rampy na Bajkonuru. V noci na neděli se posouvá čas o hodinu napřed na letní (SELČ). Před dvaceti lety se začala psát historie nejúspěšnější kosmické firmy SpaceX.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Bodeho galaxie

Messier 81 (M81, Bodeho galaxia) je výrazná špirálová galaxia v súhvezdí Veľká medvedica, vzdialená približne 12 miliónov svetelných rokov. Patrí medzi najväčšie galaxie skupiny M81 a je obľúbeným cieľom profesionálnych aj amatérskych astronómov. V jej jadre sa nachádza aktívna oblasť so supermasívnou čiernou dierou. M81 objavil Johann Elert Bode v roku 1774, neskôr ju do svojho katalógu zaradil aj Charles Messier. Galaxia je dobre pozorovateľná menšími ďalekohľadmi a najvhodnejšie obdobie na jej pozorovanie pripadá na jar. Jej špirálne ramená obsahujú medzihviezdny prach a oblasti tvorby nových hviezd. M81 gravitačne ovplyvňuje susedné galaxie M82 a NGC 3077, pričom ich vzájomné interakcie deformovali rozloženie plynu v celej skupine. Messier 82 (M82, Cigarová galaxia) je nepravidelná až silne narušená galaxia v tom istom súhvezdí, taktiež vzdialená asi 12 miliónov svetelných rokov. Je známa mimoriadne intenzívnou tvorbou hviezd, preto patrí medzi typické hviezdotvorné galaxie. Jej vysoká aktivita je dôsledkom gravitačného pôsobenia susednej galaxie M81, ktoré v minulosti vyvolalo mohutné hviezdotvorné epizódy. M82 je približne päťkrát žiarivejšia než naša Galaxia a jej centrálna oblasť svieti mimoriadne intenzívne. Objavená bola rovnako v roku 1774 Johannom Elertom Bodem. Neskôr sa ukázalo, že napriek svojmu pretiahnutému vzhľadu obsahuje aj špirálnu štruktúru, ktorú bolo možné odhaliť najmä v infračervenom žiarení. M82 je jednou z najzaujímavejších galaxií severnej oblohy a spolu s M81 tvorí veľmi známy a fotogenický pár. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 186x180sec. R, 164x180sec. G, 177x180sec. B, 508x120sec. L, 140x600sec Halpha, 140x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 2.1. až 16.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »