Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nový model nitra planety Saturn – tlustá vrstva héliového deště může ovlivňovat magnetické pole planety

Nový model nitra planety Saturn – tlustá vrstva héliového deště může ovlivňovat magnetické pole planety

Siločáry magnetického pole planety Saturn pozorované na povrchu
Autor: Ankit Barik/Johns Hopkins University

Výzkumníci modelovali podmínky nezbytné pro unikátní magnetické pole Saturnu. Nové simulace uskutečněné na Johns Hopkins University poskytují netušený pohled do nitra planety Saturn, z kterých vyplývá, že tlustá vrstva héliového deště by mohla ovlivňovat magnetické pole planety.

Modely publikované nedávno v časopise AGU Advances rovněž naznačují, že nitro planety Saturn může charakterizovat oblast s vysokou teplotou v rovníkovém regionu, oblast s nízkou teplotou ve vysokých šířkách a nahoře s vrstvou héliového deště. Je velmi obtížné studovat vnitřní struktury velkých plynných planet a toto úsilí vložit do zmapování neviditelných regionů Saturnu.

Na základě studia, jak se Saturn zformoval a jak se během času vyvíjel, se můžeme dozvědět mnoho informací o vzniku dalších planet podobných Saturnu ve Sluneční soustavě, ale i za jejími hranicemi,“ říká spoluautorka studie Sabine Stanleyová, planetoložka na Johns Hopkins University.

Vzhledem k magnetickému poli se Saturn odlišuje od planet naší Sluneční soustavy, protože jeho magnetické pole se zdá být téměř dokonale symetrické kolem rotační osy planety. Detailní měření magnetického pole shromážděná sondou NASA s názvem Cassini, která obíhala dlouhou dobu kolem Saturnu, poskytla příležitost lépe porozumět hlubokému nitru planety, kde je magnetické pole generováno, říká hlavní autor článku Chi Yan pracující na Johns Hopkins University.

Nitro Saturnu se stabilní rozvrstvenou héliovou nerozpustnou vrstvou (Helium Insoluble Layer – HIL) Autor: Yi Zheng (HEMI/MICA Extreme Arts Program)
Nitro Saturnu se stabilní rozvrstvenou héliovou nerozpustnou vrstvou (Helium Insoluble Layer – HIL)
Autor: Yi Zheng (HEMI/MICA Extreme Arts Program)
Vložením dat shromážděných sondou Cassini do výkonných počítačových simulací použitých ke studiu počasí a klimatu prozkoumali Chi Yan a Sabine Stanleyová, jaké ingredience jsou nezbytné k vytvoření dynama – mechanismu elektromagnetické konverze – které by mohlo vysvětlit magnetické pole Saturnu.

Jedna věc, kterou jsme objevili, bylo, jak citlivý byl model na specifické podmínky, jako je například teplota,“ říká Sabine Stanleyová, která je také profesorkou na Johns Hopkins in the Department of Earth & Planetary Sciences and the Space Exploration Sector of the Applied Physics Lab. „A to znamená, že máme vskutku zajímavou sondu do hlubokého nitra planety Saturn, až do hloubky 20 000 kilometrů. V podstatě se jedná o jakýsi druh rentgenového pohledu.“

Překvapivě simulace, které uskutečnili Chi Yan a Sabine Stanleyová, naznačují, že nepatrná hodnota asymetrie osy by mohla ve skutečnosti existovat blízko Saturnova severního a jižního pólu. „Přestože pozorování máme ze Saturnova pohledu perfektně symetrická, v našich počítačových simulacích můžeme zcela podrobně zkoumat jeho magnetické pole,“ dodává Sabine Stanleyová.

Přímá pozorování na pólech by byla nezbytná k potvrzení této skutečnosti, avšak zjištění by mohlo mít význam také pro pochopení dalších problémů, které doslova trápí astronomy již celá desetiletí: například jak měřit rychlost rotace Saturnu, nebo, řečeno jinými slovy, délku dne na planetě.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Héliový déšť, Magnetické pole, Planeta Saturn


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »