Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Objeven třetí Van Allenův radiační pás

Objeven třetí Van Allenův radiační pás

Van Allenovy radiační pásy Země Autor: NASA/Van Allen Probes/Goddard Space Flight Center
Van Allenovy radiační pásy Země
Autor: NASA/Van Allen Probes/Goddard Space Flight Center
Vědci NASA objevili ještě jeden – třetí, doposud nepozorovaný – radiační pás obklopující Zemi. Jeho původ zatím nebyl uspokojivě vysvětlen. Nový radiační pás byl objeven na základě dat z dvojice družic s názvem Van Allen Probe, které byly do kosmu vypuštěny v srpnu minulého roku. „Nevíme, zda se jedná o trvalý či krátkodobý jev. Příroda nás stále ještě překvapuje.“

Spolupracovníci NASA předpokládají, že tento objev může změnit naše současné vědecké představy o radiačních pásech Země, které byly objeveny v roce 1958 přístroji na palubách prvních amerických a sovětských družic. Jedná se o oblasti zemské magnetosféry, ve kterých se soustřeďují nabité částice o vysokých energiích, především protony a elektrony. Jejich detailní výzkum je důležitý pro uskutečnění pilotovaných letů do vzdálenějšího vesmíru, kdy existuje nebezpečí zvýšeného vlivu radiace na organismus člověka při průletu touto oblastí.

Vědci již dlouho vědí, že Zemi obklopují dva trvale existující pásy pojmenované Van Allenovy radiační pásy. Třetí nově objevený pás se nacházel uprostřed mezi dvěma již známými oblastmi. O objev se zasloužila dvojice vědeckých družic NASA pojmenovaných Van Allen, které byly na oběžnou dráhu vypuštěny v srpnu 2012. Objev nového pásu naznačuje, že tyto oblasti, které vědci studují již více než 50 let, jsou mnohem záhadnější, než jsme si doposud mysleli. Zjištění, co způsobilo vznik třetího prstence, může pomoci ochránit satelity před škodlivými dávkami kosmického slunečního záření.

Dvojice družic k výzkumu radiačních pásů Země Autor: JHU/APL
Dvojice družic k výzkumu radiačních pásů Země
Autor: JHU/APL
Nabité částice jsou působením zemského magnetického pole polapeny a uvězněny ve dvou odlišných oblastech, kde vytvářejí zmiňované Van Allenovy pásy. Vnitřní pás, který se rozkládá ve vzdálenosti 1600 až 12 900 km od zemského povrchu, je velmi stabilní. Avšak vnější radiační pás, který se rozkládá ve vzdálenosti 19 000 až 40 000 km od povrchu Země, může být velmi proměnlivý. V průběhu několika minut či hodin v něm uvězněné elektrony mohou být urychleny na rychlosti blízké hodnotě rychlosti světla.

Nikdo si není jistý tím, čím jsou způsobeny tyto „urychlující události“, i když se zdá, že mají něco společného se sluneční aktivitou, která ovlivňuje zemské magnetické pole.

„Je to jedna z klíčových otázek, na které hledají odpověď obě družice přímo na místě, uvnitř radiačních pásů,“ říká Daniel Baker, University of Colorado, Boulder. „Jak tyto kosmické urychlovače, fungující pouze několik tisíc kilometrů nad našimi hlavami, urychlují elektrony na tak mimořádně vysoké energie?“

Když družice Van Allen zahájily 1. 9. 2012 sběr dat, jedna z těchto záhadných událostí již byla v běhu. „Zahájili jsme pozorování právě uprostřed této události,“ říká Daniel Baker. „Co jsme očekávali, to jsme také viděli, když jsme získali první data: dva rozdílné a samostatné radiační pásy.“

To se k překvapení vědců změnilo o den později, kdy se vytvořil nový radiační pás mezi známým vnitřním a vnějším pásem. „Viděli jsme jeho vývoj doslova na vlastní oči,“ říká Daniel Baker. Nový prostřední pás byl relativně úzký a elektrony, které se v něm nacházely, měly energii v rozmezí 4 a 7,5 MeV (megaelektronvoltů), tedy přibližně stejnou, jakou mají nabité částice ve vnějším radiačním pásu v okamžiku jejich urychlení.

Van Allenovy radiační pásy Země Autor: NASA/LASP
Van Allenovy radiační pásy Země
Autor: NASA/LASP
Ačkoliv vnější prstenec není příliš stálý, nový prostřední prstenec stěží vydržel následující čtyři týdny. Pak přišla rázová vlna, pravděpodobně spojená se zvýšením sluneční aktivity, která 1. října 2012 „vymazala“ tento nový radiační pás.

Není zřejmé, z čeho a jak se prostřední radiační pás vytvořil, říká Daniel Baker. Elektrony mohly být vytrženy z vnějšího Van Allenova pásu a dopraveny blíže k Zemi, načež byly uvězněny uprostřed mezi vnějším a vnitřním pásem. Nebo mohla být zvýšena jejich energie v blízkosti Země, odkud byly vystřeleny do větší vzdálenosti.

Pochopení jevu, ke kterému zde došlo, by mohlo být důležité z důvodu ochrany umělých kosmických těles před poškozením kosmickým zářením, říká Yuri Y. Shprits (University of California, Los Angeles), který nebyl členem výzkumného týmu. Zabývá se však teoretickým vysvětlením, které, jak doufá, bude již brzy publikováno. „Ve skutečnosti představuje tento jev velmi důležitou otázku a velmi významnou záhadu,“ říká Yuri Shprits.

Žádný jiný další příklad přechodné existence radiačního pásu nebyl doposud zaznamenán, je příliš brzy, abychom mohli odpovědět na všechny otázky, říká Daniel Baker. „Zkoušíme si představit, jak to všechno funguje.“

Související článek: Nové družice k výzkumu radiačních pásů Země

Zdroj: www.newscientist.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: NASA, Van Allenovy pásy, Země


20. vesmírný týden 2025

20. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 5. do 18. 5. 2025. Měsíc bude v úplňku a bude ubývat k poslední čtvrti. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je nízká a zmizela už i velká skvrna. Přistávací pouzdro Veněry, které zůstalo na oběžné dráze jako Kosmos 482, vstoupilo zpět do atmosféry 10. 5. nad Indickým oceánem. Před 20 lety byly objeveny pomocí HST měsíčky Pluta nazvané Nix a Hydra. Před 100 lety se narodila americká astronomka Nancy Grace Roman, jejíž jméno nese připravovaný vesmírný teleskop, ale nad jeho osudem se nyní trochu vznáší otazník, i když je prakticky hotový, protože Trump navrhuje přísné škrty.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »