Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Odhaleno jezero slané vody pod polární čepičkou Marsu

Odhaleno jezero slané vody pod polární čepičkou Marsu

Umělecké ztvárnění radarových výzkumů sondou Mars Express; v oblasti Planum Australe je modrou barvou znázorněna oblast s výskytem podpovrchového jezera
Autor: USGS Astrogeology Science Center, Arizona State University, ESA, INAF

Nová data získaná pomocí radaru umístěného na palubě kosmické sondy Mars Express, kterou v roce 2003 vypustila k Marsu Evropská kosmická agentura ESA, ukazují na jezero slané kapalné vody ukryté pod vrstvami ledu a prachu v oblasti jižní polární čepičky rudé planety.

Důkazy pro vodnatou minulost planety Mars se rozkládající se napříč jejím povrchem v podobě sítě vyschlých říčních údolí a stop gigantických povodní jsou zřetelně zobrazeny na fotografiích pořízených z oběžné dráhy. Kosmické sondy na drahách kolem Marsu společně s přistávacími moduly (landery) a pojízdnými vědeckými laboratořemi (rovery) prozkoumávající marťanský povrch rovněž objevily minerály, které mohly vzniknout pouze za přítomnosti tekuté vody.

Avšak klima se významně měnilo během doby existence planety trvající zhruba 4,6 miliardy roků a v současné době již na povrchu Marsu nemůže kapalná voda existovat. Astronomové pátrají po její přítomnosti pod povrchem planety. Dřívější výsledky z patnáctileté činnosti sondy Mars Express již vedly ke zjištění, že vodní led je přítomen v oblasti polárních čepiček Marsu a rovněž se ukrývá ve vrstvách ledu promíchaných s prachem.

Přítomnost kapalné vody ve spodní části polárních čepiček se dlouho předpokládala; vždyť přece i z pozemských výzkumů je dobře známo, že bod tání ledu se snižuje v důsledku tlaku vrstvy ledovce. Kromě toho přítomnost solí na Marsu může ještě snížit bod tání ledu a udržovat vodu v kapalném stavu pod teplotou zamrzání.

Avšak až doposud byly první záznamy z radaru Mars Advanced Radar for Subsurface and Ionosphere Sounding (MARSIS) nepřesvědčivé.

Přetrvávající houževnatost vědců pracujících s tímto přístrojem k průzkumu podpovrchových vrstev rudé planety vedla k vývoji nové techniky, která umožnila získávat pokud možno data s tak vysokým rozlišením, aby bylo možné potvrdit jejich vzrušující objev.

Horninou pronikající radar využívá metodu vysílání rádiových pulsů směrem k povrchu a určování času, jak dlouho rádiovým vlnám trvá, než po odrazu doputují zpět na palubu sondy a jak jsou intenzivní. Vlastnosti materiálu, který se nachází mezi odrazovou vrstvou a povrchem ovlivňují vracející se signál, který tak může být použit k vytvoření podpovrchové topografie.

Záznam pozorování pomocí radaru MARSIS na palubě sondy Mars Express; v oblasti jižní polární čepičky byl pod povrchem Marsu objeven rezervoár slané kapalné vody Autor: NASA/JPL-Caltech/Arizona State University
Záznam pozorování pomocí radaru MARSIS na palubě sondy Mars Express; v oblasti jižní polární čepičky byl pod povrchem Marsu objeven rezervoár slané kapalné vody
Autor: NASA/JPL-Caltech/Arizona State University
Radarový průzkum ukázal, že oblast v okolí jižního pólu Marsu je tvořena mnoha vrstvami ledu a prachu o tloušťce přibližně 1,5 kilometru. V rámci této studie byla zkoumána oblast o průměru 200 kilometrů. Mimořádně jasné radarové odrazy na spodní straně rozvrstvených depozitů byly identifikovány uvnitř oblasti o průměru 20 km.

Na základě analýzy vlastností odraženého radarového signálu a vzhledem ke složení rozvrstveného depozitu a očekávanému teplotnímu profilu pod povrchem vědci interpretovali jasné oblasti jako rozhraní mezi ledem a stabilním zásobníkem kapalné vody, která může být obohacena solí uvolněnou ze sedimentů. Radar MARSIS je schopen detekovat taková naleziště vody, která vytvářejí vrstvy kapaliny o tloušťce alespoň několik desítek centimetrů.

Tato podpovrchová anomálie na planetě Mars vykazovala na radaru vlastnosti sedimentů bohatých na kapalnou vodu,“ říká Roberto Orosei, hlavní vědecký pracovník pro experimenty s radarem MARSIS a hlavní autor článku publikovaného v časopise Science. „Toto je pouze jedna malá studovaná oblast; je vzrušující předpoklad se domnívat, že zde může existovat více takovýchto podpovrchových nalezišť vody, která ještě mohou být objevena.“

Roky jsme se snažili spatřit náznaky zajímavých podpovrchových útvarů, avšak nemohli jsme reprodukovat závěry pozorování na jednotlivých obězích sondy, protože četnost vzorků a rozlišení našich dat bylo dříve příliš nízké,“ dodává Andrea Cicchetti, provozní ředitel radaru MARSIS a spoluautor nového článku.

Museli jsme přijít s novým operačním módem k překlenutí některých palubních programů a zajistit vyšší četnost průzkumů, a tudíž jsme tak zvýšili rozlišení snímků v našich datových souborech: nyní vidíme podrobnosti, které předtím prostě nebylo možné rozlišit.“

Objev poněkud připomíná pozemské jezero Vostok objevené zhruba 4 kilometry pod ledem Antarktidy. Jak známo, některé formy mikrobiálního života přežívají v subglaciálním prostředí na Zemi. Avšak mohou podpovrchové rezervoáry slané vody pod ledovými sedimenty na Marsu rovněž poskytovat vhodné obyvatelné prostředí v současné době nebo alespoň v minulosti? Zda někdy existoval na Marsu život, to zůstává zatím nezodpovězenou otázkou. Avšak další mise – například rusko-evropská sonda ExoMars vybavená roverem – budou pokračovat ve výzkumu.

Dlouhodobě fungující sonda Mars Express a vyčerpávající úsilí týmu vědců kolem radaru překonalo mnoho analytických výzev, umožňujících získat dlouho očekávané výsledky, což ukazuje, že sonda a její přístrojové vybavení má stále vysoký vědecký potenciál,“ říká Dmitri Titov, vědecký pracovník evropské sondy. „Tento vzrušující objev je nejvýznamnější událostí planetárního výzkumu a přispěje k našemu poznání vývoje Marsu, historie výskytu vody na sousední planetě a její obyvatelnosti.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] esa.int
[2] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Kapalná voda, Polární čepička, Mars express


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »