Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Odhaleno doposud neznámé cestování planety Jupiter

Odhaleno doposud neznámé cestování planety Jupiter

Planeta Jupiter na snímku z 12. 2. 2019 pořízeném sondou Juno
Autor: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS/Kevin M. Gill

Obří plynná planeta Jupiter se zformovala čtyřikrát dále od Slunce, než leží její současná oběžná dráha a migrovala do vnitřních oblastí Sluneční soustavy v rozmezí 700 000 roků. Astronomové objevili důkaz této neuvěřitelné cesty díky skupině asteroidů v blízkosti planety Jupiter. Je známo, že plynní obři obíhající kolem jiných hvězd se velmi často nacházejí velmi blízko svých mateřských sluncí. V souladu s přijímanými teoriemi se tyto plynné planety vytvořily ve větších vzdálenostech a následně migrovaly na dráhy v blízkosti hvězd.

Nyní astronomové z Lund University a dalších institucí použili zdokonalené počítačové simulace ke zjištění více informací o cestě Jupitera napříč naším planetárním systémem v době přibližně před 4,5 miliardy roků. V té době se Jupiter teprve čerstvě zformoval a byl jednou z planet Sluneční soustavy. Planety se postupně vytvářely z kosmického prachu, který kroužil kolem mladého Slunce v okolním disku tvořeném plynem a prachovými částicemi. Jupiter tehdy nebyl větší než naše Země. Výsledky ukázaly, že se planeta Jupiter zformovala ve vzdálenosti čtyřikrát větší, než činí její současná poloha vzhledem ke Slunci.

Toto je vůbec poprvé, kdy jsme získali důkazy, že se Jupiter zformoval velmi daleko od Slunce a následně migroval na svoji současnou dráhu. Našli jsme důkazy migrace ve skupině asteroidů označovaných jako Trojané, které obíhají blízko Jupitera,“ vysvětluje Simona Pirani, postgraduální studentka astronomie na Lund University a hlavní autorka studie.

Dvě skupiny Trojanů na dráze Jupitera před a za planetou ve směru oběhu Autor: NASA/JPL-Caltech
Dvě skupiny Trojanů na dráze Jupitera před a za planetou ve směru oběhu
Autor: NASA/JPL-Caltech
Tyto asteroidy představují dvě skupiny, z nichž každá obsahuje několik tisíc známých těles, která se zdržují ve stejné vzdálenosti od Slunce i Jupitera, avšak jedna skupina obíhá 60° před planetou Jupiter, druhá naopak krouží 60° trvale za ní. Přední skupina ve směru oběhu Jupitera obsahuje asi o 50 % více těles než následná skupina. Jedná se o asymetrii, která se stala klíčem k pochopení migrace obří planety Jupiter.

Asymetrie vždycky byla záhadou ve Sluneční soustavě,“ říká Anders Johansen, profesor astronomie na Lund University.

Ve skutečnosti vědecká komunita doposud nebyla schopná vysvětlit, proč dvě skupiny planetek neobsahují stejný počet těles. Avšak Simona Pirani a Anders Johansen společně s dalšími kolegy nyní identifikovali příčinu jejich přerozdělení při vzniku planety Jupiter, a také to, jak planeta postupně ovlivňovala planetky typu Trojanů.

Díky obsáhlým počítačovým simulacím astronomové vypočítali, že současná asymetrie by se mohla vyskytnout pouze tehdy, jestliže by se Jupiter zformoval čtyřikrát dále od Slunce, než je dnes, a postupně migroval na svoji současnou pozici. V průběhu této cesty směrem ke Slunci gravitace Jupitera mezitím přitáhla více Trojanů do přední polohy než do polohy za planetou.

Podle výpočtů pokračovala migrace planety Jupiter přibližně 700 000 roků, v období zhruba 2 až 3 milióny roků po tom, co toto nebeské těleso zahájilo svoji existenci daleko od Slunce. Následná cesta směrem do nitra Sluneční soustavy měla charakter spirály, na které Jupiter pokračoval v oběhu kolem Slunce, i když stále více po těsnějších trajektoriích. Příčina zpomalující se tehdejší migrace souvisí s gravitačním působením okolních plynů planetární soustavy.

Počítačové simulace ukázaly, že planetky označované jako Trojané byly zachyceny, když byl Jupiter mladou planetou bez plynné atmosféry, což znamená, že tyto asteroidy s největší pravděpodobností představují stavební bloky podobné těm, z kterých se vytvořilo jádro planety Jupiter. V roce 2021 bude vypuštěna sonda NASA s názvem Lucy na dráhu, která ji postupně přivede do blízkosti šesti planetek ze skupiny Trojanů, které podrobně prozkoumá.

Ze studia Trojanů se můžeme dozvědět mnoho o jádru planety Jupiter a jeho vzniku,“ říká Anders Johansen.

Autoři studie se rovněž domnívají, že obří plynná planeta Saturn a ledoví obři Uran a Neptun mohli v minulosti rovněž podobně migrovat.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sciencedaily.com
[2] sciencealert.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Vznik Jupitera, Trojané, Planeta Jupiter


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »