Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Opportunity: 4000 solů a jedeme dál

Opportunity: 4000 solů a jedeme dál

Opportunity obývá Mars už 4000 solů.
Autor: WGBH Educ. Foundation.

Na jaře proběhla médii krátká zpráva, že z vozítka na solární pohon, které se prohání po povrchu Marsu už více než 10 let, je maratónec. Vozítko však překonalo i další metu. Na Marsu je už více než 4000 solů, jak nazýváme marsovské dny. Ty jsou asi o půl hodiny delší, než pozemské. A i když práce vozítka dočasně zastavila konjunkce Marsu se Sluncem, která znemožňuje přenos signálu, nyní už opět popojíždí. Podívejme se, jak je na tom v poslední době a jaký je výhled do budoucna.

Takže zatímco Opportunity překonala na Marsu vzdálenost 42 195 metrů (maratón), mise pokračuje dál. To ovšem neznamená, že by se přesouvala nějak rychle mimo oblast Marathon Valley. Naopak, popojela jen kousek vedle k trochu protáhlému kráteru nazvanému Spirit of St. Louis. Názvy útvarů jsou podle Charlese Lindbergha, který před 88 lety přeletěl jako první Atlantik. Proto také seskupení balvanů v kráteru je nazváno Lindbergh Mound a kráter se jmenuje podle jména letadla, v kterém historický let uskutečnil (s jednomotorovým letadlem, bez GPS a jiných vymožeností).

Kráter Spirit of St. Louis na Marsu Autor: NASA/JPL-Caltech/Cornell Univ./Arizona State Univ.
Kráter Spirit of St. Louis na Marsu
Autor: NASA/JPL-Caltech/Cornell Univ./Arizona State Univ.

Opportunity se pohybuje na okrajovém valu velkého kráteru Endeavour, který má průměr 22 kilometrů, proto jsou Spirit of St. Louis i Marathon Valley jen drobnými útvary v jakési kopcovaté krajině, což je právě samotný val Endeavouru. Proč vlastně Opportunity zkoumá tato místa? Je to až k neuvěření, ale čím déle na Marsu jezdí a čím větší vzdálenost ujela, tím vědecky cennější lokality navštěvuje. Když zkoumáte kráter, který je vytvořen dopadem velkého tělesa v dávné minulosti, byly zde odhaleny různě staré vrstvy a vy tak máte možnost se podívat do dávné geologické minulosti Marsu.

Kameny v lokalitě Lindbergh Mound Autor: NASA/JPL-Cornell/Olivier de Goursac
Kameny v lokalitě Lindbergh Mound
Autor: NASA/JPL-Cornell/Olivier de Goursac
Především se zde nacházejí horniny, které kdysi přišly do kontaktu s vodou, ale například Lindbergh Mound je příkladem seskupení sopečných vyvrženin, kameny vypadají jako sopečná láva (např. čedič, ovšem zde jde o brekcie). To je ovšem jen letmý pohled, sami vědci byli poměrně zaskočeni tím, jak jsou kameny uspořádány. Světlé podloží, které na snímcích z dálky vypadá jako mozaika protkaná žilkami, je naopak typické pro celou oblast místa přistání nazvanou Meridiani Planum a tyto horniny byly kdysi ovlivněny vodním prostředím. Kráter Spirit of St. Louis sem úplně nezapadá.

Jednou z hypotéz jeho vzniku je, že jde o sekundární kráter vzniklý dopadem úlomku od vzdáleného kráteru Bopolu, který je daleko na jihozápad od Opportunity. Kameny ve Spirit of St. Louis by tedy mohly být vyvrženinami z kráteru Bopolu. Napovídá tomu fakt, že ostatní brekcie pozorované Opportunity v okolí kráteru Endeavour mají jiné chemické složení, než tyto kameny. Další možnost se pak nabízí v podobě vulkanické aktivity, která vytvořila kráter a kameny jsou zvětralou lávou.

Valy kráteru Endeavour jsou vůbec zajímavým místem. Kdysi v roce 2011 se například na menším valu Cape York podařilo najít zatím nejstarší horniny, které kdy vůbec na povrchu Marsu byly nalezeny. Nikde jinde se s nimi pak už ale vědci nesetkali. Stále je tedy co objevovat.

Kámen s prasklinami v lokalitě Lindbergh Mound Autor: NASA/JPL-Cornell
Kámen s prasklinami v lokalitě Lindbergh Mound
Autor: NASA/JPL-Cornell
Pokud jde o stav vozítka, je stále velmi dobrý. Jestliže kdysi v roce 2005 jsme měli obavu, zda bude mít dost energie, když se postupně začaly solární panely pokrývat prachem, později už jsme si tak nějak zvykli, že je to překonatelný problém, ať už díky očistným větrným poryvům, nebo tím, že se vozítko pohybuje po ke slunci orientovaných svazích. Na Marsu v oblasti Meridiani je léto, takže obloha je standardně více zakalená zvířeným prachem. Trochu starostí nám dělají pouze jakési amnézie, kterými si občas robot prochází, ale to je vzhledem k jeho stáří vlastně zázrak, že jinak je vůbec ještě provozuschopný. S ohledem na více než 4000 solů je třeba připomenout, že plánovaná délka primární mise byla 90 solů. Robot používá na ukládání dat paměť typu flash a protože nebyl důvod riskovat v červnu během konunkce Marsu další amnézie, zůstal spuštěný v režimu „permanent RAM“. Jak vysvětluje v komentářích čtenář Romanescu, již v prosinci 2014 jsme se mohli dočíst o poškození jednoho ze sedmi modulů flash paměti, který způsoboval výpadky v komunikaci. Protože řadič flash paměti nedokáže při ukládání dat tento modul zcela obejít, ukládají se data jen do paměti RAM. Technici zatím testují, jak by mohli řadič přeprogramovat, aby mohli flash paměť opět použít.

Pokud jde o aktuální dění, Opportunity stále zkoumá Lindbergh Mound a její okolí. Během solu 4059 se však také podívala na Slunce, kde právě probíhalo částečné zatmění měsíčkem Phobos.

Jak to bude s budoucností Opportunity? Nejbližší měsíce budou patřit výzkumu v lokalitě, kde se nachází i nyní, takže se pak můžeme ohlédnout za tím, co mezitím vědci zjistili. Vzdálenější budoucnost je však nejistá, vozítko je staré, NASA stojí jeho provoz sice malé procento prostředků, ale nemalé množství z pohledu čísel. Na rok 2016 původně Opportunity vůbec v rozpočtu NASA nefigurovala. Situace je opravdu neradostná, podle posledních zpráv je nejpravděpodobnější, že NASA zatím stopne jinou misi, která měla být zahájena a mezitím dá nějaké prostředky na další provoz sondy LRO na oběžné dráze Měsíce a Opportunity na Marsu. Budeme věřit, že se situace s financováním NASA v dalších letech dále nezhorší.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Planetary.org
[2] UnMannedSpaceFlight.com

Převzato: www.kosmonautix.cz



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Mars, MER, Opportunity


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »