Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Odhaleno jezero slané vody pod polární čepičkou Marsu

Odhaleno jezero slané vody pod polární čepičkou Marsu

Umělecké ztvárnění radarových výzkumů sondou Mars Express; v oblasti Planum Australe je modrou barvou znázorněna oblast s výskytem podpovrchového jezera
Autor: USGS Astrogeology Science Center, Arizona State University, ESA, INAF

Nová data získaná pomocí radaru umístěného na palubě kosmické sondy Mars Express, kterou v roce 2003 vypustila k Marsu Evropská kosmická agentura ESA, ukazují na jezero slané kapalné vody ukryté pod vrstvami ledu a prachu v oblasti jižní polární čepičky rudé planety.

Důkazy pro vodnatou minulost planety Mars se rozkládající se napříč jejím povrchem v podobě sítě vyschlých říčních údolí a stop gigantických povodní jsou zřetelně zobrazeny na fotografiích pořízených z oběžné dráhy. Kosmické sondy na drahách kolem Marsu společně s přistávacími moduly (landery) a pojízdnými vědeckými laboratořemi (rovery) prozkoumávající marťanský povrch rovněž objevily minerály, které mohly vzniknout pouze za přítomnosti tekuté vody.

Avšak klima se významně měnilo během doby existence planety trvající zhruba 4,6 miliardy roků a v současné době již na povrchu Marsu nemůže kapalná voda existovat. Astronomové pátrají po její přítomnosti pod povrchem planety. Dřívější výsledky z patnáctileté činnosti sondy Mars Express již vedly ke zjištění, že vodní led je přítomen v oblasti polárních čepiček Marsu a rovněž se ukrývá ve vrstvách ledu promíchaných s prachem.

Přítomnost kapalné vody ve spodní části polárních čepiček se dlouho předpokládala; vždyť přece i z pozemských výzkumů je dobře známo, že bod tání ledu se snižuje v důsledku tlaku vrstvy ledovce. Kromě toho přítomnost solí na Marsu může ještě snížit bod tání ledu a udržovat vodu v kapalném stavu pod teplotou zamrzání.

Avšak až doposud byly první záznamy z radaru Mars Advanced Radar for Subsurface and Ionosphere Sounding (MARSIS) nepřesvědčivé.

Přetrvávající houževnatost vědců pracujících s tímto přístrojem k průzkumu podpovrchových vrstev rudé planety vedla k vývoji nové techniky, která umožnila získávat pokud možno data s tak vysokým rozlišením, aby bylo možné potvrdit jejich vzrušující objev.

Horninou pronikající radar využívá metodu vysílání rádiových pulsů směrem k povrchu a určování času, jak dlouho rádiovým vlnám trvá, než po odrazu doputují zpět na palubu sondy a jak jsou intenzivní. Vlastnosti materiálu, který se nachází mezi odrazovou vrstvou a povrchem ovlivňují vracející se signál, který tak může být použit k vytvoření podpovrchové topografie.

Záznam pozorování pomocí radaru MARSIS na palubě sondy Mars Express; v oblasti jižní polární čepičky byl pod povrchem Marsu objeven rezervoár slané kapalné vody Autor: NASA/JPL-Caltech/Arizona State University
Záznam pozorování pomocí radaru MARSIS na palubě sondy Mars Express; v oblasti jižní polární čepičky byl pod povrchem Marsu objeven rezervoár slané kapalné vody
Autor: NASA/JPL-Caltech/Arizona State University
Radarový průzkum ukázal, že oblast v okolí jižního pólu Marsu je tvořena mnoha vrstvami ledu a prachu o tloušťce přibližně 1,5 kilometru. V rámci této studie byla zkoumána oblast o průměru 200 kilometrů. Mimořádně jasné radarové odrazy na spodní straně rozvrstvených depozitů byly identifikovány uvnitř oblasti o průměru 20 km.

Na základě analýzy vlastností odraženého radarového signálu a vzhledem ke složení rozvrstveného depozitu a očekávanému teplotnímu profilu pod povrchem vědci interpretovali jasné oblasti jako rozhraní mezi ledem a stabilním zásobníkem kapalné vody, která může být obohacena solí uvolněnou ze sedimentů. Radar MARSIS je schopen detekovat taková naleziště vody, která vytvářejí vrstvy kapaliny o tloušťce alespoň několik desítek centimetrů.

Tato podpovrchová anomálie na planetě Mars vykazovala na radaru vlastnosti sedimentů bohatých na kapalnou vodu,“ říká Roberto Orosei, hlavní vědecký pracovník pro experimenty s radarem MARSIS a hlavní autor článku publikovaného v časopise Science. „Toto je pouze jedna malá studovaná oblast; je vzrušující předpoklad se domnívat, že zde může existovat více takovýchto podpovrchových nalezišť vody, která ještě mohou být objevena.“

Roky jsme se snažili spatřit náznaky zajímavých podpovrchových útvarů, avšak nemohli jsme reprodukovat závěry pozorování na jednotlivých obězích sondy, protože četnost vzorků a rozlišení našich dat bylo dříve příliš nízké,“ dodává Andrea Cicchetti, provozní ředitel radaru MARSIS a spoluautor nového článku.

Museli jsme přijít s novým operačním módem k překlenutí některých palubních programů a zajistit vyšší četnost průzkumů, a tudíž jsme tak zvýšili rozlišení snímků v našich datových souborech: nyní vidíme podrobnosti, které předtím prostě nebylo možné rozlišit.“

Objev poněkud připomíná pozemské jezero Vostok objevené zhruba 4 kilometry pod ledem Antarktidy. Jak známo, některé formy mikrobiálního života přežívají v subglaciálním prostředí na Zemi. Avšak mohou podpovrchové rezervoáry slané vody pod ledovými sedimenty na Marsu rovněž poskytovat vhodné obyvatelné prostředí v současné době nebo alespoň v minulosti? Zda někdy existoval na Marsu život, to zůstává zatím nezodpovězenou otázkou. Avšak další mise – například rusko-evropská sonda ExoMars vybavená roverem – budou pokračovat ve výzkumu.

Dlouhodobě fungující sonda Mars Express a vyčerpávající úsilí týmu vědců kolem radaru překonalo mnoho analytických výzev, umožňujících získat dlouho očekávané výsledky, což ukazuje, že sonda a její přístrojové vybavení má stále vysoký vědecký potenciál,“ říká Dmitri Titov, vědecký pracovník evropské sondy. „Tento vzrušující objev je nejvýznamnější událostí planetárního výzkumu a přispěje k našemu poznání vývoje Marsu, historie výskytu vody na sousední planetě a její obyvatelnosti.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] esa.int
[2] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Kapalná voda, Polární čepička, Mars express


18. vesmírný týden 2026

18. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 4. do 3. 5. 2026. Měsíc bude v úplňku. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce se zvýšila. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) prošla zorným polem koronografů a zjasnila asi na 1 mag. V Polsku se díky českým astronomům podařilo nalézt železný meteorit z pádu výrazného bolidu 17. 4. Raketa New Glenn společnosti Blue Origin potřetí startovala a stejný první stupeň podruhé přistál, ale náklad nebyl dopraven. K ISS se přibližně po měsíci vydal další nákladní Progress. V roce 1006 byla v souhvězdí Vlka spatřena jasná supernova.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M 94

Messier 94 – Galaxia Mačacie oko Messier 94, známa aj ako NGC 4736, je špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 16 miliónov svetelných rokov a patrí medzi výrazné galaxie severnej jarnej oblohy. Objavil ju francúzsky astronóm Pierre Méchain v roku 1781 a krátko nato ju Charles Messier zaradil do svojho známeho katalógu. M94 je na prvý pohľad nápadná mimoriadne jasnou centrálnou oblasťou. Tá je obklopená vnútorným prstencom, v ktorom prebieha intenzívna tvorba nových hviezd. Na astrofotografii sa tieto aktívne oblasti prejavujú ako jemné červenkasté štruktúry, teda oblasti ionizovaného vodíka, kde mladé horúce hviezdy ožarujú okolitý plyn. Zaujímavá je aj slabšia vonkajšia oblasť galaxie. Staršie popisy ju často označovali ako vonkajší prstenec, no modernejšie pozorovania ukázali, že ide skôr o zložitejšiu štruktúru vonkajších špirálových ramien a aktívneho disku. Práve táto nenápadná, rozptýlená časť galaxie je na fotografii náročnejšia na zachytenie, pretože má veľmi nízku plošnú jasnosť a ľahko zaniká v pozadí oblohy. Jadro M94 je klasifikované ako LINER, teda oblasť s nízko ionizovanými emisnými čiarami. V centre galaxie sa nachádza aj supermasívna čierna diera s hmotnosťou približne 16 miliónov hmotností Slnka. M94 je preto zaujímavá nielen svojím vzhľadom, ale aj dynamikou centrálnej oblasti. Táto galaxia je výborným príkladom objektu, ktorý na prvý pohľad pôsobí pomerne jednoducho – ako jasné galaktické jadro obklopené hladkým diskom. Pri hlbšom pohľade sa však ukáže zložitejšia stavba: vnútorný hviezdotvorný prstenec, slabé vonkajšie ramená, jemný galaktický disk a množstvo vzdialených galaxií v pozadí. Práve tieto detaily robia z M94 veľmi zaujímavý cieľ pre astrofotografiu. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 150x180sec. R, 138x180sec. G, 138x180sec. B, 389x120sec. L, 98x600sec Halpha, 160x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 25.2. až 18.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »